9
10
Míl KLECANDA t
Starý Hřích
VomnlcUf romAni
men nachýlil lilavu a poznáme
nal ao latinským křížem jak no
tomu byl ve městě mezí pány na-
uříl Pokloniv ao oltáři rozhlédl
no Vavřík aměle a vyzývaví po
vím okolí OŽi jeho netkaly ao l
planoucími zraky Toničky jel ho
nníiii1ain vttitn liHnlft ylilíiHln
cvičku do brady "Ale to „„ „„„ un An iliní„a nn
C B0 í"7w ™rcu' ? Vft" °" hy no pod ní zachvěly a usmála se
nuu novrWim uur na nfl0 oddaně ba skoro pro
mne pantáta neodvezo domů °dL(jjng
umiod m nne ui iiueona M Vavřík opětoval její pobrav
enal neúct iiaiAit„5™ z™ itA
y i iitminn jwu j in umu' f i m iiiav
micie pane oicci vaaic „ in „lllIH
vám tam nebylo zle' vmMl io do jiníJn „ 0 { u
hovoru Lukáš "a náí hospodář h]f(1A uM Zň'dlfnuřiv w ltr
vám asi ujel jen proto by vám zá- ri „„ „ vtiUfl „„„„' T
'III v T lf VIII ! w
míVU nepoKOil iIJSk imntřívái to Minvu ohledla
"Dobrý tys stárek žo k avému L „„ ' „ ' i „„„„
t I + Vt 1 i t i I V IU V flll JíJ VIII
UIU UHil Ml lit ll ll lI- „A! l„tf l„l un jí 11 „„ „4
( #4 ii i vil j vii umn jun ji jmi rm f11'
ho pní hlavu atrkat nemuníS' o- Ují
křikl líoryna žertem "A teď po- rt„ismi- t T„ua- 4-iíu
KpoHmc ať nepřijdem ivlékat pana )1u]ň z)1}(hlutf ft „„jo
larurer h
Víi£ut4 #l lil " K? tlA li1t#H
Tu to vídiS" upokojen? řekl „„ ' t ! '„„
v li-iv i ťlť i w v v ti lit jun ii'jii'1111 i
tvarel když otec JitikaMem zano v„ifm Wutňi ia(Izíi at#i v IrA
před nimi kráčeli v hovoru "a LM„ n? tiřfl„rt V -iMniif
y jí lil v navinu f% AU ll lltJII pni
ne to mračno rozptýleno — —" Li tt tinhlfivl kn ktr' u
'Což od ud námnicnehroz10' ukgb yi(Jf) ]( řwlních
zatoNknila Iwieka - k(Jfl t k !(M
"Alrt tIlíů 4í tm v nafnl aíi inu- -
vftjj čJciiově rodin obou mlynftřfl
w i Ttit 1 Hlřill k webu Muxikan
m hoch radofjtne "Míla by ho tfi fl fiy4kfl již fe aii é
jlySet jak 18 atovívA za vzor fto ' fc' w )n( k(1v2
han otee Iloryna ua nyiunn Slí na
"Ohtffla bych býtl jako ona" rAl „ ti' iaí „uíi „
vzdych a dívka tlařji M (lo ftyi)5 um(kS a
í íJTť Lí4?6? ncm kraji uličky vo atředu
tak rád jak M třeba že nčkdy dí ko„l(!a( Vavřík ji očima nnR-l a
vá5 ae zrovna abych myalil I tí M m ní iyfij jMtř4w fa
ta nflSe znamoNt začíná mrzet" aii„„í urzi
III 1 1 T V I I I 9 BII nVIMHHH V IIMWIIII
Viak ty m dobře vidí do du- ]((h uk VZrtcnm ]mUm
ne ' odpoyčdda I vička na jeho nbldjlo vSokcmm
škádlení "a Jwm-H vážnčjSÍ než Bnftd j(n K i{k b J A
jme uruzuy jo to jen proto o „
V tu dobu vySli na cestu od Luž
ce k Modlínovu vedoucí pčiinou
od hořejSího mlýna pan otec Ho
ryna 1 Karlem Dcera Madlenka
dévče jako rtuť byla jil dříve
vypravila a mladí! dčvečkou aby
užila trochu dčlo xpolečnoati vei
nických hochfl jíž tudy centou
divno tiž houkali
Pohlédnuv na zad spatřil pan
otec K vičku Lukánem a prudc
ebou trhl — "Pojď!" řekl ayno
vl jenž ZQHtal atáti kývaje na
pozdrav "No alySÍS-lil"
"Tatínku" řekl Karel pokro
Živ za otcem "Já vám udČla
celý týden po voli žo jnem tam
neSel tak teď zaa vy ninČ nčco u
dčlejte k vfilil"
"A ty takramcntel" dobromy
bya n vlastním tatíkem amlouval
Ale nic z toho nebude — — "
"Ale vždyť atarý a nimi
jde - -"
"(Met Nejde ten balbou
Ah to je ovSem jiná" otočil m
mlynář ochotné "Holka ani ata
rek mi ničím neublížili tak ai nic
nezadám"
A oba čekali až k nim dolno
ínlýnfití dorazili Pan otec hnerí
začepil ntárka do hovoru A Kare
byl rád že jda za nimi mohl ai
a Evičkou pohovořit!
"Ani bych byl neřekl že ao tak
hlo v počasí vyznáSl" počal K
víčku škádlili a když nechápajíc
podívala ac na nčho pokračoval
"No já myalím totiž že ta bou
fka kterou jai tušila 11 £ jo tady
Což jiň ai nevSirnla chování naSeho
pantáty! Ani U nepozlobil ničím
na pozdravenou A já jsem celč
ty dny nemel k vám"
"Vfiak jem té dennž čekala a
neatydčt ae byla bych poalala k
vám Večer co večer naslouchala
jMcm celá přcMtraSena — — "
"PřewtraSenaf"
"Ano neulySím-H tč nčkde v
hádce tím
"A já acdčl doma pčknš za vč-
trem Nechtěl jHcm pohoraiti
otce — —"
"Stalo ao tedy nčco mezi nafti
ml! Proto on tatínek jako zmč
nčný ale proti vám nic — — "
"Kh však to také nic není
Aspoň ne mračno z kterého by byl
velký déšť"
"A co prosím tč co ai udČlalit"
Karel jenž sám mnoho nevčdel
řekl Evičce jak ao páni otcové na
jarmárce rozeSli "Přijde-H váS
pantáta dnes na mňi půjdou do
rnů zase pčknfi apolu a bude po
v5em"
"Nebude včř mi žo nebude 1
ujišťovalo dčvče "Mé tuSení
mne neklame Že chystá ae nad na
Simi hlavami nčco horního a tenhle
hnév že je pouhým začátkem"
"A ty ae bojíš! O aebe či o
nmeí" škádlil Karel jemuž posud
nechtčlo se včřiti v její předtuchy
"O naše Stčstí" zaSeptalo dčvče
amutne
"Kh dětinství! NaSe Stčstí je
v nás a závist jen od nás"
"Olovčk neví co inu osud v ce-
Rtu hoM"
"Oviem — v cestu nebo na hla
vu jako mně o málo dnes týden
AI to nás mftJo potkat i den po
fcvathě — —
"Knad m nenačtwtís jtě vy
ntUdí hádat!" obořil m lrtem
pan otee Iloryna bráliv m cesttm
k Evičce 'lot na tom kdyl
lny atařt si ttrpujemo íivot"
"N' tatínka m nhnévjtl NV
%ím ro ho trápí ale fa vá urstit
nrrhtť) vím to jUtV' řkl TM
řka vřrl
"Jakl ik bych tm iwohl na ih
řw hnlitti kdvl iu& UkoKÍhu pří
lnlavih! v!l dynř IH Abkni kdjl p vojtnku vipřt jjit h kruhty tbwt dUuh po
ixi 1 „i 1
luuwnki I Xll_„ v
i'' "wn ze 11 w vsccko osuu 4rt „aa„ „ntiX
vynahradí Matku jsi záhy ztra "T" ' X C v„7'
i!1 „I _„ i_ i)ř _ _ A 11 """" wvi u iiiiiii 11a tnvii"
Liui mu ia w ib jíi wico ran — lt
jii um vm bico iimhu mno- a„tn inx „ i„yi_
iA 11b o'Airof iiítiimt um h 4 r% 4 f rvi I '
7 ' 7" kroutil ai kníry zlehka ao na ni
! "I11! A i ebe má rád jako Lsrna KcopUovih jeho úsmčv
VlttWHIIIIU — — l-lri - y
"Nu tu to máS zasoí" rozjařen L£(ilft M „„ 1 ~tL
m 1 m nuk 11 ibi 1 TLiiii] Afin ijij liiiiii
vpadl )i do reci Karel "My ao „ „ '
mArň r(„u tm£i wií panenko" myslil ai Va
ttf víí lil rninwit „r12 x Njsem ti nčjak po chuti
jakými atraňáky podivných před- ftl° Íko pan otec
wh " itihw i jnaiiiiuu yM Dveiaeein
Evička nemohla odpovčdčti po 7" JU(° P° nřm na "ní ll0HP0
nčvadž v tom již vcházeli do vai ' v
a kolem nich hned byl houf luži- 1Iocf1? "?ř Pak tarý vo
ťhA minU vnBV í i „ x zJJ uoorym nuern jen pro ponor
tnio línriAvn Éiitr AfoiinnVn ňí'nb ačkoli či snad právě proto
dčvče plné ohnč popadla hned žf W JJ předsevzal žo dá
družku pod paží "Mezi nás KÍ n?foW záleželi a ukáže jak no
pojďl Vsak ae jcfitfi dost užijete '''T eve"
A ty si jdi mezi hochy a k nám ao 1 f 'Kai K(Sy PMft
nfnlfť mřiiá rHftr„ n j_ bst "cbo křižovat a dčlal vSo to-
nika Kučerů jenž točil se kolem fj6' kd tatní včřící byh již
levčat iumwvi a tu jtnm nuuno neuuaie
A již se vžíchni hnali na návrší n lom '™lM k0RtcIl a ze:
kde stál kostelíček a takovým J'Ic"a"ft iWCKU aiVflJ 80 vlc neZ
ovykem že mistr Kačaba acako- na_
čil se zdi a 1 dálky již hrozil jimLT00' Jez ¥(ncc™° Preco "Po
švou holí - Před kostelem ae ro- K™10 m Il'H zb'0U(llla
zeSlij Karel ae zpčváky na kruch-r 11 'nu a vžty fetkala 80 Jho
tu Evička protlačila ae ježte do v inwm oyio az
kostela ale ostatní mladá chasa ?7ru P™ upwom iccn
yla ráda že tam uvnitř nebylo H IUIV'75 :V'lr u
již nro ni místa un ' Ví'ru rfti uy2 uyiy alužty
ll'-íl !„¥ „
lírzy po Lužeckých přiňla i To ""' (
ničkfi SftfAřnvi ínJmtA whIfaí Hychleji než kdy jindy hleděla
na jako vždy aby jen v ničem ne dtmtHtl m f weJft ven z
zůstala pozadu za selskými a c- 1 J y Ha 1
Km růinei ylnfáLA kntitm Nf M Vavříktt hrZÍ Ilčjaké HO-
ku Pozdravila ae a dívčaty Ile- PffP'' dleehla a teprve když
lila pohledem plaíe po hoSíoh a V" y ""
když meíi nimi neopatřila toho Lml a ll0rlv't A aotvaže přiíli t
0 nčnii tuuIUa ft j hnl se SOU- ! f řjevnri lne
iwnó bála pmtavila m u kontel- ' ' 1 " "r Al r"' m
níťh dveří 1 iimi ssoro noreenň na to any ae
Hutva U uvnitř poprvé ivonek N11 umft-
laeinkal oanamuje it kné nři J"í dnra njk relá ro-
tupuj k oltáři iříM ehvUiím I'"" řekl Karel llorynů při
~ t k % ' + L tmi I -
krikpm Vavřík urunv s k ni " ivftř u iwři a
8 bradou fM& oholenou čťa K h ti jen svitl"
ym viiy a nniry pikné u hro 1 "u mi nevolno jaloby tun
tu vy kroucenými vypadat mladí j t v I nikdo uhranul" odvltila Kvi
varné 1 át p?Uvl upravený jíka
ď't mu ididrnš tak i pohltil "lJ i uhranul - vil kdof
mtutiá a dík iptinul 11 4 nem (Nikda jiný ml tm vjAk Viak
zoroval jak po tobč atřílel očima
jako ostříž"
"Také jsis toho povSiml! No
chtčla jsem ti to ani říkat ale o
pravdu zdálo ao mi že očí ze mne
nespustil — —
" VUchni lidé to musili vidčt Pro
pohoršení to bylo" horlil Karel
"Ale ať ai mne ten avčtobČžník
nežádá I"
"Ne avčtobČžník — fívčták ae
jmenuji" ozval ao v tom chladný
rezavý hlas za zády Karla a když
se obrátil stál před ním Vavřík
jenž je byl doháněl a posledn
slova vyslechl
Evička zděšeně vykřikla a u
zkostlivě chopila Karla za ruku
hojío ae aby se a Vavříkem do
sebe nedostali Výkřikem jejím
upozorněni ostatní stimul) a o
hlčdli a BpatřvSo vysloužilce
a Karla již vyzývavě atáh prot
sobě uhodli že se tu něco chystá
a rychle se vrátili
"Nu panstva! Proč ao zdržu
jeteí" obrátil se k nim Vavřík
posměšně "Vystydnou vám do
ma koroptve H vámi nemám co
jednat ale tu a tím chlapcem bych
si rád promluvil"
"Nejsem vaším chlapcem a a
vámi nevím že bych měl co jed
nati" odbyl ho Karel
"Oho I Za toho světoběžníka ao
s tebou vyrovnám I" rozkřikl ae
Vavřík
Karel nebyl bázlívec a zejména
před svým děvčetem za nic nasvě
tě byl by si nezadal Uýfc to u
muziky nebo aspoň v hospodě n
piva byl by jistě dal Vavříkovi
příkrou odpověď a rvačka byla
nevyhnutelnou Ale žo byla no
- i lc lomu na cestě z kostela
opanoval ae
"A jaké pak vyrovnáni!" od
větíl Vavříkovi klidně "Zmýlil
jsem ao a vy jste mne opravil a
tím jo věc zpravena Viak jste
byl dost dlouho ve světě ly do
máčí Člověk zapomenul vaSo jmé-
n
no
"No dobřo to umíS!" pochválil
ho Vavřík "Na dlani a párem
koní bya olffátu Pro dnešek tvou
omluvu přijímám ale jen ai pama
tuj že není radno chodit Vovříko-
vl do cesty I"
"Vím to vím" odtuSil Karel
popuzen tónem jeho řeči "ZvláSť
když je Vavřík nahoře na skále a
zakryt tmou a křovím"
"Mlč hochu mlč ! Vfiak my ae
ještě jednou změříme na 'rovině
Hiíbil jsem ti to dnea týden a co
slíbím rád splním" zmírnil hlas
Vavřík vida hrozivé pohledy o-
státních hochů A jakoby se bylo
nic nestalo vykročil volným kro
kem ku předu Ostatní vidouce
že je konce hádky obrátili se zase
k domovu Byli to hoňi i děvčata
z Lužee mezi nimi i Jeník Kučerů
Ilorynů Madlenka a fiafářovic To
nička jež při počátku hádky ú
zkostlivě dívala se po Vavříkovi
Karel s Evičkou zůstali zase po
zadu za ostatními kteří nyní mí
sto dřívějšího dovádění šli jaksi
zamlkle Světáka majíce po boku
Evička již ao Karla nepustila
"Dobře žes měl rozum" řekla mu
přitlumeně "Pro hanbu by to
bylo začínat si něco a tím "
Květák jenž měl sluch jako py-
tlák dobřo ji rozuměl ale netrou
fali si co začínali jen zuby zaťal a
žo se mu nechtělo pouStřt ao do
hovoru a hochy přidružil ao k To
ničee Děvče radostí se al zapý
Hlo kdyí je oslovil
"Přece lo mne ještě znáte"
řekla vyčítavě
lh jA tak snadno nezapomť
nam" odvftil avřik myšlenka
mi j ovžein jinde
"A tyto dny jita Sel dvakrát ko
cm Dvorců ale ani okem jto tam
nehodil Á po v st pauímiitil
j-iu vnkáiala"
Vavřík i cítil kterak vlichnl
"Utni jiou proti němu tyl jki
krotil nel jindy a odpovfdel skoro
lidní "N5 to vikaiováol dlv
ěo! Víak jsem tl už řekl že já
do té chajdy nevěstu nouvedo"
"Mlčte to vy jn tak mluvíte
abysto mne Škádlil" domlouvala
Tonička prosebně a aby ji druzí
neslySeli odbočila trochu stranou
přes pastvisko myslíc žo bude ji
Vavřík následovali
Alo dobrodruh pohvizduje ai
fiel podle ostatních jakoby jí ani
na avětě nebylo Když přísli k
místu kdo odbočovala pěSina k
hořejSímu mlýnu Madlenka louči
la ao a děvčaty a k vůli těm zůstalí
stálí i hoši takže Vavřík jehož l
nikdo nevšímal kráčel ku předu
sám Pozoroval že úmyslně se ho
straní a že jen proto ao dnea tak
dlouho loučí a na odpňldne umlou-
vajl aby zůstalí honě daleko za
ním a zatínal vztekem zuby i pě
stě Tonička byla by ráda použi
la okarnžítěho osamocení a pohlí
Žela na něho po očku alo vidouc
ho tak zamračeného a divoce oči
ma svítícího netroufala ai k ně
mu ao přiblížili
Mlčíce proSli už kolem dolejšího
mlýna kdo odešla Evička již do
provodil Karel aby zadem vrátil
se k svému domovu
Pří pohledu na skalní stráň ko
em níž bylo mladému Iforynoví
jiti Vavříkem to jen trhlo Jíž od
jrvní srážky a Karlem nenáviděl
10 na amrt dnea pak vřelo to v
něm jeňtě divěji Ale uklidnil so
ihned a usrnáv s pohrdavě mávl
rukou
"K čemu to!" rozmlouval ai
mySlenku jež ho byla nyní na-
padla "Teď za dne snadno by
mne usvědčili a odstonal bych to
iftř než on Vsak to bude na ně
10 horší trest až ho u té brdopý
fíky vysadím ze aedla A í pak ho
efitě můžeme někde srazili"
"Co jo vám VavHkuí" osmělí-
a ae konečně Tonička vidouc žo
mladá chasa lužecká jež byla Sin
dosud za nimi pustila ae nyní přea
oIe a že nebude míti svědků své-
io pokoření kdyby ae na ni obořil
"Co je vární" naléhala nedoslav
ší odpovědí
A co by mi bylo!" vyhrkl na
ni prudce "Co vídíSí"
"Vidím a slySím! Díváte ae ja-
kobyste chtěl vypálit a co ai hrou
káto pod vousy jistě není nic ve
selého Snad byste netrudil tím
co se stalo í Toť víte — ta zpupná
selská chasa žo má kus své půdy
pod nohama pohlíží na noiinco ja
ko na žebráka"
To rná5 pravdu děvče" odvě-
il Vavřík
"Myslíte že ke raně jsou lepSíí
přece tatínek jo panský a a
eckterým z nich by neměnil Dlou-
ho-li tomu jcStě pře ním jejich ta-
Jkové hřbety ježili — — " do
mlouvala se Tonička přešťastná
že podařilo se jí utkali ho v hovo
ru "A dnes pohlížejí na mne ía
ko na nějakou podruhovu aě do-
stanu pomoc snad lepší než mno-
lá z nich"
"VSak ai také najdeS onačejší-
10 hocha než mezi těmi selský
nu "
"Nechci žádného — " utrhla so
onička
"Mlč mlěl" žertoval Vavřík
"Však on bude mezi panskými již
ni kdo kdo ae k tobě lépe hodí — "
A já nechci nechci l A co
zrovna vy mi takhle domlouváte!"
skoro plačky so na něho osopila
"1'rotože to a tebou dobře my
lim" odpovídal Vavřík ITlidně
"Protože jsi hodné děvče a ncd(
vál ae na mne tak přes rameno ja
koti tam"
To jste měl dnes týden vědět
fa jsem hodné děvče" vyevdila
onička kre mihy dusíe se hole
tí a chopila ho zprudka za ruku
Pokračování
řftlJMB 8E několik tmhxh
ťřů Stáli práee laruČena pře a
celou limu Dobři tdat dl iroč
nosti iilftkti ao ihned na irmu
Antoa 8chUcht
Ue So Pak