Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (July 26, 1905)
— ---~~-4'JWJWWJWMlirkWVJk í CÍSAŘOVNA AI 7RPTŮ B Rofflio ol Vilíma Boroie IjflfDririfXflTlf lt lYirt ti riritittfi JHI Vit ItUSi 'Pokusme ie o to aby nabyl vědomí" "Rychle tedy nebo myilfm Že dlouho nevydrží" "Ihned" Hrabě Leval poklekl u lavice na níž hrabě Ilajoš ležel 'Tane hrabě mám k vám jeltě prosbu' pravil Leval raněnému hraběti — "Prosím vás ačkoli v těchto roz hodoých okamžicích mohl bych vám i rozkazovat! abyste mluvil'' HajoS bolestně zaúpěl jakoby nad chtěl říci aby Leval mluvil Že se již opět vzpamatoval "Umřela moie sestra Zuzana nevinna?' tázal se Leval stfsoě lým hlasem "Duše vaše hrabě za krátko stane před soudnou sto licí věčného soudce Chcete-li klidně umřití vyjádřete se ne nechte památku počestné osiřelé dívky Šlapati v prach I" HajoS zvedl bezvládně ruku k přísaze a tiíe s tolestným úpěním pravil "Byla nevinna jako an dělí" "Vy jste ji zabil?" 'Na to vám odpověz Bůh sám!" vzdychl HajoS a ruka mu unave ním sklesla vám že jsi mně ničeho o úmyslu vém neřekl" "Není zvykem zasvěcovat! ženy do záležitostí soubojových a není to také dobře Tady jsem dobrý uon mne Ifastně přivedl zpět Smrt Zuzanina a staré hříchy jsou pomstěny Pojď drahoušku a zapomefime na dnešní den" Lea by se ráda ještě vyptala na podrobnosti souboje ale Leval se opatrně vyhnul všem takovým otázkám "jsme-n již zde v Evropě po díváme se do Vídně k mé matce jež nás očekává a přičiníme ne příměti ji k tomu aby Šla námi do Mexika' "Půjdu a tebou ráda do Vídně vždyť jrme sem beztoho připluli s úmyslem že vyhledáme hraběte ve Vídni Nevěřím vSak že by tvá matka i námi Sla za moře" Zasedli k obědu Hovor u stolu plynul pomalu Každý byl zaujat svými myšlénkami "Loď necháme v Calais" proho dil Leval "a přes Francii pojede me do Vídně Pane starosto'' KAPITOLA aa Smíření Na jachtě bylo prostřeno k obě du Lea opřená na velitelském můstku o opěradlo dívala se ku břehu Očekávala svého chotě Malý článek který měl přinášeli hraběte se břehu rychle se blížil k jachtě Ve čluně uprostřed seděl hrabě A byl stejně zahloubán do myBlének jako když odjížděl Lea a můstku mávala mu lásky plně šátečkem na pozdrav Hrabě bezděky opětoval toto pozdravení Byl velmi zasmu&ilý eklíčenějSÍ jeStě nežli když odchá zel A přece slySel od umírajícího soka že sestra jeho byla čistá a nevinnál "Bylali nevinna proč se zabí jela?" uvažoval v duchu "Na to bych slySel rád odpověď! Ah již jsme tady I Lee musím ukázati vlídnou tvář neboť na ni vždycky účinkuje moje sklíčenost'' Člun zastavil u schodů vedou cích na palubu a hrabě Leval se svou společností vystoupil nahoru Lea vyfila jim vstříc až ke scho dům a podávajíc obě ruce Lcva lovi tázala se ho roztomilou vlídností proč je tak zasmušilý co se mu přihodilo Hrabě Leval pohlédl výmluvně choti své do očí a temným hlasem odpověděl: "Zabil jsem hraběte HajoSel" Ah! Opravdu?" zvolala Lea zaraženě "Ty jsi se a ním potý kal aniž bys mně byl o tom řekl?'1 V očích Leiných leskly se slzy — "Oh Bože můj!' bědovala dále "coi kdyby se věc byla přihodila naopak a teď mně přioáleii tebe mrtvého já bych st ibláioiia vraždila bych Hajol by pak umřel tél Pojď a vypravuj mol co se stalo? Nebyla jsem nadarmo nepokojná četla jsem ti f očích 1 ti hrot! nebezpečí' "Co ti mám říci má drahá Leo" odpověděl Leval a pokrčil rameny "Hajol mne vyzval před chvíli jsme se bili na palubě Klon dyk a ji iuai lavll sasadit hra biti llsjolovi smrtelnou lána do hlavy- "Jelit se umtrl molná letél bude ttvati jlil nlkolik dal ntlli svou bídnou duli vypustí" "Doslal tedy Hejolkooečal co jíl dávno aasluhovat naduji se a toho te otud spravedliví souboj vylIJii ale { řece ta na tebe hol- obrátil se pak k mexickému hod nostáři "vy vyřídíte laskavě v nafií vlasti nál pozdrav a potěšíte otce naSeho pana Resbarta že jsme zdrávi a že za krátký Čas se vrátíme" Starosta ochotně slíbil že toto přání splní Večer odjeli Levaloviz Doweru Odjeli aniž by se poptali jak se HajoSovi daří Jeli jakož víme do Vídně Časopisy anglické francouzské i německé steinou měrou ořineslv podrobné zprávy o souboji na pa tubě "Kloodyke" odbývaném Ha joSovo jméno bylo vfiude známo a událost tato vzbudila vieobecný záj?m HajoS zápasil mezi životem a smrtí Neumřel hoed Těžké rány vymyli zašili ošetřovali ale do stal horečku tak prudkou že smrt každé chvíle mohla nastati Lé kaři a členové klondycké výpravy již nadobro se vzdali naděje že by HajoSe viděli kdy zdravého Klondycká výprava zvolila si hned nového vůdce hraběte O strova jemuž organisace i ostatní starosti byly svěřeny Ve Vídni čekalo Armanda i Leu veliké překvapení když přišli do paláce Levalových Našli zde dceru hraběte Hajoše Adélu četla sice denně pestré zprávy o svém otci ale v srdci jejím ani v duši její nevznikla touha kvapiti k lůžku umírajícího otce avébo a uleviti mu v posled ních hodinách života A noviny přece zřejmě a s důrazem psaly že umírající hrabě Hajol neustále mluví o své dceři a nemůže snad proto umřití že čekám ni Když hrabě Leval se svou chotí přibyl do Vldol ukázala se kom tessa Adéla teprv večer v saloně "To jste vy? Vy komtesia Adéla Hajolova?" tázal se Leva s úžésem "S tělem i s duli ját" odvětila Adéla a úsměvem "Překvapilo vás že mne pant hraběnka sem přijala? Oh vale mamá je dobrá jako andělí SHbilamol le nevysradl můj pobyt tady — a otec mne dal hledali i na policii!" ♦Kostodol evldčl o velké sile ducha co matka moj učinila Neboť připorulett j( nejen hra běte Haiole ale i mou stanulou sestru Zuiaou" "Huběnka hledá uilchy v tuo dlilbich Káay oiudu tlice na ni dolehly Ale solil je jako ruučed nice Nenaříká neběduje pouie lile ptát hWdt k nebesům ja koby tatu hledala duli své oiteoé dcery "Víte Jil ls vál otec lest télc nemocen?'' "četla jsem to v novinách" "Mluví o vás k(fmtesio" "A netoužíte k němu?" Komtessa Adéla smutně zavrtě la hlavou ' "Ne netoužím pane hrabě" odtušila tiše a z prsou vydral se jí ooiestny vzdech "Ale já bych přec myslil byste překonala svou zaujatost a jela k němu ukázala ae mu že neumřela ve vašem srdci — láska k Člově Čenstvu I k vůli světu byste tak měla učinili Časopisy se zálibou uvádějí že hrabě HajoS neustále mluví o své dceří ale ta Že mlčí Poslechněte mé rady já jsem byl nepřítelem vašeho otce nenávidím bo z celého srdce ale vy tste dítě vy jste dcera vy nesmíte projevo vati nenávist tak velikou'' Bledé tváře Adelioy se slabě za červenaly Slova hraběte Arman da Šla jí k srdci "lile muž který muě radí k dětské lásce" myslila si Adéla "UpozorBuje mne bych neměla otce v nenávisti třeba byl mužem sebe horším Jak podivní jsou tito Le valové! Matka mne trpí u sebe syn mne posílá k němu koho musím zváti svým otcem ale i kým oh nejraději bych se po celý svůj Život ne setkala" "Ublížil jsem vám snad že jste se tak zamyslila?" ptal se hrabě Leval dívky _ "Pan hrabě mně nemůže ublíží ti Naopak slova vaše mne pře kvapují mrazí mne z nich avšak uznávám že jsou pravdivá Svět může po mně hoditi kamenem Neznají mne a domnívají se Že jsem obludou" "Věřte mně komtesso Adélo nebude to otci vašemu příliš k útěše až váa uvidí Vždyť umírá a má prudkou horečku" "Šla bych ale bojím se" "Jela byste otce navštívit?" tá zat se JLevai živě _ "Jela ale" váhala "Bojíte se že vás tam podrží?" "Ano toho se bojím" "Nuže komtesso já vám tedy pomohu'' "Jakže?" "Dám vám své dva nejvčrněiší sluhy kteří vás budou provázeli A ti vás zcela jistě opět zavezou sem" "Dobře půjdu půjdu" šeptala Adéla a utřela si v očích slzy "Snad byste mohla odejeti dnes poledním rychlovlakem k Paříži" "Prosím vis pane hrabě po mozte mně a dejte moe doprovo dili na vlak! Nebyla jsem po sud nikdy nikde bez matky biti samotná oh jaká to hrůza!" Hrabě Leval učinil opatření aby dva staří a věrni sluhové do provodili komtessu Adélu Hajošo vu jo Doweru sám pak doprovo dil komtessu na nádraží Komtessa Adéla Hajošova stála v kajutě Klondyke u lože svého otce Oděoa byla ve smutek tváře měla zahalené závojem Tak truchlívala pro teioulou matku Hajol měl hlavu zahalenou v obklady pravé oko měl zaváiaoé Nemel skoro f ádných sil Mluvil jen tichým leptem nebylo mu skoro ani rozuměli Lékař který ho oletřoval ucho pil ho aa ruku a nakloniv se k němu řekl mu ie dcera jeho jest tde Přijela Komteisa Adéla itojl ide u lůlka Následovat erdcelomoý dojem ný výjev Vysílený nemocný o brálil ae kvapní na tůlku roie- vřel tleioucl a ruct k objeti a a pláčem a hlatitfat vslvkotctn vo lal tvou dceru ''Adelol Má dishé dhlt Pojď na má Sádra! Poiď ať ll obejmu ať vydechnu svou duli ve lf ch rukou!" pravil htabl a tlumeným vilykottm "Oh jeaom Idyl jtl jil taJyt Jtakd)! jsi přiilal Má dcero má drahá dcero" Adéla přivinula se hraběti v objetí pak sama také otce obja la -Tiíla jgem k vám otče" pravila hlasem plným žalu a bolu protože jste si toho přál moe videti Neplačte dobrý Bůh vás soau uzdraví" "Bůh?'' pravil Hajol a zhlubo ka si vzdychl 'Bůh rrna liž dávno opustil Proč jsem tě chtěl viděli? Jen proto abych tě osobně poprosil abys modlila se za mne Vzdechy tvého ne vinného srdce proniknou do nebe a já budu moci klidoě spáti v lůně hrobovém Vím Že jsem nebyl k tobě laskavým Nebyl jsem tako vým jakým jsem měl býti Odpusť mně to dtabé dítě Osud mne dohonil dostihl iá ov kám — oh pykám za všecky své hříchy A trpím hroznčl Mozek můj hoří buší v něm jak by mně v lebce tavili olovo Ale trpím bez reptání Jenom tebe čekám tebe mé dítě! Umřu-li dej mne pochovali vedle tvé matky Ať sem u ní mrtev když jsem ji za Živa zanedbával'' Komtessa Adéla zasmušile vy siecřila tuto řeč "Nuže dáš mne dovézti k své matce? tázal se hrabě a bezvlád ně klesl do podušek "Přišla jsem sem otře ale větši oběti vám přinésti nemohu" od pověděla Adéla temně "Nechtěi te abych na věky vypuzena byla od hrobu mé matky Zesnulá matka má nechť odpočívá sama nevyrušována nic a nikdo nechť nevyrusujc její záhrobní klid "Adelol" zaúpěl hrabě a zachvěl se "Tys mně přišla říci Že mne nenávidíš? 'Přiila liem m!lnJtl l' "A tvé srdce tě sem nevedlo?" "Mé srdce jste již dávno zabil otče" "Adelol" zaúpěl hrabě opětně a svíjel se na lůžku bolem "Slova tvá rozrývají mou hruď jako ostrá dýka Ty mne nenávidíš' "Nikoli" "Odpouštíš mně?1' "Čím jste se proti mně provi nii ano Ostatní hříchy nechť vám odpustí Bůh!1' "Co jsem učinil?" tázal se hrabě rozčileně "Dejte si ruku na srdce Jste-li nevinen z křivd z nichž vás Levalovi obvifiujf budu se modlili na kolenou k VŠemo houcímu aby vám ulevil v bole stech a poslal vám anděla útěchy mladou smrt a aby vás přijal na milost HajoS dal se do smíchu Vztýčil se na lůžku strhal si a hiavy ob vazky a strašlivě se chechtal — "Nikdo nic neví co se dělo!" křičel Šíleně "Bavme se hahaha Bavme se Bratfbchi kde isi ? " ~ - - Zahvízdej mně vldeflský valčík!1' Lékař bo tišil konejšil mluvil k němu ale hrabě ho již neslyšel V Šíleném chechtotu klesl na zad z ruky mu vypadl krvavý ob vazek šeptal tichá nesroiumilel uá slova a kdy! přestat šeptali byl mrtev Komtessa Adcia zakryla ai tvář a tak vyvrávorala i kajuty Venku klesla na lavici a hluboce sklíčena mlčky pohlížela před sebe — Ne plakala Smrt otcova naplnila ji hrůzou nedovedla plakali třeba zesnulému odpuktilal zesnulým tipovíáá víra zapovídá lidský cit zapovídá česť Kakev jeho dcera ani jednou nenavltívíla A přece komtesia Adéla provdaná za bohatého a m - — Šlechetného muži' Žije ve Vídni blízko oné hrobce v níž tolikerá tajemství jsou pochována! KAPITOLA 33 Staří známi se o cíl aetklvijl A teď se vraťme o'pét o několik let nazpit do minulosti Vstupme do veselého usměvavého světa vgak smutných událostí bude du'- dosti Zbývá nám jeltě vypravo vání o bolestné smrti nalí slavné císařovny Toto dílo jež jsme zasvětili její památce uzavírá smutná světová událost jež po- hnula k slzám všecky obyvatele celého avěta Vraťme se raději o několik let nazpět kdy jeltě naše vznesená panovnice byla šťastna Isme opět v Budapešti v mladém a krásném hlavním městě uherském Nevyrovná se srciť vznešené 'staroslavné překrásné tímmm — - I 1 I _ _ 1 I j tato uHsi ! jcbi nuvnim mě stem země našemu království sotva rovné za to vSak mnohem mno hem šťastnější - V budínském hradě královském panuje Živý ruch Přiiel sem nei- vyšší dvůr Zde jest náš milovány král a a ním strážný anděl celého Uherska Alžběta laskavá do žehnaná překrásná královna M htfiiAiliiM U I i h f U m 1 X - & — WUIIIIEI9ITU uiavuiiiu UiCBla tone v radostném opojení Neboť tehdy dostávalo se mu velice zříd ka Štěstí aby mohlo ve svých i zděch pozdravili mocnáře i chotí 1 Celé město při jejich příchodu 1 oživlo celá země byla uvedena v { pohyb Jeho veličenstvo dává audience Z dalekých končin celé říše spě chají poddaní do hlavního mSs'„a před trůn císařský všichni kdož chtějí o něco prošiti neb za něco poděkovali I obraz ulic se v takové Časy mění Dvorní povozy hrČÍ oo uncích na kozlíku sedí vozkové - lokajové plochými a splasklými klobouky Strážníci stojí v alav nostních uniformách na svých sta noviŠtlch hlavními třídami pro jíždějí jízdní strážníci Každý snadno pozná kudy pojede císař V královském paláci chvstaií ae k slavnostní hostině Jsou k ni pozváni ministři magnáti poslán ci vojáci soudci spisovatelé i umělci Jest skoro neuvěřitelno iak se celá to mnnfstvf Ai královského bradu vejde A nejíř páni jsou pozváni Přijíždí Bem dámy v nádherných oslfluiících toaletách takže Člověk se domní vá že zabloudil do říše pohádek V den příprav kdy jeho veli čenstvo v audiencích nřiifmi airf věrné poddané prochází se císa řovna v budínském lesíku Jest jaro usměvavé jaro Lesy se zelenají v lůně údolí usmívají se tisíceré pestré květy Její veličenstvo kráčí odměřený mi kroky a tiše pod stinnými síro- w m w my budlnských vrchů V ruce drŽI knihu básně litinový Za n( asi na dvanáct kroků ubí rá se dvorní důstojník Císařovna zná zde již vlečky cestičky V korunách stromů Itě belá zpěvavé ptactvo Chvílemi cí sařovna stane nečeká ai průvod ce li dohoní skloní se a trhá Dcera sa pomoci přátel dala dopravní Ulomé posůsiatky hra běle do Vídal Kakev ulolili v rodinné hrobce ale Adéla součas o! dala plenéIÍ rakev avé maik) na hřbitov a pochovali ti v obv čejttáttt hrobě Adéle chtěl navštěvovali kal dého dne hrob avé matky) pralo dala ji odoétii jinam NcchilU vipomlutii na nikoho ntl jenom na nl lUtul odpočívá po boku svých předků y tudinoé hrobce Klnouii květiny Květiny pro děli a lidu neboť kdyt se vrací tu roidává ie dětem jel v svatém zaníceni se aa ul dívají nemajíce ji ale přes lo s dílce te se k nim blili bytost vysil Na blUku stromu dubového na malé lenl mf imlttojl vesničanka £ pod sitonum a — čeká Líce jeli ~ eit svlil heiké aU jil na mladé Nrpokoj činil tváře jejl poolkuJ hledími Neol divu Dlouhá velmi dlouhá léta nespatřila nvj mocníji! ptal uherskou — "Jídali mne poinlř" Itptala sl veokovaa ka Tosnl mne?'' řvInaíviiS