í':f
lf
25"
n
A'1
i
9
li
i '
ťv
i
4
'
-1'
JAK K LEO AND A
Páter Vojtěch
V£NI0Kť'
"Tuk tak' Vsak toho níkdy ani
slovem ani skutkem nezapíral"
"I ~~ nu když je ptík ' dobré'
ho hnízda vždycky e r&l k uč
ni u hlásí A z dvoreckčho mlý
)wi myslím už hylo velehnfčkft nč
kolík?" "Tu ten jí? pod klerik on třetí
pokud pamét lidská n zápisy ta
hají í"
"Ale ve Hvatč zemí as powud
nikdo uchyl?"
"Nevím nic se o lom nezacho
valo" "Nřhyl asi aíc by o tom pře
e podnít vypravovalo Jako bii
don naJíe dčtí o vašem Vojtíško
vi Ty mňj hoifol Z tukového
vzdaleního a posvátného místa!
Chodit h chodit a myslit í pří
♦ořri í Tadyhle chodil před tolika
u tolika sty lety BpasiteJ ~ tady
na kamení odpočinul — de u
mdlé val pod dřevem kříže a tam
hle na kříží za ia a uuS hříchy
dotrpčl Myslím ž trochu avatč
záře kolem hlavy sí velehníček do-
mft přinese"
"A požehnaní hoží vašemu do
mu í eelč obcí' připojil se jíoy
soused jenž prívč byl dosel
"Tak tuk! Aby to íiMi dal"
usmíval se rozradostněn mlynař
jenž jindy býval k lidským lícho
lim velíce zdrž-lív ale dne jako
vymčnčn n radostí víc poslouchal
co k jeho Vojtěchu se vztahovalo
"Ale pojďme jíž" vybídl kom
sed "Pnide on pan otec mít jcStč
vích jak a íwm než kc na centu
vyda Nezdržujme ho tcrly
Mlynář rozjařei x vrátil do
mlýna řrnc hoxpodym výpravo
val co h bylo rnluvilo-
' "8lyM mlynAřko" fikúdlíl-u
rychle k ní přitopiv rozvízal jí
kaloiui u 'knihy "faifaÚ a pož
Hnání prý fo přines naŘeniu do
u Nu což! Hfaatni }hiim qhí
ale toho požehnmí bychom jcílí
koiixek kiickIÍ JJeztoho již xtírnu
a rád bych veVJeJ komu j'djou po
mé ainrtí — — "
"I jdčte mí pantáto I" durdila
xc rozpačití mlynářka "Pořád
melete mvoh a pořád byatc jen
chtčl mlýn předávat ale až k to
mu opravdu dojde nebude m vám
zdát!"
"To za ty mynlíá proto ž jí
mladice proti muč a vím že Mt ti
auí za dvacet let jentč nebude chtít
na výmínek Ale tuhlo já — ko
lík pak mí Mchází do padeaátkyf
A m Nediridcaátkou mi člověk rád
odpočine a ponechá xtarontí mlad-
iím"
Na návaí ozval m diiHot tryakem
cválajícího koní a za okamžik na
to vpadl do dvora mládek
"Už jde pane otčeí" volal do
otevřeního okna hlaaeui jalou ři
tlnmeným Mžikem byl koní
jehož jen vehnal do xtáje aniž by
za ním Sel přivázat ho pak skočil
na kozlík pryíky a chopil e o
prali Mlynář jko tfdadík vy
W m do vozu vedle ního V
chvatu nadobro zaponiemd vzílí
Jíirák fí byl od raná již kailA
čem iiemíloHrdní týral a j1 jen Ink
v placaté mlyiiřkA čepici
"Tak 1° vcih t ontra Vaíiku ale
jen p(or af dojedeme 1 pobuc)
inlviuř ač toho nebylo veru tře
ba nehoř mládek vyraíl ze vrat
jako KplnSený Víak védél pne!
7 nilejiiiee vybřhl Mánk jako
divý " Vniku I Muku fatra
volal luojtil ku centy m wm
iMibéhl ale hned e uálil m
ne táfe Mélf lle úmluvy nu
jeti h pannu nteeiu velrhulckovi
ulili' A teif ho tni ii liit litlttdrk
takhle fekoči( "Kluku lir
ROMÁ7Í
mládkem "Ať do roka uňirom
nu ncvykoupáni lí tí za to v led
nícíl At tntui — — "
"Nczlobto a 1'ctřo" konojfii
ví ozval aa hl mlynářky "Kdo
zloÍ4 mívá tíwi vítSÍ pimmhh
Vito co HwhiHc tm Hanzla a Jeď
to kolt m potok HmJetj na kříž
kách dřív než oni a pak m vy jím
vyamíjctčl"
"Aby vám to pán JJofi oplatil
panímámo 1 Vy přeco VŽílycky
človíka potíiíítc Na JíanzJtt no
aednu j ten áíbal mládek ho
nčjak vynéíl fa každího hdí
jen jeho tie Al# pobčhnti —
Nedomluvil a už mm nl uf um
od noh práíílo
#
Zatím mlynář mládkem jeli
jakoby za jím nad hlavami ho
řelo Pan otec jindy na konš tak o
patrný- dno na jen uamí val Roz
pomenul e fa íomu jíž pře Čtvrt
aloJctí co poalcdnfi ním kon$
takto o překot prohnal Bylo to
tehdy když Madlcnku první
voii Ženu a Vojtíchovii matku
vezl h do mlýna Tehdy na uko
ku z mládcncckho atavu do ž
náíxtví mohl h to — aám aotva
dvacetiletý hoch — ovžem jeStí
dovolit í Za to když přivážel po
létech oaířelímu mlýnu druhou
hoxpodyní tu ováem muž wAý
a vážný 'dí nevZ-Mou píkní v
bryíee nechávaje na kozlíku
nihrUit Petra jenž vedl koní dft
tojní a náležitou ojati'notí
"Na právo přec na křížkal"
vyruáíl c mlynář w vzpomínek
když mládek minul křižovatku
"Ale ne pantáto! Tam Mojí
pohromadí celá obce n vy př?c
K5 chcete velebníčkem pořáJní
povítat Vypálím jím rybnílc ja
ko Mirkovi Hleďte ho jak tam
mám velkou vtuhmi že aevraeí4
hic kolem potoka upaluj'? a tííí
ie že bude mi mUift dřív fiftž my
Tí budou koukat až jím po ceMí
od Holan přijdeme panem pá
terem" Mlynář ae ám spokojení u
máJ VSak byl panem otcem a
aí ae pro ního neMimelo aby amid
ám nijaké žaíky chaaou jrová
dél míl z toho vždy zábavu když
to hoí mezí cbou níjaké čtve
ráctví provedli
"Jen abychom ntt h ním' nemi
nulí!" nadhodil ojmtrní
"í kdež iak! Mám to dohře
rozpočteno j vždyť jacm Hanzlu
hnal lív jnem ho nepotrhal A
centu kterou ná velebníček cho
dívá znáffi na každý krok Krk
bych vwadíl že až vyjedeno! z do
lanakého úvozu uvidíme ho Mit
Iod JeHcm tayo co jindy Mával"
"Pravda! Na tom míMc Voj
tíeh nikdy neopomenul kc zaHn
vít a jo kraji rozhlédnout fííká
vl že tam odtud vypatlá to tu
jako v pohádce"
Mládek ae iNtuál a chtčl eoi
prohodit o pddivíiiMví míífákú
kteří hí libují v kopcích kdežto
on míl nejradíjí híIiiící jako mlat
rovnou leí úcta k páteru a straeli
před panem otcem ho zdržel Jeli
chvilku mléky dál až projdi do
lauMtým úvozem odkud ceMu
náhU Moupala dovynokího yahu
nu jehož vrcholku l t huMý
"Hejl Co jtMii povídal! Tam
ho máte" svolal mládek rídouť
né ukáiuv bičem k letu
)VorckéliU twdce zabuchalo
Kitvá kpatfil viku pi-Mrtvu
četném atc vtýcnnoi tam na po
li ru ji b'M Ano l to nu jeho
Vojtech Htál tu a kloboukem v
nou yadUáti st v uj rodný kmj
a MlMl ftl V Mlelik il pt'iiio
ky Ncpovžírol ií ani rovoxu
jenž aotva tříct krokft pod ním
vyrazil z úvozu a nahlu Munul
Mlynář aewkočíl z vozu nečeka
je ani až zaMaví a xpícbal vzhú
ru Nyní teprve mladý kníz orl-
trhl oíi od krÍNiiého toho pohle
du
"Otčií!" — "Vojtci" ozvaly
ao dva radoatná výkřiky a oba
muži leželi l v náručí vroucno ae
objímajíco a Jíbjíc Níkolíkrá-
to m křížem objali í políbili až
koneční atarý puwtil myna a couvl
trochu aby aí ho mohl řádní pro
hlédnout! Také Vojtčch vře
lým účaatentvím a patrní v la
doatiím překvapení díval m na
ole Htálí tu tak chvilku nčmí
proti wobí obdívujícfl m na vzá-
Jcm
Htarý J)vorceký aí bylo inu již
nemnoho do pudeaáti vypadal
akoro jako ítyíícátuík Hlava
jeho nedíeí na mohutných rame
nou málo ? jn bělala Tíhy
obličeje jeho výrazné i oatré pro
xty byly vráaek jež léta a tarotí
obyčejní vy brázdí Mlynář za
života doati zknwíl mnohá bouře
přeneala m pře jeho hlavu ale
v tich jeho ocelových ryacch jeho
obličeje v nichž aídlH trochu vy
chytrale dobrácký trochu pohr
davý úamív vídoml převahy ne
zanechalo to U ťpy žádné I
jeho vyaoká jMiwtava byla přímá
ač ao zajíaté dot tčžkých břemen
byl nanoaíl
Páter Vojtčch byl otci avému na
první pohled velíce podoben a vy
padal apíAe jako jeho mladíí bra
tr než jako ayn Kdoby jo byl
oba jen zbíiní pozoroval byl by
je orovna( jako Maraf trochu
zaftlou a rozpuklou podobiznu
atatného muž! a novou ve avížej
ťtíeh barvách a jančjSích tonech
provedenou kopií Totéž vyaoké
klenuté čdo ailný oatrý noa do
Mi hluboké výrazné modré očí
poníkud ííroká úMa n tenkými
rty z nichž jodní nepatrní pře
aahoval ret vrchní Htarý míl
dne vlaný sídlem namazané a
příčbmuté bradu oholenou čímž
podobnoM byla jen zvýacna
feí pří bedlivém pozorování o
bon tčeh na pohled odobných
objčejfii jevil ko přece nepatrný
rozdíl Kolem nat atarého mlýna
ře pohrával mu-n utkvčlý aebeví
domý a jokojený úamív jenž
oMré ryay tváře jeho mile zjem
fioval I páter Vojtích míl v oblí
čejí utkvčlý úamív človčka jenž
denní mnohými lidmi muM na
atýkatí a váem ukazovali eliee
Tď Cl éQ
I5
V á %
mMmm „ n j f
vlídnou tvář ale- v úmívii jeho
bylo Iroeliu utajeného bolu A
kdežto NvétlejMÍ poníkud očí mly
nářovy pohlížely otevření a stří
zlivé Hjočívajíee vždy klidní na
t i r t I i i
avem oreumeiu nvio v icmnycn
modrých očích mladého knize fo-
í co prozrazovalo vétňí hloubku
mohiiliiijHÍ cílénf ale zuroven též
neklid
Htarý Dvorecký prohlédnuv aí
ayna pořádní byl n pozorováním
avyni velíce spokojen jen tím
očím jalíNÍ nerozumíl Vojtčch
býval vždy téla útlého ba M"abé
ho a vyhlížel jako neduživý Vy
soká jeho postava vypadala spise
jako stín človčka odufievníuý tím
hlubokým výmluvným okem Ny
ní byl to skutečný človčk no o
tylý ale ramenatý silný jako jeho
otec Za tří léta co nebyl doma
sesílíl a zmužnil
Otec řekl ní v duchu ž ne stal
Vojtích kráaným mužem a nedo
vedl myfileiiek svých zcela zata
jili
"Pozdrav té Jffth milý synu"
zvolal jeMí jednou a jnko na do
tvrzení přitiskl ho znovu k srdci
"Tísll jsem se na tebe a radost
tak zdráv domu"
"í já otče radostí pozorují Že
za ten čas jsi nesestárnul Ha
podobá se jakoby byl omládl co
jsme se nevídélí"
"Ha omládl omládl jsem Voj
léej Psal Jmciii li už o tom Ne-
slo to jinak musil jsem se znovu
oženili Vsak jsem se k tomu
dost tížee odhodlal To víá když
človčk jelnou udílá hlavni trefu
muže mluvit o Stčstí i)yé za se-'
bou to už málo lidem se přihodí
Proto jsem se toho bál a všelijak
zkoušel Ale po špetkách by mne
bylí roznesli I A pak jeslí néeo
HUivnn a nemám jak se zdá pod
tím božím sluncem než tebe a ty
sluha Pání Tak jsem sí pomy
slil že je přece mou povinností
postarat se aby ten krcálek tu
zůstal v rukou Dvoreckých když
tu tak dlouho v bázní boží sedi
lí!" Dvorecký z počátku poníkud
stísnčn mluvil chvatní a při tom
bedliví pohlížel do tváře syno
vy —
"Tak tatínku tak!" řekl syn
s onou převahou knízí vlastní
"Modlil jsem se tuze jsem se mo
dlil aby vám Ulili i v tom dal slí
slí!" "A zdá se že tí vyslyšel" ra
dostní řekl mlynář "Dost dlou
ho jsem se bránil uvéstí jinou že
nu pod střechu kde jsem hyl s
00 (MWiO
Naše krajany
dovolujeme ul upoxoriiltl na tisíc PKAV pftÍKODNÍ VÍNA
jafcoj I na nal vficfué HKOXNOVÉ UKANUV A HMVOVICI
KOKIUCI KKC Itonlil víno jekt vyřáděno hi řram ouikéni
jifiobu (k vaaené v Ulivíclij a vyrovnd no Um iu'jvylil45f nřjUut
ÍHiHiftjvaným Ianiankjřm vtiiAm—IkaN j vřele ixtjoruiujt
neuiocnjfm a klatitiu
?4ttjt rHtotu n KoKUKMiVA VÍNA u neud it Jkli
Vál liotink na kkltitli' otijťilurjlc jiflnio u nú
F KORBEL &
684-688 lip
tvou matkou tak dlouho šťasten
No vsak i ty zuáň to nyníjSÍ žen
ské pokolení Chodilo to do mlýna
hochu jako na podívanou Ko
neční jsem povolil a nelitují
toho! J'Vanlíiia — no vsak jí po
znáí je hodná žena Dudu mít
luké spokojení stáří budu mít ko
lem sebe nikoho kdo mi jednou
oči zatlačí — ~"
"Ale tutínku to jsou řečí pro
ti pánu Holin" zasmál se syn
"Dobře je í s tím počítat když
nevíme dne uni hodiny Ale tru
dit se tím nemusíte— A teď pojď
mel"
Páter vzal otce pod páží a bral
se s ním k vozu kdež mládek n
clívč a srdečné ho pozdravoval
"Zdráv-lís Václave' No aut
rtii ií (
(1'okřHéovúnf)
Právo tak pro malé Jako pro vel
ké Dra Petra Hoboko mílo by
ýlí v každé domácnosti Oavčť
éuje se nejen u dospílých ale jft
výborným prostředkem léčivým i
pro díl i iiéií veškeré malé íhn
rohy udržuje jasnou a vesele mla
distvou mysl a sílí a mohutní lid
ská tčlo de to pravý domácí pro
středek Mr Wíllíam Míttlestadt z We
yaiiwctfa Wís písej "Mám mulou
vnučku čtyřletím která se z nemír
diní rozlomila My vsíckiií my
sleli jsme že z toho vzejde vážná
nijaká choroba Kadili jsme se
tedy že za Vídáme lékaře Vnučka
to zaslechla a obrátí vsí k nám svo
jí hlavu na polštáři pravila: "Já
nechci doktora já chci "ilídečko
vu " medicínu ona je tak dobrá"
líposl"chll jsme tedy tohoto vnuk
nutí a íbili jsme jí Hoboko Ve
'21 hodinách bohu díky udílalo se
jí lépe a nám jakoby spadl kámen
se srdce Na to dávali jsme jí Ho
boko štáb a tak jo nyní k naší
nejvčtší radostí úplní zase zdrá
va" Dra Petra Hoboko není lékem
lékárnickým nýbrž prodává se
přímo místními jednateli O další
sdílení dopísle si na J)r Petr Fa
hrney £ Hon Co 112-118 Ho
Iloyne ave ('hícatfo III
ir ip #T iirriifti
český lékař a ranhojič
Úřadovna r Kubách bločku ÍUlo po
koj 303 — Tel 1761
Úřiiilnl hodiny: Od 10 do 12 a od 8 do S
Obydli lev vých roh 16 a Martha ul
Cřadní bodlnys vcícr Tel Douj1875
Omaha Neb 11
BROS Inc
1211 til Chicago III
1 L C
-í)lr'i 915 " lili
6 '
i' í
i
u
' 1
i'
í
i:
s
sf
i
ií
i
ií
j-t-
f
i -
? r -
e r
T
i
m
M"uá" It l it nd řápitii a
í