Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Dec. 12, 1906)
P 10 ř í I ' 3 1 j v 1Í rí í „i i " ' i i : ' -7 M - 2 I i 1 i i t JAN KLECANDAt Starý Hřích Vnl6ký rouiůiii Mlynář si z hluboká vzdychl Jak tti bylo krásní v tom jeho rod ném koutku Jakoby se bylo boží požehnání vylilo na jeho mlýn a na ten cípek zemí úrodná pole a Šťavnatá luku jež ku mlýnu pa třila A jaké tu bylo velebné ti' cho po tím vysokým lesem jehož vrcholky šumíl slabý větérek Kozpornínal ho mlynář nu celé své dětství ta šťastná léta jež uply nula v jediném toku bezstarostné ho veselí A na juuácká svá lála myslil když tu na dvorku při klo potu mlýna nebo tam vzadu při zuří oni potftíku sníval o své bu (loucnoHtí o toni jak brzy uvede pod střechu rodného mlýna hvou Evičku — A jak potom Evička stala se jeho ženou jak žili něji ký éas jako v ráji — — Dálo již mlynář nevzpomínal ři spíše nešel za svými vzpomínkami ponívadž tu počínalo jeho utr pení A přece zde bylo tak krásní a tak trudno tím vším se loučili — — A jak ne louíítíl Násilnou fcmrtí smrtí jež jest vlastní útč kem — — Ano uteču ze světa uteče Va vříkovi Najednou blýsklo se mu něco mozkem teď pochopil proč mu dříve to slovo "dví" tuk v hlavě hučelo Má dví rány a jistou ruku — - jedna rána stačí — a tfi druhá — - — Div nevzkřikl zděsiv se sám tí myšlenky Zapudil jí lei zase se mu vrátila Vždyť fini není jinak možno! Vždyť přece nechce aby lidé po jeho smrti pli vali na jeho hrob A Vavřík by nemlčel Dobrá ať ledy jde s ním tam kam ho nám pudí do krajin vře ného mlčení Zavře mu ústa nn víky a pak sám sobí Bude to zároveň pomsta za to že ho ve hnal v riáruí zoufalství Ale co lidé? Co Evička? Jak bude ta ubohá xoudíti o svém otcif Otrá ví í jí celý život tnk jako byl o- tráven život jemu — Lei ona je nevinna — Ah kdyby ne tok našla nijaká vhodná příležitost aby po jeho Hinrti po smrti jich obou až lidé najdou jejich mrtvoly mohlo se soudili že mlynář sáhl ku zbrani v nutní sebeobraně Celý svít bys ehtíl ošidit v okamžiku kdy od cházíš před trůn boží — vyíetlo mu -svědomí Ale ne ne! Vždyť on skuteční se jen brání brání ne tomu hroznému élovéku tomu pa douchu ! Mlynář při tom divokém zrna Iku myšlenek z hluboká vzdychl V tom ucítil — byloť se již úplní setmělo aniž si toho povšiml — že kdosi nebo cohí se po zemi k němu vWi Málem byl by hlasití vzkřikl lei hned na to ne usmál ' Byl to pěn — Sultán jenž zaslechnuv je ho vzdech přilezl k jeho pánu a počal mu lízali ruce na kolenou sepjaté Dojat tím nenadálým j)rojevem oddanosti lohladil mlynář vířné zvíře a chtě! se n ním laskati když pes hned na to zuřiví vrhl se ke vratům naíel um vrátil w k své mu pánu Mlynář zbystřil sluch a tu zdálo mu h hUÍ se kroky "Ticho Sultáno!" zaleptal pnu drže ho ta obojek Kroky zastavily u vrátek Uylo kly Mi jak ruka ve tmi hmatá po livoří Ven jeni v ruce byIio pána jruřivS sebou smítal projvo tal i blíU } Drkd i Zlvcn klapla leA dvířka u neotvírala ' "Kh akra!" ozvalo jadrné tflklmf m ní ml DoUnský ihnrd ponal Vavřika Zítajl ďrh a vadnut se t schůdků jjowlavil te bezděky pod Htřííiku kde byl úplní ve Btínu Tane otíel Mlynáři!" volal Vavřík Iouchaje do vrátek Na okamžik ztichl ale hned zase za ial netrpílivě bouřiti n láteřiti "Otevřte! NeslySíte í Kruci nál " Mlynář Ntál ani nedýchni Hroz ná myšlenka která dříve Slehla mu tiik mirliií neurčití hlavou nyní vystupovala zcela ostře Tu by jeho nepřítel — za dveřmi — dobývá se sem - - a pes se sápe by mu nu niho vrhl Kh Sultán -- to není zvíře jež by dovedlo člověka roztrhat Po kousat ano ale to by neatacilo! V ncjhliŽHÍm okninžikii zaslechl mlynář že Vavřík uíiniv níkolik kroků Ktranou od vrátek sápe se na zeď Aha - - zial to jistí z mladých let — Tudy chodívalo domů když bylo zavříno — — Dolanský ukázav psu na zeď pustil ho z ruky a sám skoíil přes sííi do íeledníkii S puíkou v ru ce se vrátil ii stanul na prahu ve stínu Pes zuřiví stékaje poska koval proti zdi na níž v tom zje vila M lidská postava 1'aprsek svitla z okna ccledriíku zářící zrov na v to místo dopadal matní je osvětluje Vavřík sedil nahoře na zdi ale dnlů skočit i iiesmíl k vůli psu — "Kuš Sultáne! Kus! Pojď sem potvňrko pojď!" hrozil psu i li chotil volaje lio k sobí "Holá mlynáři — což neslyší te?" křičel muž na zdi zatím co muž ve stínu po stříškou stál ne rozhodnut tiskna rníjiiei v hrsti "Sáni bůh mi ho posíll! Jako zloděj se sem krade! Kdo mne může z íeho vinit když najdou za střeleného pode zdít Bám doma — v osamílím mlýní — zloděj na zdi — — " Mlynář pozvedl pušku n namí řil lei rozčilením ruka mu klesla "Vrahu-— dvojnásobný vrahu!" hlučelo svídomí Zatím Svíták nahoře na zdi po čal se vztekatí Křiíel nadával hrozil — vida uvnitř světlo a tu še že se mu někdo ve tmí kdesi skrývá "Musí to býti! Jíuď on — ne bo já" dodával si odvahy Dolan ský "Sám osud mi Ji o přivádí do rány" mručel netroufaje si již jmenovali Boha A znovu po zvedl smrtonosnou zbraň a chvějí cí se rukou namířil Leč v tom vzkřikl a zavrávoral puška vy padla mu z ruky a tichou nocí za duněla rána Výkřik zablýsknu tí rána a pád těla — to vše bylo v jediném okamžiku Vavřík na zdi bezděky se skrčil čekaje že při letí kulka leč hned na to seskočil se zdi do dvora Nepozbyv ani na okamžik du chapřítomnosti poznal e pes od vrátiv se od nvho vrhl s tam kde bylo slyšeti pád těla Padl mly nář — zastřelil se to bylo první jeho myšlenkou Psa nernusil se teď báti ten byl zaměstnán s pá nem — - — Skuteční Sultán poděšen a ne chápaje co se stalo obskakoval svého pána lízaje mu ruce i obli cej Cizince! nevšímal ale když Vavíik chtěl shýhnouti sf k mly náři aby ho řvedl vrhl so po ním pes jruíivé tak ze htěí v ías uko čil Nemoha rozeznat i je-li Dolan ký íranřn skočil do siné a přinenl i ířledníku lampičku již postavil do výklenku ve jfdi Tu lelel mly nář jako het ducha a puška vedle nřho na řcmi M Proklatí 1" labručel Vavřík "Ten mi utekl teď jnm hotov! í#ump miícnii !" procedil kr?e zuby "Takhle mne o všecko při praví " Mlynář se v tom hnul a Vavřík ztichl Nová nadíje mu vysvitla "Pane otče! Mlynáři — vstá vějte!" Při zvuku hlasu toho mlynář se vzchopil a vytřeštil na něho oči "Tys živí" vzkřikl hrozným hlasem prozradiv talc rázem Va- vříkovi co se zde dílo "A hrom do toho!" rozřechtal se divoce a rozpustile starý voják "Tak to platilo mnít A ja vás li toval že jste si zoufali!" A zno vu pustil se do hluiníhc smíchu —- "Zoufal — zoufal!" zaryiel mlvnář a šílen vztekem i strachem vrhl se na svého trýznil ele Nastal strašlivý zápas — Oba byli stateční mužové a brach a zu řivost oběma dodávala íly Ječ že byl Vavřík po nemoci i že útok stal se tak nenadále podlehl V předsíni padl na zem a Dolanský na něho svíraje inu rukřima kře čovití hrdlo A pes Sultán zma ten tím vším- poskakovsd kolem nich zuřivě štika je ale netroufa je si přiblížiti se k zápasíeJm Svíták pod železnýma rnkama mlynáře již již cítil že mu dochá zí dech — leč a nejvyšším napje tím sil přece na okamžik se vy prostil "Zab mne yab! Dvojnásobný vrahu" chrčel — "a pak — " mluvil trhaní dále — "jdi si vzít mí matce list v kterém vyjwán je tvůj zločin sic přijdeš na šibeni ci pro dvojí vraždu — — " To bylo horší než riánn do čela a mlynář na okamžik ulevil Ale ten okamžik Vavříkovi stačil Mži- em odrazil nepřítele a již stál na nohách Jediným skokem zmoc nil se ručnice a odkopl psa až za vyl a odletěl do prostcd dvora A než se mlynář vzpamatoval z toho úděsu stál Vavřík se zbraní v ru ce vztyčen a ledově se usmívající ve dveřích kuchyní "Ej pěkné jste mi to připravil uvítání!" zasmál se SvětáJc "My slil jsem že jste jen zbabělec pane otíe ale vy js4e zbabělec i úklad ný vrah Popadla vás zase zá vrať ři jste se sám zhrozil svého bídáetví? Ej už nejste tnk sta tečný jako před lety " Mlynář zničen neschopen slova neschopen myšlenky stál tu a jen zuby cvakal Svíták chvilku pásl se pohledem na něho {(ohledem plným nenávisti ale se usmul a shovívavě řekl : "Nu vidíte — a já vám to ani nemám za zlé a nechci se vás pro to odříci Každý se brání jak mňže a jak umí Ovšem — vy to tuze dobře neumíte!" pokračoval se zžíravým posměchem "Nezná te Vavříko jaký to dobrý člověk proto není divu že mne nechcete za syna Ale já vám oplatím zlé dobrým — já vás za otce — za tchána přijmu " "Člověče!" vzchopil se koneč ně mlynář ze svého ztrnutí "Ještě toho všeho nemáš dost?" "Dost? Nemám ještě nic a chci všecko" od vrtil Vavřík se smíchem ale hned zachmuřiv ne řekl velitelským hlasem: "SlySte mlynáři! Skončme to dnes Ne myslete už na to abyste se mne ú kladem sprostil ! Tím byste si nepomohl fíckl jsem vám už Nedáte-li mi slovo budu mlu vit " Venku ozvalo se v tom bouření na vrata "Pro bohn! Naši jdou " zděsil s mlynář "Pryč — pryč zadem — po hrází !" "Já? Zadem?" Vavřík hrdí vztyčil "Projím tí zaklínám! Jdi — jdi!" spinal rolyniř nice v hroz ní uíkoti "Pro? Navítívil jm v&i vy um před-ťavít jako iet5— " "Pne ne dnes ne! Dva dny mi dj ~- a pak — — " "A tk tedy anrt?" rtrdtnil se Vavřík ztrativ na okamžik přece vládu nad sebou samým Uylť u cíle svých tužeb "Ano — ano! Jen jdi ' "Přísaháte? Dva dny tedy — ' A vloživ s úsměvem jejž ne možno popsat i mlynáři pušku d ruky vyšed do dvora Bouře ní na vrata opít se ozvalo "Už jdu! Počkej!" vzkřikl Do lánský přeskakují sún hlasem — O okamžik pozdiji když kroky Svítákovy došustily na zahradě o tevřcl mlynář děvečce jež vpadla do vrat zářící Stistím a nemajíc tušení co se zde dílo počala mu vypravovali jak Kvieki s Kdrlem vytá"'í — n jak o In dv"i jnou před- mčtem obdivu Hé hospody — --- XI l'o moillínovúé pouti Kviika fič pramálo se vyspabi probudila se veselá a svěží jakoby byla v samých růžích spala Staří llorynovij zrovna jakoby si byli řekli že nahradí jí projevy lásky jichž se Evičce doma ve spo lečnosti pošmourného otce málo dostávalo zahrnovali ji po celou noc důkazy své přízní a Karel — nu ten snažil se ovšem jako vždy aby jí dokázal že pro něho je na xvětě ona jediná Evička byla cel- kem vážnější a usedlejší povahy než jiná díviata v jejím víku bý vají netoužila tak po tanci a po- lobných zábavách a také se při nich tak nerozohnila aby mláden cům jen rlo náručí padala ale veselou býti přece dovedla — ze jména když se trochu vyprostila z toho ponurého ovzduší své do mácnosti A tak přišla domů z Modlínova pod ochranou svého otcovského strážce Lukáše hezky pozdí rána což jí však jako do bré hospodyni nepřekáželo aby zase ráno první stála u práce Také stárek Lukáš byl se vče rejším dnem jak náleží spokojen S panem otcem Ilorynou bavil se znamenití i dívčata ho trochu provedla v kartách míl ještí více štěstí než mistr Kaěaba a na ko nec soused Iloryna "atáhl celý řád" takže Lukáš ušetřil hodní "na deputátu" ba přinesl domů více než odnášel A ponivndž mlynářští všichni dovedou sice poníže roztočití když jde o to aby se světu ukázali ale ještí raději ukládají fitříbrňáky na vetší kup ky počítal Lukáš včerejší den či spíše dnešní noc k nejpíknijším okamžikům svého staromládene ckého života Bylo tedy v pondílí ráno ve mlýně veseleji než kdy jindy tím spíše že ani nikomu z ostatní cha sy se v Modlínovč nepřihodilo nic nemilého u že také mistr Kaěaba dostavil se do práce s bodrou tvá ří a ani se nehoršil že ho Lukáš hned na uvítanou pojmenoval mo krým prorokem A jak už lidé bývají že když se jim hodno do bře daří mají nejméně smyslu pro trampoty a starosti svých bliž ních pokud na ní nebyli upozor něni bylo i zde Pan otec když sešel dolů do ěeledníka k snídaní byl dnes jako zlomen leč nikdo i toho v prvním okamžiku nepo všiml Nevěděli že prochodil ve rví světnici celou noe a že zhasil svi tlo teprve když počínalo již sví tati a oni vraceli se z pouti a že i pak ještí neusnul povaluje se na svém loží Hrůza přestálé noi nedala mu ani oka zavřití "Vra hu dvojnásobný vrahu — " hroz ná ta slova jimiž ho Vavřík ohro mil hučela mu stále v tiších Ano byl vrahem třebaže se mu nepodařilo zamýšlený skutek do nti Tak hluboko kklesl ie aby maj!til pohlední itopy jfdoohn hří chu odhodlal m ku íločinu nové mu a vitáhl ruky na iivot řlovř ka Marní se utěšoval le ten ílovík j bídník ie e jenom brání proti mravnímu luUilí jel Vavřík tm uěm páše l chtěl jn zachiiiníti fitístí svého jediného tlítfte — "Vrahu — vrahu!" křičelo neúprosné svědomí a mly nář místo jednoho přízraku jenž ho dosud oluX)val o spánek vidíl před sebou dva A jako trest za to vše viděl — rozhodnutý osud své dcery Na sebevraždu již nepomýšlel Ta hrozná chvíle očekávání Va vříka zápnti h ním a vše co potom následovalo zlomilo nadobro jeho duševní sílu Ne již byl by ne našel odvahy zakoněiti dobrovol ní svůj bidný život Leč co bude teď? Kde vezme síly aby Kvačce oznámil své roz hodnutí? A co jí řekne proč se rozhodl dáti ji Vavříkovi za ženu? A co řekne llorynúrn mladému i starému již přece právem již po kládají vve mezi nimi za vyříze nou? A jak půjde na oči všem těm sousedům -- on nejváženější ze všech Jolyž jediné své dítí dá zhýralému vojáku synu žebra - čky? Všecky tyto hrozné otázky kroužily mu celou noc hlavou pá lily mu v mozku a tak ho sežehly že mlynář — na duchu i těle zlo mený — do ráruu skoro zbílel Byl to stárek Lukáš jenž u vše obecním veselí si toho prvý po všiml Myslil ze pan otce si za moučil vlasy vyínhujíM mu po straní pod placatou čepicí ni' když mu je chtěl oprášit i n se zděsil poznání že je Jo již jino vatka stáří — — Lekla se i K vi čka když pan otec nyní smekl če pici a kdy# spatřila hlavu nedá vno ještí sotva prokvétajíeí nyní přes noc šedivou Starý Kaěaba vídíl hned pří klady z biblické dějepravy že podobné víci díly se již za doby starozákonních proroků ale nni Lukášovi nebylo dnes do žertů když pohlédl nyní pořádní do svadlé tváře parta otce "Eh íerta — tohle už není jen tak hospodáři" zvolni odhodlav se mluvili bez ohledu na hrozící mu nebezpeií "Aby vás něco trápilo a starosti vám dělalo pře ce nevím Tak' to může býti jen žaludek n s tím nejsou žádné žer ty Měl byste jeti k pořádnému doktoru" K poledni přinesl panu otci z Lužce nějaký hoch lístek od Va vříka Mlynář a těží přemohl své pohnutí když chlapec vyřizoval že nesmí bez odpovědi při jí ti do mu Vavřík mu psal jen několik slov a to dosti velikým zřetelným písmem jak dětí psávají leč mly nář přes to potřeboval dlouho než lístek přeslabikoval a jeho obsah si uvědomil "Včera večer — " psal mu Va vřík na několika řádcích bez nad pisu "pořídili jste mne Vy a Vás pes talc že nemohu se ve svých šatech ukázati jako ženich Po- slete mi aspoň padesátku a zítra v poledne si přijdu pro to slíbe- _ - ne Lístek zalepen byl obvíejnm voskem ci troškou lesní smůly Bez dlouhého uvažování mlynář vzal padesátku zabalil ji do téhož papíru a pak ještí do jiného kte- rý bedliví zapečetil aby snad ho cha nenapadlo prohlédnout i co nese K vůli jistotě- zavolal ho ještí k sobí do světnice a zde po- uronil vysieenu "Proí pak jsi rozlepnval lístek a proč jsi ho četl?" udeřil na ní ho zostra "A ba ne" upřímní odpověděl chlapec "vidyf j ani neumím číst!" To mlynáře uspokojilo Bálf se pořád ještí doufaje Je v posled ní chvíli ho nřeo zachrání aby nevibuddo itoornniit rroí a zač on dává peníe Vavříkovi Od povíď vloid chlapci sám ilo kap y přisvědčiv dřivé ?e je do- ir a poslal In lomů Á 11 :4 f i n ti