to
JAN KIECANDA I
Starý
Ujišťoval ovsem i mistr Kača-
Ut Žo na vlastní očí vídíí a na
vlastní usí slySel že Kvííka a Bvé
ták budou svojí alo Kačaboví
lidé pří vSÍ jeho nábožností nové
říjí nic než eo so modlil a to jcStí
musil čistí z knížky
Cekáno tedy m pochopitelnou
dyehtívostí nt konce kázání i
když velebný pán vzal do ruky po
védomou knihu z níž předčítal o
hlASky nastalo v kostele hrobové
ticho a očí obrátily m k Va
vříkoví jenž byl přižiji Jo kostela
jíž mezi samou mSf a usedl hodné
okázale nu místo kdo jindy aodA
vol pan ote Polanský
A když pM farář dočetl nastal
V kostele SlIUlOt JolŽ iCZtích! dři-
ve až se od oltáře ozvalo flinkání
zvonek ti a to í pak jcStí hledal
každý pohledem mladého llorynu
jef)Ž jako beZ duobít stál OtecjJ
nahoře na kruebtí nevida co se
Volem ního díjo ií nesly Se žo jíž
zpiv začal VSak í ostatní přitom
fií tentokráte obcovali mí svatí
velikou roztržitostí nemohouce se
již dočkali konce aby mohli od
lehíítí svému překvapení a vymč
nití se sousedy své náhledy o Min
neobyčejní událostí
VSeobcenou pozornost ohm
budilo Ž krorní stárka Pukaje
nebylo zde z lužeekébo mlýna ani
živé duse NepřiSla Kvíčka tjo-přísV-1
ují mlynář poslechnout!
ortel své dcery A nu stárkem jenž
se díval jakoby chtíl vypálit ne
bylo řečí Takí sí vSímlí lidé Ha
íářovíc Toníčky jež dne protla
' čila se až do kostela al 'Au po
stavila So ňmysliií pod kruchtu do
atíny iiby slyšela i vidIa ute hh
um nabyla vídána
(tbobífřiti iťyb' když" zaslech
lo z kazaffloy potvrzení povití
j-á ovSfui i do Dvorce dostalw
udolalo zb? a ono ndoíkavší
ani koii iuh prodralo o davii
' kosttla a spéchalo dornfi
I'o mfií vyhrnuli s zbožní
li přd kostclíéck jakoby jím lani
uvnitř bylo nad hlavami chytalo
"Hiyídí Jxief Tak j to UAy
hxH pravda! Kdo by so toho byl
kdy nidilf " ilo od ťíst k ustfim a
kd a wílí dva nbo tří dftvíjmřj
Sí houmuH jíž s rimusílí báti U
by kkrý z nich druhího zradil
láteřili na mlynáře Dolannkho
"A co ho to nTozumu napadlo?
Dčvct jako jurní kvit a on jí chce
dit takovému zhýrale! I" mluvilo
sm na vScch stranich
Ml'rr hřích to Jel ífcdíníi dcera
n takovém majetku h by man
dd dřtí uživil a ií si do toho
! posadit řlovřka který mři
barabimi na spadnutí a pod tří
v A li ťifi 1 io ri í éíi w ' '
fiti ii fini
"No Vavřík prý mi nijak
peníze Vyhrál z loterie "
namítal kdosi
"Ma-li váak on jo nebude mít
dlouho Vyhraní penízo njsou
požehnaní Jak jfi vyhril rozto-
fl j zas"
"Totř tak A klyž n budo
jednou v toru budu pak roztáčet
KviWiny"
"Inu tihle mlyuiři!" huboval
kterýn ze sedlAkft "Takové pe
nžní p tl to jsou m jim do
bř daří ehtéjí jcítí vír Jen ten
mamon shrabovní — — "
"Col Dolaoský teu přřsca není
k lni gM hladový I A aké ne
mi ani proťll A konečný kdož ví
vyhřál II Rvéták tolik jako má k
čekávání mladý llorynaf"
"A pravda us toho bych byl
íuálm řapomnJII A ton přece byl
ni ikorřrn jako fmiťhtn KvÍW
uýml Mdiíky tohl af vjloí kdo
bívetbi to neumím i" s
Takoví a podobní roitutiy trou j
Hřích
síly se mezí sousedy a když Ilo
rynovo seňli s schňdkft vudou
cích na kruchtu bylí obklopení
celým zástupem jenž na nh do
"No vy nám iinad přtco poví
to :o s to abřhlof" popadli si
sousede starého
"A co bych j4 vám povídaIkdyž
sam nevím nic ví než vyf"
"Tof iřec jst n Dolanským
jedna rukal Abyste vy ncvždřl
co se v Južeckém mlýné déjcí"
"A to myslíte fa m musil na to
se mnou radit aby vyvedl tako
voii hloupostí To trefí každý sám
a bez riuiy
"('ožf Vy opravdu nevíte 7 A
eo tomu říká váí Karel t"
"Tamhle ho m&tl Optejte v-
ho musítedí to vřdét" odbyl Ilo
ryrm mrzuté zvědavce a tí vi
douc žo h ním není řečí jíž na
nebo nenalehali —
"A eo ty Karle!" daražclí hoíí
a dévéata na mladého llorynu -
hlo před samým nosem 7"
"A k tomu takovým svřtobéž
níkem 7 Čí se snad mezí vémi néco
áustlo7" vyzvídal jiný
"I nechte ho a netrapte ho avý-
mi otázkami!" Kašlala so bratra
Madlenka " Víak vidíte ž mu ne
ní valné u srdce
"Kj že ta Kvíéka nééeho tako
vého je sehoiína nikdy bych se
byl nenadál" zahuboval Kulnh
Jeník
"NVh být IJvíéku na pokojí"
okřikl ho Karel "Ta ubohá aí za
to mfiže tak málo jako ty a já"
AIo že so tedy panu otci pod
ala? 7a mívala přece odjakživa
svou hlavu že jsem se až o tebe
bál" rozšafné" řekl Kuéerů
Karel byl by se tomu as jindy
usmál ale dnes odbyl Ženicha své
sestry hořce' "Ví4 ty co 7 Hleď si
Madleníny hlavy! 8 tou budeS mít
dost starostí sobé bližších"
"Vídíií na febe mířil a já ránu
dostala" řekla Madlenka vesele a
popadnuvší svého hocha za ruku
odtáhla ho stranou "Kadéjí ho
dnes neehí Toť pochopíí že mu
není do hovoru Předevčírem je
M se mu Kvíéka zaříkala že od
ného neupustí a dnes sletí a kaza
telny s jiným a k tomu jefifi a ta
kovýmhle — Vsak teď jde nejen o
ného ale i o nás Karel se z toho
zase vzpamatuje a ohlédne so po
jiné "
"Ty myslíá že jako my budeme
éekat na ného aby byly obé svat
by najednou?" odvétíl mladý Ku
čera rozhodné "MHA holka mám
ho rád 1 jako kamaráda i jako tvé
ho bratra ale tohle mu asi přece
ztČŽka jidČlAm kvuli"
"Su vídíí to jsem si véru o to
bž myslila Že 'a jídal vtipnou kaňí
vétší lžící 1 Což pak té jeňtč nena
padlo Že když Karel nepřižení se
do Iiižeckého mlýna bude mu chtít
pantáta zachovat nA5? A vezmeí-lí
si mne panem otcem tiž nebudcJ"
Kučera pří téch slovech povážli
vé protáhl obličej "I hrome v tom
je suk J" zvolal "CoŽ o mne by ne
bylo Alo co tomu řeknou naSÍ sta
ří7 Ti a tím již počítali jako n ho
tovoti vMV
"ftlo-lí jím o mlýn Imdeí se mu
sít přiženit nčkarn jinam" řkÁ
dlila ho Madlenka ala dívala se
po ném přecH sa strany trochu
starobtlivř aby viděla jak se k
tomu bud tvářit
"Kh ro" rozhodl s hoch rych
lá a pohodil rukou MKa rnn si
ni"přijdí'U Ntjscm Lvickabych
si dsl předpisovat koho i mArn
víti Sedají ll nu íivnost do
ma uhlídánu s nčkd jindň
Hvít jrt veliký a nebude léiko na-
jít v uhn nčjakou prázdnou cha
lunu karu bychom se nastího
valí"
"MysMIí to tak vážné potí-
sím tím naSeho pana otce Vsak se
dost bál Že mi uteées a jn 'íhUi
nu na ocet
"A tys se w-bála?"
"Já nel" odvítíla Madlenka
statečné "iN'eutečeS-lí nebojím
se Že bychom se ve svítí ztrati
li A kdybys utekl nemilá bych
íeho Želft —
"A potčsíla hyn so jiným 1"
"Nu toť víá U bych do klAili
rn nesla!" — —
Zatím eo tí dva mladí se žkáHÍ-
lí jak jíž bylo jejích zvykem oba
Jíorynové oddělili so od ostat
nich kráčeli spolu zabráni ve
vážný rozhovor
"UŽ se muí4 odevzdat do vň
e boží hochu" domlouval pan o
tee synovi "Mám (o dost tížce ne
su ale jakáž tu pomoc? Zbláznil
se ten starý K víčky je mí líto!
Což ty sí časem najde" jmou
"JA7 Nikdy!"
"No o to se dnes nebudeme
lAdatí Jiným '? tak také zdálo
a pak sí to přece rozmyslili když
se srdce od takoví rány vzpama
oválo Ale chudák ilívce je pro
celý život vázáno na muze obej
du h kterým nemftžo býtí nikdy
Šťastno"
"Tatínku nenechám to tak"
zvolal Karel rozhodní "Níco so
v tom musí stát — "
"Co bys chtČl počít T 1 Mínit
nemřjžei"
"Cdélal byste mí níco k vůlí?"
"No co pak? MJuv! Víá ze roz-
umnou víc jsem tí nikdy nood-
řokl"
"Pojďte se mnou do lužeckí'
i i
"Na námluvy? Zbláznil jsi c
loehu? Teď po ohlAákáeh?"
"Po ohlaSee — opravoval
Karel "A kdyby už bylo po víeeh
řeeh H4 m Ut víAyeUy jesVs zvrá-
tit "
I'an otoč se vzpíral vymlouval
se jak mohl poukazoval k tomu
že se na Dolanského hnívá a že k
nímu do stavení nevejde pokud
jo n:odprwí ule když Karel vy-
irožoval že níco vyvede koneíné
řoce povolil "A když tedy máme
ít nač odkládat do odpňldne?
'ojďme hned! Když ni' j''j6ho no-
ořídíme jkazíme tomu balbou-
soví aspoň obíd! — Joíi aby tarn
snad Vavřík nesel dnes už na
rachtaoí jako ženich H tím bych
so víru nerad setkal"
"Toho se nebojte pane otče"
ozva! e za nimi stárek jenž je byl
ráví dohonil a zaslechl 'poslední
slova "Já jsem vypozoroval ne
smí se u nás před svatbou mnoho
otáčet Aspo1 to chudák Kvíčka
vymohla "
Pan otoč Dolanský nemálo se po
čkal když do dveří vešlí oba Jío
rynové Pokročil jím vstříc ru
ce jím podal ale alova 'm sebo vy-
ravíti nedovedl
"Mél bych se na tebe jeStí hní-
vat ty zpropadená kfiŽe" začal
an otoč líoryna "za to jak jsi
mne píkné vyvezl na jarmark ale
ze starého přátelství tí to darují
abys vidci ani spaní t í roí-rVí
(xlníst ač mí ani židli n nabí
Ak — — "
"Ale tak přece " ropači-
é vítal Dolanský přistavuje žid-
t é w m s é t t
e "'vzuyc snau se známe a nej)
tu u nás poprvé? A ty také Kar-
o? Sodní přece a povézt' co jste
nám dobrého přinesli 1"
"No nemnoho dobrého -— kro-
mí dobré vfile bez kteří já jak
íá nerad kam chodívám A žo
jsmu tak staří sousedé vzal jsem ji
dnrs n sebou" odpovídal pnn
otee Iloryiia začínaje hezky tíro
kou oklikou
"Dobrá vfile — chvála Ilohu
ždyeky mei námi bývala Me
etnn tu od ticpaméti na jetlné vo
dí nle j'tí jtiiio sn jakíívi o kni-
pij vody nepohádali"
"Tak tak dobře tu bývalo ma
zí obíma mlýny a dá-lj Hfih na
budrí ani teď hůře
"A proč by mílo být? VSak tl
eo tu po nás budou na téch na-
Sích klflpAleíeh hospodařit nohu
dou cizí aby sí m-umíM vážit sta
rého sousedství" se vzdechem od
vétíl Dolanský a odmlčel so
Také llorynovi ač nebývalo u
ulho o slovo nikdy zlo dnes jaksi
řeč docházela a no a no napadnout
ho níco íím by navázal Teprve
když ho Karel jenž aedél za ním
nřkolíkráto zatahal za Sos div Ž
ho zo žídle nestáhl počal líoryna
zaso od začátku "A VÍdís Václa
ve tak jsem si vždycky myslíval
že to naSo přátelství zpečetí i na-
Se dítl- ~M
"A proč by ne? VSak to bude
pro fič jen dobře kdy£ sí nebudou
ten Život dílat trpíím než jo sám
"Sebou"
"inu tak I Ale já jsem sí myslil
a tys to sám také Jeckdy nepokry
tí nadhodil jak by se tí naši mla
dí k sobí hodílí"
"Alt -ílovčk míní pán bfth mí-
ní — — " vzdychl Dolanský je
muž zapínalo jíž býtí ňzko z to-
io jak líoryna rozvazoval
"1 nikdy také lidí mínívají a
o bych tak chodil okolo jako
es kolem horkí kaSe? VSak ml
uhle beztoho Kare! už div Že Sos
neutrhne - PříSlí jsme k tobí
sousedí Polanský abychom ~
Karel pro aebo a já za ní ho po-
žádali tí o ruku tvé íkery K ví-
čky
Polanský ní ovSem napřed vč-
líl co bude iiásledovatí zbledl
oe opanovav se řekl sousedu vc-
íce klidní n chladní "Tys ná-
ožný muž Hory no a oo tí znám
vím že v chrámu Pmí ani slovo
(í neujde ut pronesení s kaza
telny nebo od oltáře A tuk si
myslím ž ojsí slySel eo tam fa
rář ohlašoval"
"Hlysel jsem pravda! A í tu
o Karlík slyžel ale nemohli
jsme ani on ani já vířítí svímu
sluchu PříSlí jsme tedy sem k
tobí abys nám slova ta opako
val" "Když není nití jiného v tom
zde mohu tí snadno vyhovřtí"
odové mluvil Polanský doufaje
že tak pobnívi soudruha a vezme
mu chuť k daláímu jednání "O-
dašoval tam pan farář Žo Kví-
viíka Polanských a Vavřince Hví-
ákfi budou mílí svatbu"
"Tak — a tys opravdu od hu
lal se tomu ubohému dévíetí o-
rávít celý život?" rozbíhl se Ho-
ryna přímo k cílí
"Kj myslím já že ty jsi jeStí
téch starých že každý sám je
stístí svého trfijceui nebo život
sí otravuje"
"Pývá tak ve svítí ale nékdy
ídí svévolní zasahují do kola o-
sudu Jako ty zde Václave když
jsi ruku svého dítéto zadal élo-
víku který není hoden ani aby u
tebe prASkoval — — "
"Zadal jsem — zadal a na
toru nic nezmění všecko mluve-
ní -
'Ale lidé pru ví že jsi Kvičí!-
nu ruku nezadal nýbrž Že jsi ji
rábí u zaprodal Nedurdi so Va
la ve vSak ty to přece sám mu
síš vidít Že ti dva o k sobí hodí
jiiko holubice s luňákem A ne
íkní jsi jednal žo jsi do dívče
Vavříkoví nutil Clí a radosti
se na lom věru ne ockas '
"Dočkám - - nedočkám souše
o Iloryno má hlava tí bolet no
musí a z mých starosti tobí S
diny neporostou A žo jsem já
Iivíéku do ničeho nenutil to vám
— oheet li ~ poví sama Hama
to tak ťhtíla sama sl to spraví
jak budo chtét Vsak dobř ří
kaji Žo riuSafná žena { starému
Čertu hlavu napraví — "
"Vím žo tuk říkají ale také se
říká žo manželství boa lásky uéi
níné peklo to nám přcea nt-hu-1
de tvrdit ž sl Kvíčka béřo fiví
láka z lásky?"
"A prosím tí kdo pak hn
ským rozumí" vytáčel se Polán
ský rozpaku
Pan otce líoryna pochopil žu
1#1 F'#T7 Hlff IMMU1 IM J "f
řídil a proto zvedl so k poslední
mu vážnému útoku "Jsme muži
a no chlapci jde tu o blaho na-
Sích dítí Václave promluvme si
tedy bez dlouhých oklik rozumné
slovo Zo so Karel a Kvičkou dáv
no mají rádi to přece my oba ví
mo A Že so tl dva k sobé dobře
hodí uznávali jsmo my staří
tak jsme tu jejích lásku sami živi
li Jak to chceS zodpovídét před
llohem žo dva lidi uvrhneS v no-
ítístíf Zmínil jsi snad mínéní o
naSem Karlovi žo najednou dA
váS Kviéku jinému? Nebo tl snad
jde o to abys nemusíl dévčetl
postupovat mlýn?
líoryna dávno již nepromluvil
vážní tak dlouhou řeč a proto sa
pří ní hodní zadýchal a rozčílil
což mu pří jeho lidnatosti dílulo
znaČfií obtíže pří dýchání
Polanský stál tu při jeho vý
kladu jako k smrtí odsouzený ne
véda co odpovédít V zoufalé
tísni chytil so nadhozeného slova
o Karlovi a dříve než líoryna na-
ral dechu k daisí řečí vyhrkl za
sobe "Zo jsem míval Karlíka
vždycky rád sám dobře víS lo
upřímní řečeno — newmíí se di
vit KAyby byl hoch po lobí nic
bych neíkal ale on jako by tvé-
mu bratru z oka byl vypadl a to
já víru neníl bych v hrobí poko
je nebude-lí se snad jednou mí
mu dítítí dařit jako lví Svairro
ví "A milion hromu!" zdísil se
líoryna "Tak bratra mí biubS
vyčítat? A za svého strýce má
trpít hoch o nímž nikdo nemů
že říci křivého slova? A tohle ty
sl trouřáS říeí mní svému kama
rádu s kterým jsi vyrostl? #o tí
ruka neupadne studem když jsi
mí jí jeStí před čtrnáctí dny po
dával a nic jhÍ nemluvil o mém
bratru ktirý jo přece mní blížSÍ
než Karlovi!"
líoryna rozčilením so zajíkal a
rudl jakoby o o ního mrtvíce
pokoušela VídíJ to dobře Karel
jenž odhodlán na všecko sám jedi
ný zachoval í pří této urážce klid
nou mysl Htraebuje se o otco
chopil ho za ruku a řekl "Upo
kojte so tatínku! Vidíte přece
že nám pan otce Čistého vína n
nalil To je jenom pouhá zámin
ka Zbavit se nás chce lživou vy
táčkou protože nemá odvahy by
nám řekl pravdu!"
"A kdo tí dal chlapče právo
abys ty se mnou starým člové
kom takhle mluvil?" vzchopil s
Polanský uražení "Jsem jA
snad povinen zpovídat so vám i
toho co vo sví rodí ní uznárn za
dobré? Mílí jsme my spolu nčja
ké kontrakty žo zrovna ty bu
deS mlynářem na dolejSím mlý
níí" Karel chtíl cosi odpovřdčt lid
jeho otce zprudka chopil ho za ru-
ku "Pojď hochu pojďl" řekl
hořce "Písemního nie v ruce ne
máme tak jsme zde prohráli
Jsou už takové časy že na sou
sedkou poctivost nesmí so ni a
dáti Tak zde buď s llohem VA
elave" obrátil se jeStí ve dvV 4
řích k Dolanskímu "DojŽ JIAh
aby té jednou Kvíčka neprokllna-
la jtlc víru že víc k vftli ni než
k vrtli tobí to přeji protože ona je
nevinna a jen ty ty —
pokrmováni
II
Ii% V T !£%ln)
íeský lékiř i ranhojii i
ÚrdovB v XArbtch tUrku tUU p
koj 803 — Til 1711
UfíMlhl t)olieyi () 0 U II ed 1 49
Otyail mv vých ith U iiMUa lf '
"''I kojlai v4i T Ikon 1ITIÍ {
r ''w
1
i
i