tn
14
10
JAN KtECANDA t
SMÍŘENÍ
Epltoda i vlaUltch bojft za svobodu
Kolem zdi obkličující park mar
kýze Casagrande volným krokem
klusalo několik koní Byli to hu
hhH z vojska maršála Hádeckého
a vraceli se z objížďky Držíce v
rukou karabiny připravené k vý
střelu bedlivé so rozhlíželi Když
m Iaba a torof řílí h(1 A V11
zámku obklopeného parkem za
razil přední muž konS
"Stůjte" velel ostatním když
k němu dojeli "Znáte to tam!"
zeptal se ukázav rukou k budovo"
jejíž světlé obrysy prorážely noční
tmu
"Ej tof ten zámek" odpověděl
jeden z vojáků a všichni poroz
uměli co tím chce říci
"Krk bych vsadil že jo tam ten
prokletý Vlach pro něhož bych
byl málem přiScl o hvězdičky!"
přitlumeným hlasem íeptal desát-ník-"Počkámel"
Nikdo mu neodpověděl Vojá
ci i koně stáli jako k zemi přiko
váni Teprve po chvilce když
koní začínali býti netrpěliví obrá
til so desátník k jednomu z vo
jáku fSzandore ukaž co umíSl" za
Scptal Oslovený husar přiložil ruce k
ústům a hned na to zaznělo tichou
nosí několikeré zaštěkání a pak
táhlé žalostné zavytí Tak vSe
zas stichlo
"Proklatá psina" zahučel kte
rýsi voják "A2 mráz kostmi pro
běhne" "Ticho" okřikl ho polohlasem
desátník nastavuje ruku k uchu
Odkudsi z dálky ozval se Štěkot
psů i vytí ale v zámeckém parku
bylo ticho Desátník vítězoslav
ným úsměvem obrátil se k soudru
hům Nočním Sérem zasvítily je
ho bílé zuby a zajiskřily očL
"Rozumíte!" zašeptal samo
libí "Oh což tyl Tys chytrý" m
znale se ozvali "A co teď!"
"Kdo půjde se mnout"
"Myslíš tam í Přes zeď í"
"Vraty nel Na to jest nás
málo!"
"Já půjdu já" ochotné se na
bízeli vSichni
4 ' Stačí jeden ! Szandor I A vy
druzí buďte připraveni kdyby se
nSco šustlo"
Vojáci zajeli až k samé zdi De
sátník a Szandor přímo ze sedel
vylezli na zeď a pátravž se rozhlí
želi po parku
"Opatrné dolů" zavelel desát
ník a za okamžik na to zmizeli sou
druhům za zdí "A teď tiše ku
t)ředul V zámku patrné vSecko
1 i_¥ 1 -
spi jen ona ave osua mm — - —
"Tam je on" odpovčdčl Szan
dor desátníkovi
"Ticho 1"
Desátník s druhým husarem plí
žili se nočním Sérem jako dva stí
nv od stromu ku stromu od hou
Stí k houStí Chvílemi zastavili
so a se zatajeným dechem naslou
chali Kolem panovalo hrobové
ticho a jen listí Šelestilo pod leh
kým větříkem
"Pane kaprále nemám zaltě
kat!" nabízel se husar jemuž se
chtělo činů
"K čemu to! Abys je upozor
nil! Velebme Boha Že sami ne
mají psů Divné dosti — Ku
předul"
A zase mihly se dva stíny — —
Vojáci stihli ai k Širokému travní-
ku ienl zdoben Jen malinu n
hony květin obtáčel budovu
lámku
"Proklaté!" zahučel deiátn
"Teď ím jak se dostat pře tut
prostorní Jeltl Itbtf Je se mé
ite schoval za mraky"
"Zůstaňte zde! Doezu tam
sám" nabídl so Szandor
"'Jdi ale pozor! MáS i mou
hlavu na svém krku"
"Nebojte se! Mám svou hlavu
dost rád abych se o nl nepřipra
vil" Voják' odepjal Šavli aby mu no
překážela a položil ji i i karabi
nou na trávník vedlo desátníka
Pak beze slova vrhl so na zemi
a pomalu jako had počal so pla
zíti vysokou travou k zámku
Desátník byl starý větrem oble
haný kozák ale v tom okamžiku
zmocnila se ho přece úzkost Leč
za okamžik na to zmizel mu již ka
marád i oČiNapínal sluch vSak
ani nejmcnSÍ šust neprozrazoval
že so tu cos dčjo I v zámku bylo
ticho
"Ech což no bát!" oddechl st
desátník "Ta bcntíe by odne
sla jezdci sedlo pod tčlem"
Desátník' usedl na trávu a vzal
zbrané soudruhovy na klín aby
na první znamení byl pohotové
Po dlouhé chvíli jež zdála so mu
věčností spatřil kterak na Seré
zdi zámku mihl se tmavší stín
Szandor byl již na míslé So
zatajeným dechem a vytřeštěný
mi zraky pohlížel desátník do
tmy Na oblozo počaly se trhat
mraky Slabá zář mědíce již
mdle prorážela tenkou vrstvou
oblaků jejíchž potrhané okraje
se trhaly
"Jsme ztraceni" zahučel de
sátník vida v poloSeru zřetelné
obrysy postavy na světlé zdí
V tom převalily se mraky zase
a zahalily měsíc svým nepronik
nutelným závojem
"EJ ďábel svých neopustí" za-
smál se voják V nastalé tmS ne
viděl ničeho za to vSak po chvilce
ozvalo se něco jako pád těla
"Bodl někoho! Čertův chlap!"
Šeptal a povstal aby byl připra
ven Po trávníku od zámku kva
pil rychlými kroky chodec
['Stůj! Střelím I" polohlasem
pohrozil desátník spatřiv ve tmě
blížící se stín
"Skoda prachu Mné prý je
souzen provaz" odpověděl so smí
chem ze tmy známý hlas
"Ah to's ty Szandor! Proč
tak neopatrně!"
"Není třeba velké opatrnosti
Ale přec pojďme"
"Co's viděl!"
"Až tam — " mávl rukou voják
"Měsíc hned se zas ukáže"
Nvni nebylo již nutno se skrý-
vati 6zanďor jistě znal situaci a
věděl proč tak směle si vykročil
Vojáci rychlými kroky brali so k
zahradní zdi kde byli zanechali
své soudruhy Mezi cestou Szan
dor připínal si palaS a podával
zprávu
"Viděl jsem ho Sedl tam u
stolu a zahrabán je v knihách"
"Jak jsi ho mohl poznati!"
"Má nohu v obvazku a musí ho
notně bolet Po čertech kysele so
oSklíbá a přes tu chvíli si jihla
dí-"
PL- 4 tn Ani"
"A nenUi on tedy někdo jiný
na kom záleží Je vidět že to pán
ořicirl"
Dospěli ku ii již snadno pře
lezli Kamarádi dychtivé je če
kali "Toť věčnosti Dobrou hodinu
jste tam byli I"
"Mlčet a ku předu! Pocho
dem I"
Zacinkaly palaS zaduněla ko
pyta o tvrdou půdu a husaři try
kem odjlldiMl
"Tomu neroiumím' prohodil
d?n s vojáků
"Hlupáku I Nepotřtbujcl roi-
umět" odbyl ho druhý "Nepo
chybně tam je a my Dyní jdeme
pro posilu"
t
Marini znepokojen zvukem
který so ozval venku přistoupil k
oknu aby pohlédl ven Záclony
v okně byly spuitčny v Sak po jed
né straně byly trochu skrčeny tak
Že tu byla malá mezera Ale by-lo-ll
vidět z venčí sem do osvětlené
komnaty ven vidět nebylo Ma
rini přikročil ku stolu zatáhl svě
tlo pak sundal so stěny zbraň a
opatrné vystoupil na verandu od
kudž byl včera sem přifiol Dole
v zahradě bylo ticho Ani nej
menSÍ Šelest noprozrazovalžo by tu
kdos byl Ale i pozadí tam od
zahradní zdi zdálo m mu žo slySÍ
ržání a dusot koní Zo okamžik
na to zaslechl zcela zřetelně poklus
n bystrým sluchem vojáka roze
znal nsi pít koní Chvíli naslou
chal Dusot mizel v dáli už ko
nečně zanikl
"'Nio to" zahučel upokojen —
"Císařští na objíždec Jezdí tu
jich asi kolem víc"
A vrátiv so zase do komnaty
Usedl ku stolu a znovu zapřádal
mySlénky a znovu stavěla so mu
na oči lepá postava Laury Aby
zapudil její obraz chopil se alba
podobiznami a bezděčně jal se
přemítati listy Hamo lhostejné
tváře sličné i nehezké vBední í
poutavé vyhlížely na něho ale Ma
rini nepozorné přemítal list za li
stem Náhle se zarazil Z jedno-
ho rámečku sršely mu vstříc dva
ohnivé zraky Xtyla to Laura A
ne ta dnešní kypící rozpučelýmí
vnadami ženy dychtící po lásce
nýbrž Laura tak jak ji byl tehdy
znal kdy pro ni hořel celou svou
duSÍ Tak svěží krásná s oním
nádechem dětské nevinností jejž
nikdo nedovede popsali žádný
malíř nezobrazí a jež toliko příro
da sama dovede svým dechem vykouzlit!
Marini zadíval se do obrazu pak
bezděky sklonil so nad ním a po
líbil ho
V tom ozvalo se tiché vrznutí
dveří Hrabě pozvedl hlavu a za
chvěl so na celém tělo U dveří
jež zlehka za sebou přivřela stála
Laura Zahalena vo světlé lehké
roucho jež vnady její bpímo zvySo-
valo než zakrývalo stanula tu o-
přena o stěnu rukou a níž Široký
rukáv so byl sesmekl Oči její
spočívaly na hraběti s nevýslov
nou něžností
Marini překvapen i zmaten vy
skočil z křesla
nmim n iuuui vm jiuiwi
zazvonil líbezný její hlas
"Paní markýzkol" počal hrabě
nejistým hlasem
"Ah fi fit CoŽ jeSté nezane
cháš té oSklivé hry na ctnostného
Josefa!" zasmála so a jako kočka
skokem vrhla se k němu Dříve
než mohl ruce vztáhnout! na obra
nu držela ho kolem krku oběma
rukama — "Můj můj I A ty my
slíS že milující žena nepozná co
so v tobě dějof Proů jsi líbal ten
obraz když ani v my&lenkách ne
chceS se prohřeSiti na svém soku!
A myslíS že máš právo odhánět
mne pro pouhou marotu! Iseno
vzpírej so I Boz boje té nepustím
a tak daleko tvá cnost přec nesa
há abya bil bezbrannou ženu!"
Laura strhla ho k sobé na po
hovku a náruživé zasypávala ho
svými polibky Marini vysílen
ztrátou krve schvácen rozčilením
umdléval
"Lauro I" Šeptal zmírajícím hla
sem "Zaklínám tě pusť pust
mněl
"Nepustím" zajásala divoce—
"A kdyby celý svít so na nás řl
til a kdyby teď velel on nepustím
tě a emru tebou blyiii Mari
nl! Col nedovede! jíl tul lásku
feny ocenili —
Hrabé ixh! iárným dechem ml a
dá bujným livotem sálající ieny
mřel ©či a jako tta vlády skle
jí do náručí Přivinula jeho hla
vu k bouřně vlnicím so ňadrům a
ibajío chladné jeho čelo hladila
mu spocené vlasy
"Můj ho&ičku můj! A Jak té
en boj mezi Šerednou ctností a
krásným hříchem tak znavili Ale
oď teď isom já tvou tvou na ve
ky Marini Paolot SlySIS mne!"
Hrabě otevřel mdlé oči
"Dost již toho" smála so Laura
jako svévolné bezuzdné dítě "Já
chci a tebou mluvit Na chování
jo času dost — Prchneme! So-
beru vSo co mé jest a za hodinu
jsmo v bezpečnosti"
Marini posud skoro v mdlobách
ani nechápal co mu nabízí'
"Jak prchnouti!" Šeptal "Ví u-
do kolem plno vojnka A kdyby
mne Kakufiané dopadli Čeká mne
smrti"
"život v mém objetí život tě
čeká! Což myslíS že já so těch
takiisanft bojím! Což nechrání
mno dost jméno jež jsem nosila
než jsem so stala ženou toho ne-
vora!"
Marini so otřásl 'Jíž sama
vzpomínka na mnrkýzo probudila
fjo z jeho otrlosti a nyní — Lauro
chtěla ho věsti i k JlakuSanůml
Irabfi rázem so rozpomenul na je-
den čas kdy vlastenecké ženy v
Miláně vícm rakouským důstojní
kům i úředníkům zavřely své sálo-
ny a vzdalovaly so vSeho co jen
na unkousko upominaio lehu A
krásná Laura s několika družko-
ml též dcerami rakousky smýšle
jících úředníků o důstoj níků se-
rvala v přátelských stycích a so-
ony jejich domů byly vždy ote
vřeny odevšad vyobcovaným sy
nům Mariovým A mladí důstoj
níci — I VlaSí — jí za to zbožňo
vali a nic nevěřili pověstem jež
mstily se krásné dceři jenerálově
vyhlaSujíco jí za tajnou policejní
agentku jež zrazuje vládě vídeň
ské revoluční hnutí mezi italskou
mlíídeží Vzpomínka na to vSc
rychlostí blesku kmitla so hraběti
lilovou a rázem ho vzpřímila
VMarkýzol" zvolal s výrazem
irůzy a oSklivostl "Což jsto vy
v tak dobrém přátelství Kaku-Sany!"
"Jsem rakouská poddaná pa
ne & dcera jenerálal" odvětila
Laura hrdě leč ihned zase změně
ným tonem obrátila se k hraběti
— "VSak co nám po tom všem
Paoloí Nechť lidé ti so vraždí
když nacházejí 7 tem zálibu nechť
umírají když nechtějí n?b nedo
vedou žítí I My žiti dovedem -— "
Laura chtěla se znovu zmocniti
své kořisti leč hrabě ustoupil za
stůl jejž učinil hradbou mezi se
bou a obávanou tou ženou
"Mýlíte so markýzo" řekl zase
již tím svým tvrdým a ledovým
hlasem "mýlíte se považovala-li
jsto mou okamžitou mdlobu za dů
kaz slabosti A zakazuji vám
abyste nadále mé počestné jméno
spojovala so svým — —
"Paolo! Ty SílíSl" vzkřikla
Laura s výrazem zdčSení "Ne
není možno abys takto mluvil so
mnou!
"Paní! My dva spolu již do
mluvili A jestližo tím okaraži-
kem který jnem proti své vul
ztrávil vo vašem objetí prohřeSil
jsem so na vaScm choti i životem
mu dám radostučinění"
''On Sílí ubohý hoch" polo v
zděžení polo do žertu so nutíc vo
lala Laura
Jtyla li láska má k vám Sílen
stvím pak jsem z něho vyléčen—'
"Miň mlč Paolo I {Nerouhej se
věčné lásee I A nezapírej eo přec
chvilkou jsem viděla na vlastn!
oči Ty mne miluje! jako já te
be ty mne mušlí milovat vidyř
není moiuo aby ten fár mé lásky
iůtal neopětováni '
"Markýiol"
"MIČ Paolo nevytlovuj jií toho
Jména Jel proklínám I Mlč ne
chcťl 11 mna vehnatl v louřslitví"
Laura vrhla ie k hrabftl a polo
lečíc polo ležío před ním objala
tio křečovitě rukama
'Paolo slySíSI" mluvila sípá-
jío skoro rozváSnčním! "Miluji
tfi víc než celý svčtlťro lasKu k
tobé jsem hotova opustit vSecko
johatství občtovatl vo jsem lez
schopna vraždit každého kdo so
nám v cestu postaví i tebe a sebe
akli mnou opovrhuješ!"
Marini naplněn hrůzou a oškli
vostí z toho výbuchu divoké náru
živostl vzchopil so vSI silou a od
strčil Lauru od sebo až zavrávo-
rala
"Puolo ! Ty mno tedy již ncmi-
ujeS!" zvolala hlasem srdce roz-
rývojíeím a oči její plné zoufal
ství prosily o smilování
Lee kouzlo lásky bylo již zlome-
Marini chladně zavrtěl hla-
no
vou Zena Itt Jiz jen osu u vosi v
nčm budila
"Marini!" vrhla so k němu
iaiira posledním útokem vyrvav-
Si dýku jíž měla ukrytou za Saty
Jtokla jsím tí že tvá láska jo mí
životem Nuž nechceSh mi dát
život měj si mou smrt — — "
Hrabě skočil a vsí silou vychvá
til jí dýku z ruky
"JC čemu ta komedie paní!
Vraťte so k svým povinnostem I"
"Jediné slovo jen! Musím jo
slySetl Ty mnc nemiluješ!"
"No!"
"Ty mnou pohrdáS!"
Marini na okamžik pocítil sou-
strast s pokořenou ženou leč když
(řiblížilo so tváří svou vyzývavě
až k jeho obličeji když zabodává-
a do něho své vražedné hledy u -
viděl t y její rysy divokou váSní
aŽ zvířecky znetvořené popuzen
nemohl so zdrželi
i"Anol" odpověděl chladně a
rozhodně pustiv její ruce
H divokým výkřikem jenž pro
jel mu všemi kostmi odskočila od '
něho rozpřáhla ruco a svítíc očima
jako dravec když chystá so ku
skoku na svou oběť chtěla so vrh
nou ti na něho
) V
V okamžiku tom vrazil do svět
nice starý Stcřano
"Pane kapitáne — vojsko l"
křičel již ve dveřích "Ah— mi-
osti — vy zde! Vojsko jo tu již
vtrhlo do parku a obkličuje dům l"
V očích Laury zasvítila divoká
radost tttázem so vzpamatovala
"Co zde chtějí!" ptala so sluhy j
"Což jiného než kapitána zdet
VSak jdou marně I Kychle pane
sem seml" volal stařec a stiknuv
knoflík vo zdí vnutil hraběte do
tajné skrýSe "A nezapomeňte
na chodbu — — " vzkřikl za ním v
chvatu
Marini zmizel v komůrce za o-
brazem aniž by v spěchu byl mohl
slovo promluvili k Lauře jež stála
tu nehybně jako kamenná socha
ač v okamžiku tom celé peklo ne-
návisti a pomsty háralo jejím ni- i
trem
Stefano jenž v rozčilení svém
ani si ncpovSiml žo mezi paní do
mu a hostem dělo so něco nezvyk
lého pomýšlel jen na záchranu
hraběte
"Milostivá 1 Teď shasnemo své
tloí" obrátil so k markýzo a )!%
strojil se vykonali co byl řekl 4 1
"Světlo! Proě!" mechanicky
po nčm opakovala Laura '
"Co nevidět zde budou Již
jsou v parku I" _
"Nuže! Když shasneš bude to
jen nápadno Budeme klidné če- J
kati aí přijdou" ř
Dokončení bud 1
I
Mujotok na prodoj
Mim ku proděli mlítiký mie
Uk v Lak Aodei jikoi I v Tá
bott a lét celou fadu firem v
Cbirlei Mlí a Boa llomme okrt
icch Cbctts li koupit doplllt
mol aneb ml oavliivie a bu4t
vám ividomUl poitoultno
írtok Sviodi
lití Lile Aodei S Dik'