1 íl ri4 r m n Ainr m m v v m m H
l
CÍSAŘOVNA ALŽBĚTA
Hornin o$ Viléma fioroit
"Odpusťte slečno Vynález mů
náleží buď mé vlasti — anebo 01
komul"
Lea sklonila hlavu pokrčila ra
měny a tífie odpověděla "Vážím
i! vit velíce pane hrabé"
V tom okamžiku objevil ie před
dveřmi do jídelny vedoucími iluba
v livreji "Milostivá slečno 1
o bídu je prostřeno" oznamoval
I W mt t mm i
Lea popošla k ňrabčti a roz-
milým úsměvem mu podala ruku
"Pojďme k obědu pane hrabě
Francouzský kuchař mne prováz
na celtách!"
KAPITOLA 10
Staří sokové:
Druhého dne dopoledne cbyita
ly ie Levalovy dámy k odjezdu a
Goergéně Hrabě Leval chtěl od
véztí aebou Zuzanu i ivoumatku
Mladý hrabě za poslední aoc
léta aestaral Tvář jeho byla jako
z mramoru přecházel mlíky
zamlkle z pokoje do pokoje —
Matka netroufala ti zeptati se ho
co mu ichází ač by jí to byl itej
ně řekl jako Lee myilíla že oaud
Zuzanin ho naplňuje sklíčeností
Zuzana pak i ním ani nemluvila
Když byly přípravy v nejlepšfm
proudu vitoupíl k nim nový host
Hrabě Hajoš Přibyl tem právě
oa hony Stanul překvapeně na
prahu a udiveně ukazoval na zava
zadla "Dámy odjíždí?" tázal se
rychle dívaje se na hraběnku Le
valovou
''Odjedeme) ano odjedeme"
odvětila vdova "Pojedeme i mým
synem vlak jíme již dlouho v
Goergeni"
"Lituji že odjíždíte sotva jsem
přijel" pravil hrabě "Potěšil
jsem ie nemálo když jsem zvěděl
že řičíte zde býti Člověk společ
nosti ujíždí do lesa oa bony avšak
přece jen i zde vidí rád známé
a milé tváře' Vyměniv pak jeStě
několik všedních írásí dámami
odešel
"Ty hade!'' zasyčel hrabě Ar
mand kývaje za odcházejícím Zu
zana sklopila oči neodpověděla
Hrabě Hajoš mrzut ae vrátil z této
návštěvy Těšil se na nové dob
rodružství a náhle mu sklaplo
"Hrabě Leval mně křižuje vřecky
moje plány Zuzanu jsem již
sobě úplně naklonil důvěřuje
mně slepě Odchod musím jim
stůj co etůj překazili Mladý Le
val ať si jde do kasáren mezi své
kníby tam nechť si přemýšlí a
uvažuje o velikých myšlénkách
a nemíchá se domých záležitostí!"
Hněvem dupal o zemi
peklo! Kde bych počal
učiniti?" Hrabě tiskl si ruku k
čelu a uvažoval "Aha už vím!"
zvolal po krátkém přemýšlení
"Před chvílí když jsem byl u Le
valových nepoděkoval mně mladý
hrabě na pozdrav To již postačí
abych se ním utkal a překazil
mu rychlý odjezd Urazím ho"
Sedl si rozkvašeně ke stelu a na
psal na navštívenku následující
řádky: "Dnes ráno jsem pozdra
vil pana hraběte ale pozdrav můj
nebyl opětován prosím o vysvěť
lení'' Navštívenku zalepil do o
bálky a napsav adresu mladého
hraběte Levala poslal mu ji po
svém sluhovi
Hrabě Levil odpověděl rovně!
na navštívence! "Vysvětlením ne
jsem povionován Uraiil-li jsem
pana hraběte stojlmtmik stulbim
i Cekám jeho svědky"
MTo jsem si plál1 pravit hrabě
Uajol vlttsoilavoě "Hrabě sedl
ua vějičku Zuiaoa bude moci
teprve po lednech odtud odjeti"
Hrabě Hajoi poiidal o svědky
dvorního tajemníka a vicholtio
hofmistra kuti na simku princo
vi dleli
"Das a
co mám
Hraběti Levalovi byli ivídky
inspektor zámecký a jeho syn
který byl důstojníkem v záloze
Svědkové dohodli se o bam
bitky a o vzdálenost dvaceti kro
ků K odbývání souboje byl vy
volen il v přízemí loveckého zá
mcČku Svědkové Hajošoví chtěl
stůj co stůj mít! soutoj na pasece
a'e svědci Levalovi tomu nesvo
lili protože venku byla půda dlou
hými dešti rozmočena Na konec
rozhodli o místě losem Souboj
ustanoven oa osmou hodinu ve
černí
Vlak do Budapešti odjížděl
tehdyz Goergéně o čtvrt na sedmou
a večer přesně v osm hodin Bylo
ujednáno že Leval odveze matku
i sestru svou večerním vlakem do
Pešti Souboj však mu učinil i
tom překážku musil odjezd odlo
žiti na zítřek Hrabě Leval zatím
napsal poslední avou vůli Všecko
své jmění odkázal komtesse Zuza
ně Pak napsal ještě druhý list
Byl to list budapeŠtskému sboro
vému veliteli Hrabě napsal mu
že se zříká důstojnické hodnosti
na niž byl posud tak hrdým Zřekl
se rytmistrovské hodnosti na niž
byl posud tak hrdým
Hrabě Leval setkal ee po obědě
Leou
"Slyšela jsem že se chcete vě
novat! dráze diplomatické" pravi
la Lea i vlídným úsměvem
"Ano měl jsem takový úmysl"
"A proč jste se ho vzdal?"
"Ani na té dráze bych nemohl
pracovat! podle ivého přání Od
jedu v ústraní budu cestovat! Po
jedu ae svou matkou a se Zuzanou
oa velikou cestu kolem světa''
"Pamatujete te oč jsem vás žá
dala když jsme sem jeli?''
"Pamatuji"
"A proč nechcete býti ke mně
upřímným? já jsem velice bohatá
dám zhotovit! vaše modely i elek
trické stanice a vynález váš odpo
ručím mexické vládě která ho za-
isté přijme"
"Na to jsem vám již odpověděl
slečno Vynález můj dal bvch
en své vlasti Není vlasteneckou
věcí prodávati vražedné přístroje
cizím státům"
"Smím vám býti na cestách po
mocnou?"
"Jak myslíte slečno?'
"Na příklad mohu-li vám na-
bídnouti svůj Železniční vůz anebo
některou svou loď? Budete po
třebovat! pohodlí zvláště půjdou-li
vámi dámy"
"Přivádíte mne do rozpaků
slečno'
"Nuže - přijímáte?"
"Přijímám s vděčným díkem
ale pokud vím potřebuiete také
elezniční vůz slečno?"
"Odjedu odtud do Vídně a zdr
žím se tam delší dobu1'
"Proč?'
"Vyčkám až Bard bude utra'
cen '
"Vždyť uprchl a posud není
spravedlností postižen"
"Ale postihneme ho Jest tady
Goergéoi vím jistě že se zde
potuluje'
Nenávidíte tohoto Člověka to
ik že byste byla to všechen čas
vftj obětovat!? '
"Nesmírně ho nenávidím Mu-
lové zákona budou ltarda froni
sledovat! a dříve Či poidíli stihne
ho tresti"
"A kdybych vit prosil ale! uo
abyste i účastnila i nimi výpravy
olein světa ovlem pokud bysta
se cítila dobře ve společnosti mé
matky a mé sestry — co byste
mni oa to odpověděla?"
Lea upřela své ktitné veliké
oči na hraběte a tiiavl na itlho
ohl(itla Zdilo s ie se jimi
Mil "To Havli mně ty ty chlad
J É # — m
by učeny maur co ti asi
přineslo slova isfo na rty?
Zdvořilost anebo cit náklonností
vytrysknuvší z hloubi srdce tvého'
"Neodpovídáte slečno?' táza
ie hrabě
"Otázka tato mne překvapila
pane hrabě Myl jste ke mně ve
líce lhostejným A teď mne zvete
na cestu kolem svila!"
"Vím ilečno že ráda cestu
jela"
"Nebojíte lemne?''
"Proč bych ie bál ilečno?"
"Já jsem Mexíkánkal"
"A co na tom?"
"Mcxikánky nečiní ze svých citů
tajemství Co by se italokdybych
se do vás na oné cestě kolem světa
zamilovala? Kdybych tak jednoho
krásného jitra vás zastavila a řekla
vám Že chci si vás vzít!?''
"Svět by se nesbořil ilečno"
odpověděl mladý hrabě tak klidně
jakoby se ani nejednalo o jeho
osobu "Budu náležeti té Ženě
jež mne naučí milovali Budete-li
vy tou dámou splyne Život náš
a _ I _
aouromauy ae-n vyhneme ie
tobě z cesty"
"Pane kolik jest vám let že
tak mluvíte?'' zvolala Lea i úža
sem
"Léta nečiní muže ilečno Ale
přes to li nemyslete Že nemám ve
svých Žilách krev žo nemám srdce
těle"
"Půjdu i vámi Pronásledováni
Batda ponecháme soudům a de
tektivúm Půjdu vámi a vytrhnu
vás z této lhostejnosti do níž vás
uvrhly okolnosti Oh život jeit
velice krásný pane hrabě! Zvláště
sme-li bohatí ale jest k tomu
třeba také lásky abychom mohli
života užítil Zdraví dal nám
JJůh oběma Peníze také máme
enom lásku musíme nalézt!
iJane hrabě teď místo Barda —
budu hledat! onen oblažující citl
Potřebovala bych ho velice neboť
éta minou a já bych při tvém bo
hatství byla ráda Šťastnou"
"Přil vám ahta#a li nsíla '
ekl mladý hrabě a podal jí ruku
by odešel
"Ještě něco pane hrabě" pra
vila Lea zadrževši hraběte za
ruku
"Poroučíte slečno"
"Pozoruji že jste dnea velipe
smuten Co vás trápí?"
Mladý hrabě Leval stiskl vřele
bě ruce Leiny a pohledem hlu
boce výmluvným řekl "Ne nicl"
"Opravdu!"
"Nemám příčiny k radosti
Buďte i Bohem slečno doufáni
že se dnei ještě uvidíme"
Sotva hrabě Leval odešel za
zvonila Lea na sluhu Tento sluha
byl zároveň tajoým policistou
"Nuže)'' tázala se Lea dívajíc
se na sluhu
"Bard a kníže Dupuy zdržují se
v nedaleké obci a přišli sem jako
obchodníci a praví že chtějí se
odebrat! do Rumunska Můžeme
se jich zmocnit! kdykoli nařídíte
slečno" hlásil sluha
"Dohodnu ee o podrobnostech
i panem inspektorem zámeckým
zatčení musí ae státi neobyčejnou
obratností aby nevzniklo v obci
pohoršení"
"Kromě toho mohu slečně též
ozuimiti jinou zajímavou zprávu'
"Jakou?"
"Včera jsem náhodou zaslechl
kritký rozhovor Zaslechl jsemŽe
dnes večer v osm hodin budou se
pánové hrabě Leval a hubě Hajoi
v přízemni síni loveckého timečku
stříleli"
"Souboj?'1
"Ano souboj"
"Není molni!" svolala Lea ia
raženě "Mohu to tvrdili I naprostou
jistotou slečno"
"A jaký je důvod k takovémuto
jrJnául?
"llribi Leval nepoděkoval prý
hraběti Hajoiovi na poidrav Pří
pravy k souboji jimi velice tajeny"
Na to se sluha poklonil a odclcl
Lea vyskočila i křesla i tosči-
Jen leptala "Ne ne to se ne
smí itátl Zamezím to i kdyby mě
t toho povstat! hněv sebe větší
To tedy mně hrabě Leval tajil?
Ale viděla jsem dobře dobře jsem
mu četla v očích že ho něco ne
smírné trápí" Lea nepokojně če
kala až nadejde večer
Světla v oknech pomalu se roz
ivlcela Také přízemní velký aá
v zámečku byl osvětlen ačkol
jindy se zde nikdy nesvítilo
Ale Lea uesbartova dávala na
vše dobrý pozor Z okna svého
viděla právě do přízemku záme
čku do velkého sálu
Přesně v osm hodin objevili se
v siní této šekové se svědky a i
lékařem Vzdálenost byla odmě
řena sokové stanuli proti sobě
Podle obyčeje pokusil ne jeden
svědek strany před soubojem smí
řiti Ale smírných slov lokové
nedbali Svědek dal tedy znamení
výstřelu Sokové blížili iei obou
itran o pět kroků naproti sobě
pozvedli pravice a namířili
V tom okamžiku se rozletěly
dvéře a Lea všecka vyjevená vra
ziia do sálu a ostrým výkřikem
uchopila hraběte Hajoše za ozbro
cnou ruku Bambitka vystřelila
a kule zaryla ie do stropu
"SleČnoT zvolal hrabě Hajoš
pohlížeje přísně na Leu "chcete
způsobit! skandál?"
"Nechť se děje cokoli zamezím
vám v tom abyste mladého hra
běte Levala usmrtil V Americe
se také dámy potýkají Jete li ale
uražen pro tento můj útok tu po
stavte se mně a uvidíme jakou
máte odvahu'1
Hrabé Hajoš třásl se hněvem a
rozčileně pohlížel hned na toho
bned na onoho svědka SvěJkové
atanuli uprostřed síně Trapný
výitup tento ukončil mladý hrabě
Leval avým zakročením Popošel k
irabčti Hajošovi a řekl mu: "Jsem
vám k službám v kteroukoli hodi
nu a neodjedu odtud dříve pokud
záležitost naše nebude ukončena"
'Pojďme pánové" řekl Leval a
obvyklým tvým klidem a podav
Lee ruku odešel spolu dámou
'Co jste to probůh učinila sleč
no?" řekl hrabě Leval i prudkým
pohnutím když vedl Leu domů
'Hrabě Hajoš může si teď právem
o mně myslit! že jsem zbabělec
Musím se a ním utkati děj se co
děj prosím vás snažně nevyru-
ujte nás více nechci so v Goer-
géni dlouho zdrŽeti a odejiti ne
mohu pokud nebude souboj od
byt"
"A zastřeli li vás hrabě HajoŠ?"
šeptala Lea a oči zalily jí slzy
"Musíme se oddatt do vůle
osudu"
"Hrabě vaše smrt byla by i
mou smrtí Byla bych a to i zabiti
rabčte Hajoše abych mu tento
souboj zamezila! ' pravila vášnivě
"Z těchto slov poznávám" řekl
hrabě Leval vážně "že jste sleč
no našla lásku o níž jsme dnes
po obědě spolu mluvili Čbováte-li
srdci svém jen jiskřičku náklon
nosti ke mně prosím vás Leo
nevycházejte z této komnaty po-
ud sem nepřijdu nebo pokud vám
ncvzkáiu Souboj tento se musí
onati v zájmu mé cti Modlete
se zatím Leo já sobě důvěřuji a
důvěřuji ve spravedlnost osuduŽe
se vrátím k vám zdráv"
Lea Uesbartova přivinula se
mladému hraběti na prsa objala
o dívala se na něho a chtěla
promluvili Ale jakoby si náhle
rozmyslila v£e co říci chtěla ta-
eptala krátce jen jediné slovo
'Jdttel"
A mladý hrabě lei Kychle a
roičilea vyhledal inova své svěd-
y tito odkvapili opět pro hraběte
lajola a jeho svědky a neuplynu'
ani deset minut a oba aokové
pět itili naproti sobě Bambitky
houkly Kdyl dým ie střelné-
o prachu se v iloi roielel viděli
vědkové k nemalému sděleni ie
rabi Leval uchopil se sa pria
bledl a slabě i avrivoral
"Mim kuli v pnou" pravit tile
a slabé Svědkové a lékař přísko
čilí k němu a objali ho Mladý
hrabě na smrt bledý pohlédl na
lékaře a bezvládně Šeptal "Po
dejte šetrné o všem zprávu mé
matce a sestře slečnu Kcsbar
lovu zpravte též " Více nebyl
to říci Klesl bezvládně do ob
jetí svědků
Hrabě Hajoš přistoupil k svěd
kům Levalovým a tváře se váinl
a slavnostně prohlásil Žc lituje
toho co se stalo
Mladý hrabě Leval ležel bez
sebe a krvácející ranou na prsou
na podlaze v sále Lékař klečel
před ním a hledal kuli jež ae mu
zaryla do prsou
Lea Uesbartova stála u okna ve
svém pokoji a ztrnulc se dívala do
přízemku v zámečku a pozorovala
co se tam děje Srd:e jí prudce
bušilo Nepokoj se jí zmocnil
skoro ji mrazilo rozčilením Vi
děla že pánové vcházejí do sálu
Dobře je pozorovala Přitiskla
Čelo na sklo a sotva dýchala Sly
šela oba současné výstřely Po té
nastalo hluboké ticho Za několik
minut vyšel hrabě Hajoš ze sálu a
za ním ubírali se oba jeho svědko
vé "Hrabě HajoŠ není pora
něni" koktala Lea všecka se tře
souc Po odchodu obou svědků
dlouho se dvéře sálu neotvíraly
"Hrabě Leval nejde přihodilo se
mu něco jest raněn" Šeptala si
Lea nesmírně rozčilena "Jest
tomu tak jak pravím vždvť by
iž mohl vyjiti ze sálu kdyby mu
nic nebylo Ahl Je-li mrtev
zblázním se Půjdu pohěhnu a
zvím hned co se stalo!" Lea
kvapila ku dveřím ale náhle upro
střed pokoje so zastavila "Ne
nemohu jiti vždyť mne hrabě žá
dal abych odtud nevycházela po
kud sám nepřijde nebo mně ne
vzkáže Oh Bože můj Čím jsem
se prohřešila ze jsi nevyslysci
mou vřelou modlitbu!" Lea za
vrávorala k oknu a ztrnule se dí
vala do přízemku Míjely minuty
Lea rozčilením byla blízka mdlo
bám ale přes to zůstala u okna
setrvala tam v zoufalé netrpělivo
sti Koncčuě otevřely se veliké
dvéře přízemního sálu (Oba svěd
kové i lékař nesli na rukou mladé
:io hraběte V temnu nočním vi
děla Lea jen tolik že hlava klesla
hraběti na prsa a ruce že bezvlád
ně visí mu dolů "Je mrtevTf vy
křikla v zouíalém bolu a chtěla
vyběhnout! z komnaty Ale síly ji
opustily srdce její bylo zachvá
ceno křečovou bolestí kolena jí
klesala—- a klesla uprostřed po
koje bez vlády na zemi
Minulo skoro půl hodiny nežli
se opět vzpamatovala Ležela na
vaně a lékař stál u ní Lea ztrnu
oaD pohlédla "Vy jste tady?"
tázala se ho zaraženě "Pro Bůh
což vás již raněný nepotřebuje —
či umřel?!"
"Raněný leží na lůžku zavázal
sem mu ránu a přinesl vám jeho
vzkaz Hrabě si přeje abyste rá-
ila přijití k jeho lůžku Ale teď
ás k němu ještě nemohu pustili
rabě potřebuje naprostý klid Až
snad zítra"
''Ne já ho chci vidíti hned
chci a ním mluvili neboť cítím že
tato rána jest těžká tato rána jest
smrtelná"
"Jak jste se dověděla slečno
e byl poraněn?"
"Viděla jsem to z okna Vím
Šccko"
"Kdybyste věděla vše nebyla
yste tak zoufalá Kule se sice
aryla hraběti do prsou ale uvízla
mu na kllcoi kosti uoveruit pev
ě tomu že hraběte vyléčím"
"Ji nedůvěřuji ničemu Pojďte
rosím doveďte mne k nemocné
mu sice ae do rána ninu rozumám"
Lékař pokrčit rameny "Musi li
) btilfvty budil ' pravil doktor
ale vyminuii si bcspodmíucčuě
byste iřHl nemocním neplakala
tiedala vůbec na )vo tuto avou
:likou iQuiétOHt"
