Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (March 21, 1906)
JAN KLECANDA t POD TÍHOU PRÁCE llomAll "Já Jat jtem potřebné peníze lby baron mohl začít hopodaříi na tvém i ncmuiil te dluliti než a mu počnou peníze scházet ty bys jako rozumná matka nohla p Atobitl na tvou dceru aby ne hledala Štěstí v té zevnější okáza losti nýbrl ve klidné domácnosti Tyl matka tvá to lUroatl Vlak vit le já na podobné vřel nemám Času" : A jíl zai chvátal za ivou prací do phárny kde lotva ještě něko lik slov promluvil i Vávrou "Nu jak se ti libí budoucí pan ivagr? zeptal ae tvého společ nika "Ab víš tatínku ie já podob ným lidem nerozumím pooěvsdž jiem z docela jiného světa Ale zdá se mi Že kavalírem je známe nilýml" "Ano ano" zssmál ae dosti roťmarně Šlechta "Skutečné e kavalírem každým coulem pokud já sám tomu rozumím A i má dcera — až jsem ae podivil jak rychle to do toho panitvt vpravi la jen že hochu zdá ae že my dva budeme munt hodné le phči niti abychom to panství udrželi' Vávra udiveni pozvedl očí — "Což by bylo tak zle?" "Nu zle právě ne smfm-11 Kd garoví věříti Zatím to spravilo čtyřicet tiiíc Uvidíme jak ae nyni pan baron vpraví do toho aby ze svých statků vytloukl tolik co budou potřebovali na živobytí přiměřené svému stavu" VIII Zmýlil se otec Šlechta očeká vat -H Že paní Laura bude mu v tom nápomocna aby rodinný ži vot baronových přišel do jiných koleji Povrchní žena jeho nemilá smyslu pro nic než zevnější lesk jímž spatřovala ozářené jméno baronovo a nyní i jméno své dce ry Však při prvním setkání s Hermínou ani se jí neptala je-li Šťastnou a naMa-li v manželství svém skutečně to co hledala Vy pravovaly ai o skvělých zábavách jež Hermína zažila o nádherných Šitech jimiž í v Paříži a ve svčto vých lázeňských místech vzbuzo vala obdiv a o podobných věcech jež paní továrníkovou uváděly v nadšeoí a vyvolaly nejeden vzdech že ona sama něco podobného ni kdy nezažila "Ab můj muž" vzdychala paní Laura jíž zdálo se Že jest mučed nicí "pří všem svém bohatství a úctě již požívá zastal přece jen sprosťákem jenž nemá smyslu pro lepší věci a nená citu pro svou Ženu Iía ani pro děti ne a ubohé Hermíně snad ani nepřeje že povznesla se tak vysoko kam on ani dohlédnout! nedovede — " A místo co by byla dceři pro mluvila do dufce rozumné slovo o letfeoí a rozšafném Životě jak jí to byl Šlechta na srdce vložil spiše jen jStě utvrzovala ji v domnění že její povinnost jest žili přiměřeně svému stavu totiž barooiké korunce na kotáru a povinnosti otce že jest opatřovat! peaUe jichž k životu tomu jest třeba A jwstltle Šlechtovy do mluvy baronovi minuly se te vším úiiakem dobré rady paní Liury otlyleoy nezaslaly "Jsme mU dí jíme bohatl máme tedy právo uiíváii avěta" řekla Hermina a 'baron Kdtfar úplně a nl souhlasil Hned druJiéno dne po návratu vyivtdl li od tchána slíbené peni se vyslechl s jeho dobrých rad tolik kolik ní loudil ie je ptimť hao té autuft penli tvářit se k lomu velič válu! puožvadt li myslil ! nifile starému pánu iél nějaké radosti dopřát! a pak vráti o vítězoslavné domů 7 dluhů zaplatil ovlom jen nej naléhavějSÍ poněvadž lichváři vi douca tolik peněz s alytíce že ba ron zamýšlí pustit! se do správy svých statko spokojili ie rádi dobrým úrokem a na splacení ka pitálu nenaléhali V baronovic domácnost! oásled kem nenadálého nadbytku boto vých peněz zavládl nyní veselý li vot Uaron nechtěl ani alyleti o odjezdu na venek fikaje ie je dost času až přede žněmi Hcrmí na mileráda svolila aby zůstal v Praze Mělať nyní poprvé příležitost hráti si na paní domu mohla dá vati skvělé hoitiny a přijímali hosty mezi nimiž byli i mnozí vznesení páni a hojně zlaté mládě že ze tlechtických i dfistojoických kruhů A sehrávala svou úlohu znamenitě jak iipofl ujišťovala pani Laurs jež mileráda vyhřívá la se na výsluní baronské ilávy své dcery na jejíž vychování byla tak pylna Pani Laura kdy jen trochu mohla přicházela do domu baro nova aby zde byla dceři ivé ná pomocna a jel ě více aby áíastna byla veškeré té velkopaoské nád nery jež popletla j( hlavu jcitě více než llrrmíně Také mladý pan Šlechta jenž dík protekci přátel svého švagra byl již "císaři ským kadetrm kteréžto hodnost před zavedením všeobecné branné povíunoíiti vznešení a bohatl syn kovo snadno mohli ie domoci na štěvoval dům baronových rád Za to starý Šlechta vyhnul ee vznesené domácnosti ivého zetě kde jen mohl liyl velice mrzut vida žo peníze jež dal Edgarovi k vyrovnání jeho závazků ocpo chybně rozplýtvsjí e na jiné věci Uč nechtěje být vyrušován z čet ných svých starostí o závod a chtěje míti pokoj nepouštěl se do výčitek Ostatně baronovic ie ani příliš nenamáhali aby ho k tobě Často vyzvali Dohodli iq mezi sebou že tatínek ie svými starosvětikými náhledy a šosá ckýnt chováním nehodí ie do jich vznešených společností a nádher ných aalonů Také Líduška jež ae své sestře nyní nadobro odcizila a nemohla zapomenout! onen hovor kterýž ní byla měla před avatbou k ba ronovým šla ňerada Tušila že tam není vše jak by mělo být! a bez Vávry jenž kromě povinné ledné návštěvy více se k barooo vům zlákat! nedal bylo by ji tam nic již nadobro netěšilo Kodína Šlechtova se tak skoro nadobro roztrhla Na jedné straně baronovic jejich trpěným přivě škem stala se pani Laura která sni necítila Že časem hraje ve šlechtickém domově dosti směš nou úlohu a že služebnictvo za zády se jí vysmívá Na druhé straně otec Šlachta a LiduŠkou Vávrou jenž se mu atal milým jako vlastní syn Jedině pan Oikar udržoval čilejtl spojeni mezi oběma částmi své rodiny by ntodcizil se ani otcově pokladně ani zábavám jel mu u baronů kynuly liývatoť v domácnosti sestřin) veselo ať setli ae jen pánové ku kartám nebo jiným hrám nebo spolučoott obého pohlaví ku spo lečenské sábavě hudebním pro dukclm a tanci Salony barona Schlachtenlohaa staly v Prai ve šlechtických krmích bny po větrnými ano slavnými a ai leckdo kiěil rameny nad tím jak dlouho ai tluka ta uláva mftlt putrvati přece málokdo odolat pokušeni když dostavilo ie ve formě pozváni Zatím přišlo parné léto a nim ovlem rozprchla se i vzoeteoá společnost pražská po tvých letních sídlech a lázeBských mě stech "Musíme pomýšleli na to jít též ven'' ozval ie jednoho dne baron kJyl právě náhodou ocit se se svou paní o samotě což stá valo so jen velicí zřídka poněvadž Hermína byla vždy obletována bouícm mladých mužů "Také jsem již na lo pomýšle la že už sám dobrý ton vyžaduje bychom se tu v Praze přel léto ne pražili" odvětila pani Hermína zívajíc Daron usmál ie mírným pobr dáním jako vždy kdykoliv jeho pani nebo tchýně dávaly na jevo Že rozuměj! dobrému tonu "Nu učiníme zadost nejen dob rému tonu ale i našemu dobrému papá když odjedeme" odvětil ie smíchem "Tatínkovi?" podivila 10 baron ka "Ob myslím le sni neví jsmťli posud na světě s le je mu Ihoitejoo kde jsme s co dělá me" "Ob mýlil se velicel Včera jsem ie i ním náhodou setkal a projevil poJivení nad tím že ne jsme venku na panství teď kdyi blíží se ině" "Papá jak ho znám jistě myslí le bys měl venku počítal mandele aby tě úředníci neošidl li' zasmála ie Hermína bodavé "Je-li tomu tak i skoro bych se toho láni domníval byi bych ho mohl rázem zbavili všech po dobných starostí" Hermína zvedli k manželi táza vě svou unudéoou tvář "Oprav du? Nu takovou lacinou radost byl bys mu přece mohl udělali?" "Nevím byl-li bych mu skuteč ně způsobil radost" propukl ba ron v hlasitý smích "Moě totiž je naprosto lhostejno co ie letos sklidí poněvadž peníze za úrodu jil dávno máme" prohodil ne dbale "Že máme?'' "Totiž - přeřekl jsem ie tro chu Měli jsme je" opravoval si baron stále ve veselé náladě "To mámená patrně le jsme i nimi jil asi dávno hotovi?" "Oh výborně!" zvolal baron "Ao! bych byl nemyslil le lak velice rozumíš hospodářství" "Myslím le se tomu spise fiká oehospodářství'' namítala pani Hcrulna z lehká "Má to snad býti výčitka zato le snažím ve všemožně abych ti kaidé ptáni vyčetl c oči a splnil?" "Zajisté ebeel mi oznámit! že jsme již hotovi i s tím co jsi do stal po našem příjezdu od ta tíoka? ' "Dle čeho tak soudíš?'' Dle čeho jioého než dle tvé něžué výčitky le tě mnoho sto jím Ale moě se zdá že tvoje zá bavy pohltí mnohem více než mé nevinné choutky'' "Má zlatá náš hovor nabývá jakési trpké příchuti" zasmát se baron chladně "a toho myslím že oenl třeba Jsm li hotovi pak přičinili jsme se o to oba svědomi tě a rovnou měrou a je uď na nás poradili se co dělal? ' "Ab to je přece tvou starostí Tys mul!" odvětila baronka sívajíc "Patrně tě náš hovor přilil ne baví?" "Dle čeho tak soudi?"' "Nu mně plece bys oeukaio vala lak Často své roikolné soub kyf Nebaví li ti to můleme tnlu vili o něíem jiném ' "Oh bavil Velice mne to isjl má jit proto le bych ráda vědě la odkud veimel ftnlie abych mohla do Utni?" "Do láiul? Myilll to válel? ' ♦'Velmi válui VIJyť přece jil sl)ll co fikat doktor?" "Opravdu! Nivípomalt jsem na to Ale budo to míti své potí ie poněvadž jsem se svou vyoalé zavostl rast jednou v koncícbl A právě prolo em myslil obrátit se k tobě o radu 'Ob já k tslíokovi nepůjdul'' bránila se Hermína JJaron se ai rozesmál nad jejím leknutím "Ali věru" fekl pak skoro váině "ať ae někdo odvál tvrdili le my dvs li nerozumí mel" Hermína upřela na něho tázavé oči — "My dva?" bylo jediné co lekla ale v lěch slovech vytoívalo plílil mnoho údivu i trpkosti "Nu ovšem ie my dval Ani jsem nevyslovil svou myšlenku ba ani z daleka jsem ji nenaznačil tys ji ihned uhodli' "Ah tak'' zasmála se Hermína mrzutě "K tomu ovlem nebylo třeba mnoho důvtipu uhodnout! kam si míříš Ale opakuji ještě jednom než bych šla k tatínkovi o peníze lo raději — ' "Nu co raději? Zfekoel se lázní?'' "Ob sni noe nenapadne Mám přece právo na lo s lo tím více kdyi sám lékif ~~" "Ale ovšem ie ovlem" horlivě svědčil bsron "A já nemám ni kterak v úmyslu lě o luto zábavu připravili Jen bych rád byl sly šel co bya raději podnikla k opa tření peněz'' "Ah ah! Ty přece nemyslíš válně že bych se měla já touto starosti obírali? pohrdavě i urs leně fekla paní baroaka — "Toť by mi naše manželství věru jil pranic oepoikytovalo" "Ovlem ie ovlem K čemu je zde muž než sby se staral" pro hodil baron trpce "Milostivá ze zábavy do zábavy účty dodavate lů s dodavalelek hromadí se ve stohy s muŽíiku poslušnému otroku se jen řekne opatřzaplaťl Ale všecko má ivé meze!" Hermína jež byla dosud nedbá la se kolébala ve své lenolce zvedla se prudce s přistoupila k baronovi "Myslím věru ie mé potřeby nedají ie sni porovnávat) tvými A nemám-li jil v tomto manželství pranic mám privo hledat! si zábavu jinde" Baron ie rozpačitě usmál Nyní podruhé ie ho tato výčitka dotkla "Nikdy bych byl nemyslil ie jsi tak ohnivá a tak Žádostivá mi osl něno vrkání" "Ob směj se Jen se směji" rozlítila se Hermína u niž vzpo mínkou náhle ie rozpoutala nadr- iená lítost nebo hněv' "Měl jsi mi před svatbou říci ie jsi vy isslá sopka že jsi muž jenž nemá jil pro nic jioého smyslu než pro hazardní hry a snad nej výše ještě pilky — "Nu — a? Kdybych tak byt učinil?" "liyla bych e věru rozmyslila mám-li za Štěstí baronské korunky na kapesním šátku obětovali vše co mladou zenu maze blázni vyhrkla Hermína prudce a z jejích slov vyznívalo tolik roztrpčeni le baron uznal za dobré pokusili se o smíření "Co múie blažili mladou že nu" opakovat po uermine cna paje se její ruky již mu hněvivě odtahovala "Dobře!! rozumím počíná ti jil nedostačovat! má spo ečnost a toužil po změně Ci snad — přála byl si abychom ne byli tak sami? fekt přitlumeným tilasem nachyluje se k nl dů věrně 'Bb jdi — lyl K Čemui tebou o tom mluvili?" durdila se Her mina odstrkujte ho od sebe "Nasdá se li te jsi nespravedli va svalujíc všecku vinu na mněl" uraženě oivsl se baron "01 já vina nejsem já nel" vyjela baronka horlivě "Nule snily ani já Mává se talt ve avětl častěji propukl ba ron v smích "A oittinl nic ntul potud stračeno a ly jl dilinou te uechctl roautuftti le tl )a Ictřlm abys dříve ulila trochu světa než nastanou ti ly pravé starosti" "Starosti a radosti" vzdychla Hermína "Ob ohl Musím li býti vděčen Že lak horlivě rnyjlfl na to aby náš aiaroslavaý rod nevymřel'' svolal baron žertem a chopiv se ruky Ženiny pokrýval ji polibky "I já ie té naděje nevzdávám ale máme Ještě oba dost času -Zatím — Jvi mladá krámá— iiiível rado iti s jinými věcmi ie netruď" Hermína pohléda na něho nedů věřivě "Netušila jlem ani ie jsi tak néině starostlivý — " ' Nyní to vlak již vil a mluvme tedy raději o něčem jiném Nslé havéjŠÍ otázkou jest jak opatřili peníze abyi mohla do lázní — Či inad docelai abychom mohli do lázni?" "Proč ne? Kdybys měl chuť jeli Iél mně by tvá přítomnost nikterak nepřekážela' "Skutečně? Nepřekážela by? Oh to je příliš- mnoho laskavo sti ' imál ie baron trpce "Což nepochopujel že ty sám takovou laskavost vyvoláváš' Ani rok ještě nejsme po svatbě a za ocdbává! mor jako žádný druhý mul by Činili nedovedl" "Zanedbávám— patrně tím že li dopřávám tolik svobody? Za mlčím k tomu kdyi tě obskakují mladí pánové — " "Poněvad! sem ti lhostejná a poněvadž jsem ti nikdy nebyla jiným než předmětem spekulace" "Ah spekulacel ' zvolal baron a váině ae zachmuřil "Jil i ta ková slova musím od tebe slyšetl? Nu budiž Ale spekulanti jsme obat já na tvé věno a ty i tvá sta rostlívá matka na mé jméno'' Nyní bylo na Hermíně aby se zardčla leč ona nedovedla se při znsti s cynickým smíchem jako bsron a hrála raději úlohu zkla mané dále "Dila-li ie má starostlivá ma linka oslepil! leskem tvého jména šla jsem já jenom za hlasem srdce" fekla opravdově baron Edgar byl přilil dobrým znalcem lidi s věděl na čem jest než aby 10 byl dal oklamat! Leč že ho lakové hovory nudily a ie cílil potřebu dohodnout! se uznal za dobré se stavěti jakoby věřil "Véřímli já tobě" zvolal ohni vě a chopil se násilně ruky Her míny sby ji znovu zlíbal "mám právo Žádati totéž i od tebe Ale už dlouho příliš dlouho jsem od tebe neslyšel slova lásky a nejmé ně jsi mi kdy dala na jevo že bys stála o mod společnost — " "Měla jaem se doprolovati?" odvětila Hermína vyvíjejíc mu svou ruku A zcela důsledně po kračujíc ve své úloze hořce se rozplakala "Eh ehl Jen to oel Jen Žádné slzy" volal baron "Dětino OČÍ si do červena vypláčeš a ne bude ti to slušeli A teď když již jsme si tak vše řekli bude zase dobře A zrněni se to Pojedeš do lázní nebo chceš li pojedeme oba Peníze opatříme Totiž opa třím je já — " "Skutečoě? Ale jak?" "Jak ? To věru sám ještě nevím ale uvidíme — " "Nu já bych konečně přece snsd tatínkovi — " povolovala Hermína uchvácena silou oka mliku "Oh tys andělt Věděl jsem lo ale nedopustím tohu nyní když vlm jakou by ti lo bylo oběti — " "Pak — jaká tu oběť? Vy slechnouti mnuté kázáni To ko nef ně také sueiu a mamiuka bude mne podporovali — ' "Ne ne Nedopustím" bránil baron dobře věda la bude li od pórovali lim spiše docílí optku "Sám něco vymyslím — " "A oel Půjdu k tatínkovi ltŠ doti Teď hned — " ilarort tkutcčnft svolil ale do provodili svou Um plece si ut nout! ťokt