JAN KLECANDA i
POD TÍHOU PRÁCE
otcovského domu tráví v nejkrutšl
bídě i nemocni u cizích lidí jit
ae jí ujali Prosila matku za od
puitěaf a tulíc blízkou imrt vola
la ji k svému JoŽi
když oa dávno jíl zrazoval mne
jinými A Edgsrř Tea Clově
byl by snad ochotně výalovně
tomu svolil Jen když by byl mob
ze ivého aoka těžit! Tak mCcmn
IlomAni
Paní Laura byla dopitém dceři Jest že byl by dovedl avou Vlasto
ným lak zdrcena že ač ji o to zenu prodat!'
Mamy však byly domluvy otce
Šlechty jenž snažil se synov
vpravit! lásku a úctu k práci
marně hledél Vávra svého švagra
přívésti k lepšímu mínění o náro
dě z jehož krve sám pocházel
Pfedsudek ano opovržení
nenávist přilil hluboko byly zspu
Blily kofeny do mysli mladého
muže časem docházelo mezi ním
i Vávrou jenž jako odchovanec
nové doby byl již uvědomělejším
Cechem k ostrým výstupům
V prvních dnech svého pobytu
v otcovském domě Oskar ještě se
pamatoval a hleděl a Vávrou vy
cházeti v dobrém Spatřoval
nčm aice vetřelce který jit pro
svol nízký totiž Český původ do
jejich rodiny se nehodil leč by
dosti chytrý aby počítal a boto
vými poměry jež změnit! se neda
ly poněvadž byl Vávra plnopráv
ným spolumajitelem firmy Pře
máhal tedy svou nechuť zejména
pokud Ivagr z poěátku pro dobrou
vůli ochotně mu vypomáhal v jeho
malých peněžitých tísních
Lee trvale přátelsky pomčř ae
mezi oběma ovšem vyvinouti ne
mohl neboť Vávra počestný i
správný jako hodiny ač stále byl
si tobo pamětliv Že má před se
bou bratra své Lidutky a syna
svého opravdového dobrodince
pojal proti Oskarovi nepřcmoŽi
telnou nechuť pro níž se mu ra
ději vlemožně vyhýbal A Oskar
to pozorovat a poněvadž při vší
své níěemnosti cítil že jeho ivagr
povahou svou stojí vysoko nad
ním počal ho nenávidět! a zanálel
se přímo myšlenkou jak by se mu
za to mohl vymstili
Nejhůře při tom dařilo se paní
Lauře jež ocitla se tu v mocném
duševním rozporu Nemohla ne
viděti chyb a neřestí svého mi
láčks jímž Oskar dosud byl ale
nedovedla také zapřít! milující
ano zboŽOující matku jež viděti
nechtěla A také sama se vmlouve
la do myšlenky že všichni Oska
rovi křivdí Čímž shoda mez! ní a
ostatními Cleny rodiny záby opět
poCala se kaliti Paní Laurajsouc
povahy mělké a obojetné místo co
by byla bývala prostřednicí a
zmírfiovstelkou protiv svým taj
ným nadržováním nehodnému sy
novi poměry jen horšila —
NejžťastnějŠlm ještě byl otec
Šlechta poněvadž pro starosti o
závod a rozkoš již působila mu
práce vše ostatní zapomínal ča
sem ho sice trápilo že jediný jeho
syn se nezvedl leč potěšil se vždy
hned že zanechá mu jmění jež
mu umožní aby Žil tím způsobem
jímž jedině žiti dovedl Ostatně
vyčerpávaly starosti o závod tak
všechen čas jeho že jen zřídka
kdy a obyčejně jen aa silný popud
z věnčí myšlenkami svými k rodi
ně své se obracel
O ztracené dceři baronce Her
míně Ee v rodině skoro nemluvi
lo — Nikdo nevěděl kam se po
děla a také po ní nikda nepátral
Jediná paní Laura časem na ni
vzpomněla a nadhodila že mělo
by so po ní pátrali aby byla při
vedena zase rodině leč továrník
Šlechta v této věci byl neúpros
ným a nechtěl o ní ani slyšeti
Dyl celkem rád že má pokoj
od svého zetě jenž od oné chvíle
kdy byl tchánem tak rozhodně od
byt o rodinu své ženy se netta
ral
£atlin Hermina kdesi v ciiioě
vzdálena všeho svila a aejména
rodiny prožívala román do nihol
se byla snad sama vmtuvila a jeni
tak podobal st sentimentálním
německým románům v nichž ta
dob svého paacoitvl oachlitla
tolik obliby
Hermína ikUmáni i sanedbá-l
vlna svým mužem zbavivši se
těch jež jí byli nejbliŽŠÍ pociťo
vala potřebu míli někoho komu
by se mohla celou' duší I tělem
oddali A tak zahořela láskou k
mladému muži jenž snad nebyl
mnohem lepší jejího muže ala
jenž lásku její opětoval neb aspofl
se tak stavěl Z počátku baron
ka pořád ještě pod vlivem mrav
nich zásad Jež byla jí matka její
vštěpovala střežila se aspofl ve
řejoého pohoršení omlouvajíc
ssma sobě tajný hřích svůj tím Že
jen odškodfluje se za to oč ji byl
muž její připravil Konečně však
podlehla svodům svého zboŽDo
vatcle a tajně a ním uprchla
Snad byla to skuttčni láska
třeba jen hříšná láska jež ji při
měla k tomu by pošlapala všecky
Hermína prosila nedovedla zá
rmutek zatajit! aspofl Lldušce
se svěřila hledajíc u ní rady a
pomoci
"Tatínkovi prozatím Ještě nic
neřekneme abychom ho nepoleká
"Hrůza!" vzdychla pídí Laura
"A to je šlechtic?"
"Uprchli jsme spolu a žili jsme
nějaký Čas v klidném zátiší ve
Švýcarsku
celý svit i
lapomnéla Jsem na
na tvůj hřích a byl
ly" rozhodla LiduŠka jež byla jsem Šťastna nepomýšlejíc ani n
zvyklá jednat! rychle "Podíváme
se k ní dřívá samy a pak uvidíme
co se dá dělat!"
Obě dámy oblečeny co nejpro
stěji a pěšky aby v uličce kde
bydlela samá chudina nevyvolaly
mnoho pozornosti vyšly ještě té
hož dne hledat Hermínu Našly ji
v prostranní uličce malostranské
to f o ly mohl přiliti trest — —
Nabažil ae mne a když svěřila
jsem mu co mne čeká zalekl se
těch následků zalekl ae snsd
toho že by měl být! ke mně oa
vždy připoután a tajně mne opu
til" '
"Ten bldnlkl"
"Ano bídník neboť zanechá
smetí než lidským
byla našla útočiště u
zákony a společenské předpisy I chudé ženy jež sama sotva na ži
v jednom z onecn starýcb domků mi v dopise posměšnou radu bych
ež podobají se spíše zbořeninám vrátila so k svému muži jenž dle
a skisdifitl
obydlím
Hermína
vobytf sehnala a se svým hostem
o katde sousto poctivo se dělila
Když paní Slechtová Lidu
škou vešly do podkrovní světnice
na jejíž dvéře bylo lim ukázáno
dlouho nemohly v Šeru jež pano- jak šťastna jsi ty — '
snad působilo její rozhodnutí i to
le peoíze byly nadobro utraceny
baron nemohl hověli ani jejím
choutkám po honění se za obdi
vem jejž vyvolávaly její nádherné
roby
Jednoho dne tedy Hermína zrn!
zela a poněvadž současně ní
ztrstil se f její miláo bádáno vše
obecně že uprchli spolu IJsroo
jemuž i penězi došel v lázefiském
místě i úvěr rozhodl so vrátiti do
rrany kdež aouiai ze avpon na
rodině své ženy domúže so od
Škodoěoí
Nezdařilo se mu i počal pátrat!
po Hermíně Ne proto že by byl
po ni zatoužil a že k vůli ní samé
byl by si přát obnovu manželského
spolužití aspofl před světem nýbrž
proto že to byl jediný prostředek i Lidťška přistoupit! k nemocné
dostati ae k nedobytné pokladně uvítatise i ní
tchánově
V tu dobu baron Edgu klesal
stále hloub a hloub Po prodeji
eho statků nezbylo mu pranic
neboť z výtěžku dražby nebyly ani
všecky dluhy zaplaceny Několik'
ráte ještě podařilo se mu nsiíti
ichvále jenž půjčil na směnku a
kterou v den splatnost běžel
místo za baronem přímo k Slech
tovi Lee i ten pramen brzy
vyschl když starý pán neúprosně
zamítal placení směnek zeťových
baron z náruživého karbaníka
ímž-doaud byl stával se hráčem
emeslným Tím ovšem brzy za
vřel si cestu do společenských
kruhů v nichž mu odpouštěl!
všecko pokud jefitě byl msjítelrro
panství ale kde po jeho hmotném
úpadku počal! přísně odsuzovat!
eho úpadek mravní
fa f m m
matrik prý cdiný má právo oa
otcovské radosti jež jsem mu
způsobila"
"Hrozal O muži mužil" zvolá
la paní Laura v rozhořčení —
"Vlíclml jsou stejní!''
"Ab no všichni" naléhala
paní Hermína pohlížejíc na so
stru "Jak Šťastna jo LiduŠka i
11 m
valo za malým okénkem pokry
tým vrstvou špíny ničeho rozez
nati Teprve přitlumený výkřik
jenž ozval so z kouta světničky
obrátil tam Jclicti pozornost a tu
spatřily na chudičkém loži Hcrml
nu Dcera milionářova manžel
ka barona ležela tu na posteli při
kryté spíša hadry než prostě
radlem a vzhlížela k nim očima
z nichž zdálo se le vytírá smrt
Paní Laura pláčem hlasitým
vrhla se k tvé dceři níž se objí
mala a trvalo dlouho než mohla
a
m ím m a á ta 4 ar a m a a a
"M6 udobo dJtli iakUie se
tedy tebou shledáváme?" zaho
řekovala paní Laura když byla
usedla na jedinou židli zatím co
LiduŠka posadila se na posteli
vedlo sestry "Tak daleko tě při
pravil ten bídník Že musila jsi
hledati útočiště v takovémto mí
itě?"
"Ati maminko neiaj jemu an
vina Jo i na mé straně" řekla Her
mína kajícně
"Jak že? Ty ho eště hájíš? A
proč js! tedy od něho odešla?'
"Nehájím ho ale přiznávám so
"A pak? Co bylo potom? na
léhala paní Laura na dokončen
románu dceřina
"Upadla Jsem v těžkou nemoc
Zklamaná láska — neboť já toho
člověka opravdu milovala— hanbi
lítost i vztek přivedly mne na po
kraj hrobu Bylo mým štěstím
že měla jsem při sobě trochu
svých šperků abych mohla na
stoupit! cestu k domovu když
jsem so zotavila neboť jinak byla
bych si coufala"
Hermína hořce se rozplakala a
paní Laura pohnuta plakala i ní
"Chvála Dobu že jsi to šťastně
přestála" hleděla sestru potčšití
Lidufka sama tonouc v slzách
''Nuní ifí ii nit a liiil na Mna
§" - v ivpi
"Oh nebude nebude To oej
horší mne ještě čeká" zakvílela
Hermína "ftckla jsem přece—"
"Doufejme Že ! to šťastně pře
stojíš liudeš doma a dostane se
ti všeho ošetření
"Ale ta hanba Edgar ne
UID4
"Edgar učiní vše zaě se mu
zaplatí a otec nebude litovali pe
něz aby aspofl tsto hanba byla
odvrácena'1
"A teď? Co bude teď se mnou?"
i k své vlastní vině A odešla isem
od něho poněvadž život a ním byl P"1 10 Hermina trochu potěšena
mi již nesnesitelným" "Především musíme otce na
9 1 Mě 'aaalata a
"Ale proč si nehledala útočiště P"Piu" řekla pani Laura
Že jsi
svým
Vyhledával tedy společenské
kruhy v nichž jedině eště mohl
se uplatnitijako řemeslnický hráč
Přálo-li mu štěstí vyjel si někam
do světových Uznf kdo neznali
pravého jeho atavu a hrál tu tak
dlouho až ho poznali a poslali
pryč
_ a I ta a
lan Kiesai ae stupně k stupni a
konečně chopil so i posledního
stal se falešným hráčem — Po
celé řadě nemilých dobrodružství
kdy chtěl v souboji ztreststi směl
ce již podezřívali jeho poctivost
ve hře ale kde byl prohlášen za
neschopna satisíakce dostat se
jednou do rukou trestající správo
dloosti jež tentokráte ani vzhle
dům k jeho rodu ne přivřela oči
poněvadž tu nebylo nikoho kdo
by se byl ta něho přimluvil
Strhl so o to krutý spor v rodi
ně štechtově leč stsrý pán byl a
zůstal neúprosným a baron Ed
gar odsouzen pro podvodnou ha
tardol bru oa několik neděl — —
V tu dobu právě kdy! Edgar
ve věteoí pykat ta svůj hřích
došla paní Šltchlovou prvol a
idrcujtcl správa o její ztracené
dceři Hermína psala la opuštěna
svým milencem vrátila se do Pra
by ottrouíajíc sl vircííil do
uivematkyr je pravdou
odešla a jiným mužem? Se
milencem?"
Hermína míatoodpovědědi sklo
nila ooiicej do dlani a norce se
rozplakala
"No mluv mluví" domlouvala
ji matka napolo smířena jejím
pláčem a ochotna odpustit! "Nť
vyčítám ti nic chci jen věděli
pravdu"
"Nuže ano přiznávám sel
Zhřešila jsem Odešla jsem s ji
ným ale bůh ví nemohla jsem ji
oak Nepoznala jsem nikdy pravé
lásky neboť jsem Edgsra neměla
nikdy ráda a on se ani nesnažil
lásku mou si získali A já přece
byla mladá a cítila jsem potřebu
milovat!
starostlivě "Bojím ae ovšem že
nedovolí abys přišla pod jeho
střechu"
"Ob" dejte mno třeba do ne
mocnice jen když budu pryč od
tud kde jsem zažila i hlad —
"Tak dlouho již nechtěla věděti
o své matceř" řekla paní Laura
líbajíc dceru "Však nyní půjde
me bya ani hodinu déle nemusila
zde zbytečně tráviti Promluvíme
otcem přivezeme ti Šatstvo a
ještě dnea musíš trávit! noc s
námi"
Paní Šlechtová s Liduškou v
trapném mlčeni došly k domovu
ptemýtajíce o tom jak as! otce
spravit! o nové té ráně
"Hojím se jak to vše asi do
padne" zadržela paní Laura dce
"Mé ubohé dítě!'' vzdychla paní 'u když již vcházely do domu
"Jakl by mohlo jinak než le
Hermína přijde k nám? Neboj se
všsk my tatínka uprosíme! VII
přece le udělá vždy co ty si pře
jel"
"Ach to bývalo snad jindy ale
teď je jinak vzdychla paní Lau
ra leč LiduŠka věděla le to není
pravda poošvadl otec ŠlecLla
dosud ve vlem vyhovovat avé le
ně aby nebylo dlouhých rozhovo
rů a spotů Ale ovleni věděla lét
lo postavil-li si jednou v něčem
Laura a soucitné pohladila dceři
no bledé a zpoceno cele "Aonr
Kdo byl on?"
"Ah jeden i přátel Edgaro
vých-0
"Kavalír?'1
"Ano kavalír
podoben"
"Jak le? A
olmř"
"Tehdy jsem ho jtště neaoala
Myl heiký mladý umět tak krás
ni mluvili o lásce le jsem tnu
a jo mu velice
ptsce jsi lla i
koneční uvěřila fttkla Jirm sl le hlavu pak nepovolit a ta jediaé ji
mim ptlvo iliuit! ivluo mule Hrocha znepokojovalo
"Musíme na tatínka trochu
chytře' řekla paní Laura jakoby
byla uhodla dceřiny myšlenky
"Kdybych já naléhala na návrat
Hermíny snadno by chlěl pravý
opak Musil tedy ty to navrhnout!
a já budu proti tomu"
LiduŠka uznala že by to byl
opravdu ntjbezpečnějll prostředek
vymáhali otcovo svolení neboť
dost] často prohlédla jednání své
matky jež ho ráda časem užila
Leč přímé povaze mladé paní pří
čilo se hráti s otcem takovouto
komedii
"Půjdeme na tatínka upřímně!"
rozhodla "On je příliš dobrý
než aby ae mohl zatvrdit! k svému
dítěti třeba že upadlo vlastní vi
nou do neštěstí"
Továrníka našly v jeho pracov
ně Ii y 1 právě zahloubán do ja
kýchsi rozpočtů a nepřílii vlídně
jo uvítal
"Musíš nám věnovsti nějskou
chvilku Neseme správy o Her-
mině" poČsla LiduŠka zpříma
"O Hermíně? Co Je ní? Kde
Je nešťastná? Mluvte rychle!''
zvolal Šlechta a papíry i tužka od
letěly stranou
LiduŠka stručně vypravovala
vše co se bylo přihodilo anažíc
se sestřin poklesek dle možnosti
omluvili Šlechta rozčileně po
slouchal přecházejíc prudce po
světnici Když dcera skončila své
vypravování zastavit ae před ní
čekaje patrně nějaký návrh co by
se mělo stáli Tohoto okamžiku
ticha rychle použila paní Laura
aby přece použila svého neklam
ného prostředku
"A co teď? Co teď? LiduŠka
myslí uprosit! tě abys ji vzal pod
střechu" řekla hlasem z něboŽ se
dalo soudili že ons a dcerou nesouhlasí
"A ty? Co ty myslíš? Tys přece
matka!"
"Jak ty usoudíš tak bude ale
tabanbal"
"Eb hanba nebyla by o nic
menší kdybychom ji zavrhli ubo
hou" řekl teskně Šlechta
"Ale ty sám jsi přece řekl Že
nemůže vkročit! do našeho domu"
odporovala paní Laura aby tím
píše dosáhla co ssma chtěla
Továrník zadíval ae na ni a pak
zavrtěv smutně hlavou řekl: "Není
třeba abys mi odporovala a aby
chom se dříve o to hádali Já i
tak udělám co ty chcei a jak mi
srdce velí Hermína už je dost ne
šťastna než abychom ji chtěli
eště trestat! '
"A smíme ji tedy přivésti?"
"Ó jdětel Neměli jste ani oka
mžik pochybovali o tom že ubohé
ítě nevyženu z domu"
"Půjdeme tedy" zaradovala se
paní Laura a vděčně chopila se
ruky mužovy "Věděla jsem že
si tak dobrý a přece jsem se
bála že budeš se chtít držet svého
slibu"
O dvě hodiny později když se
byl nad Prahou snesl soumrak
přivezly obě dámy nešťastnou Her
mínu do otcovského domu
XIV
Přes to žo domácímu služeb
nictvu bylo zakázáno mluvit! o
tom le baronka uchýlila ae k~fo
dičům roznesla se zpráva o tom
rychle po celém okolí Dyloť
beztoho již dávno veřejným tajem
stvím le u baronů došlo nejen k
úpadku majetku ale i k rozluce
obou manželů A když pak do
zvěděl se o věci i baron stalo ae
co Šlechtovic očekávali Edgar
jen! od svého odsouzení vyhýbal
sodomu tvého tchána přišel aby
iádal o vyjánl avé ieny
Olec šlechta jenl poslední do
bou a roičiteol nevycházel takte
so počínali jil strachovali o jeho
zdraví ochotni svolit k tomu aby
Vávra sám o svým švagrem jed
oal a utnánt příštího dědice oa
oíiu vymohl
ťu'0lál