Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (March 8, 1905)
10 '"4 '''' ři - - VN ?! f í '1 4 1 v í "v 4 i E rv 1 CÍSAŘOVNA ALŽBĚTA 'A Román oJ Viléma Borolc - Hledala v duchu slova jimiž by na tyto bolestné výčitky odpově děla ale cítila že Klirissa d pravdu a nenalézala slov omluv- ných Naklonila ae všecka pobouřena ke Kiarisse a tiSo zafieptala: "Pojdu k němu přivedu ho sem odvedu ti odtud a ty se opit udrvf Kdo jest O jehož láíku jsme tě připravili?' "V Paříži Jsi ho v noci navští vila" "Toho nesnesu Klaríssol" pra vila Zuzana s náhlou hořkostí a vyskočila se stoličky "Na tvé výčitky jsem neodpovídala ale že bych tě oloupila o předmět tvé lásky to popírám Byla jsem jen u jediného muže v noci návštěvou a ten mne lstí k tomu přilákal Muž tento jest v mých ořích dare bákem a věř mně že jsem ho nikdy nemilovala že jsem ho vždy nená viděla z hloubi srdce svčbo A tys toho muže milovala?'' "e to hrabě Hajóš" zašeptala Klarissa sklopivši oči jakoby si chtěla těmito slovy vykouzlit! v duchu podobu hraběte "A ty si o mně domýšlíš něco zlého?' tázala se Zuzana a všecka se chvěla "Znám každý tvůj krok" "A víš také že jsem milovala knížete Dupuye" "Víra" ' "Nu — tedy?"' "Ale toužila jsi také po hraběti Hajóšovil Odpustila jsem ti Zuzano Učili oč jsem tě pro sila" Zuzana se poděsila "Byla jsem tedy v takovém po dezření?" myslila si v duchu "Klarissa nesmí umřití pokud ji o své nevinnosti nepřesvědčím I" "Klaríssol" pravila hlasem po vznesenými skoro slavnostním "přísahám ti zde na tomto svatém místě že mně nevinně ubližuješ Poslyš jak se to stalo " Bylo po mší Jeptišky přicházely po jedné z kaple a ubíraly se po chodbě ko lem Také hraběnka Levalová se blí žila Se Zuzanou se točil svět Chtěla mluvili ale nemohla po zornost jeptišek do svých cell se vracejících Dyla k ním obráce na Ale i Klarissa bezvládně klesla na lenoch křesla oči měla zavřeny a myšlénky její byly jíž na odcho du se světa Hraběnka Levalová s abatyší přistoupily k nemocné Hraběnka tázavě pohlédla na Zuzanu jež byla bledá a třásla ae "Nevím matičko Zavolejte lé kaře Klarissa nesmí umřití Kla rissa raně ukřivdila" pravila Zuzana rozčileně a s hlasitým vzlykotera klesla matce v objetí V trapné této chvílí naklonila se abatyše k nemocné a počala jí kří sili Klarissa se nehnula Na mramorově bělostných tvá řích jejích pohrával si podivuhod ný úsměv "Co se stalo" tázala se Leva lová pohlížejíc hned na Zuzanu hned oa Klarissu ♦♦Pojďme odtud pojďme odtud Klarissa mně velíce ublížila!" bě dovala Zuzana "Musím sem ještě dnes přivéstí hraběte Hajóšel" "Kláro drahá Kláro!" volala abatyše Klarissu Ale tato neodpovídala Byla mrtva! KAPITOLA 56 Se stopni k stopni Skvěle osvětlená okna vídeB- skébo bradu ponenáblu balila se opět tmou Knížecí hosté k sfiatku se do- staviv ftí odebrali se na odpočinek Princ Kudolí odjel s mladistvou svou chotí do Schoenbrunnu V příbytku zámeckého hejtma na oslavovalo ještě několik gardi sto a předních Šlechticů mladé královské novomanžely šampaňské teklo všude bylo veselo jeden důstojník hrál ve vedlejbí koiituatě u pianu uejuo vější valčík Straussov Byl zde také hrabě HajóŠ Byl ze všech nejveselejŠÍ Ob jímal zámeckého hejtmana a pustil se s ním i do tance V tom okamžiku otevřely se náhle dvéře a do komnaty vrazila komtessa Zuzana Levalová všecka bez sebe "Kde je hrabě HajóS?" tázala se prudce "Tady jsem Co jest?" zvolal hrabě pokračuje v tanci a ani se po komtesse neohlédnuv "Přišla jsem sem — ráda bych s vámi mluvila!" zvolala Zuzana "Kdo je to?" tázal se hrabě a ohlédl se "Ah to jste vy?" do dal když poznal komtessu "Co se stalo? Vypadáte jako by se vám přihodilo nějaké neštěstí' "Ještě více než pouze neštěstí hrabě Sotva jsem mohla se do čkat! konce slavnosti bych mohla vámi promluvili Pojďte se mnou na chodbě varn povím co se stalo4" "Chcete mně něco říci co se týče mojí osoby?" "Ano vás také" Hrabě HajóS pokrčil lhostejně rameny sáhl po vojenském klo bouku a vyšel se Zuzanou na chodbu "Klarissa umřela pravila Zuzana "A?' "Vás to nepřekvapuje?" "Nemám žádné příčiny abych byl překvapen O Kiarisse vím jen tolik že byla vaší nevlastni sestrou" "A nemiloval jste ji?1' "Za svého života jsem s ní sotva mluvil více než dvakráte'' ♦'Tak? A ona v hodině své smrti poslala vám vzkaz Podle toho však bylo by zbytečnéabych vám ho vyřizovala!!- ♦'Úplně zbytečné" "Tím lépe Mohu tedy aspoří snadněji s vámi účtovat!" "Se mnou?" tázal te hrabě s výsměškem "Ano s vámi!" Zuzana z hluboká si vzdychla Z očí sršely ji blesky "Vy jste mne u sestry uvedl v podezření a ona umřela s tím Že mne tíží ošklivý hřích "To jest vaší věcí komtesso Odpusťte nemám času " "Ale podezření ono zavinil jste vy v onu noc v Paříži chci a žádám abyste přišel matku moji upokojiti sice i ona dnes nebo zítra uvěří Že jsem se prohřešila" "Prosím vás komtesso nechte mne na pokoji nekazte mně zába vu Rodina Levalová pro mne neexistuje'' HajóS otočil se na podpatku a zastavil Zuzanu na schodech Tvář Zazaníoa hořela studem a zahanbením duše její byla po bouřena oejraději by se pustila za hrabětem a uškrtila ho Klopýtavými kroky všecka zdr cena spěchala se schodů a ubírala se ke kočáru který před hradem ji očekával Doma čekalo na ni nové pře kvapení Z Paříže přibyl Bard Byl velíce smutný— a střízlivý "Co chcete tady ve Vídni?" tá zala se Zuzana aniž by myslila na příčinu příchodu bývalého generála ♦♦Dvě dňlelitó příčiny mne sem přivedly" — odpověděl UarJ — "Jednou jnt smutný oud Dupu- yov Věenl nu velice podrylo tdravt Modli se posti v noíní době bičuja své tMo a pláče jako dítě Volá stále vale jméno — lalnojest vidčtl a slylcti toho člověkal Přišel jsem sem tedy proto krásná komtesso abyste se smilovala nad mým přítelem a abystc~mu odpustila společnost pařížských bídníků posud ho zbož Buje tolik Že by ho ihned vysvo bodila kdybych přinesl mu zprá vu Že juto v srdci svém knížeti opět dobrá" "Vrahu svého otce abych odpu stila?" ♦'Kníže vás hájil komtesso když se ono neštěstí přihodilo Položte si ruku na srdce a povězte upřím ně bylali vražda ona zúmysl nou?" ♦'Nemám Času v tuto chvíli uva žovati o svých citech Duše moje naplněna jest jinými pocity a byla bych schopna i nejboršího jen abych svou pomstychtivost ukoji la Mrtvá moje sestra odnáší do hrobu 8 sebou obvinění že nejsem poctiva To bouři celou moji by tost Vy jste nepřítelem všech kdož Žijí v blahobytu poskytněte mně svou ruku pomocnou aby hrabě HajóŠ nebyl zítra více mezi živými a já budu s to odpustili knížeti Dupuyovi" "Již zase straší tento HajóS?!" — zabručel Bard do vousů — "Pronásledování jeho málem mělo již Dupuye připravili o hlavu a vše bylo marné - jeť hrabě velmi lstivý a obezřelýl" "Mluvte jinými slovy Barde Rcete raději že jste zbabělec! Ze chováte podvratné zásady o spo lečnosti jenom na rtech k činům však že nemáte odvahy!" "Pro štěstí Dupuyovo v budou cí době byl bycb schopen i nej boršího 0 tom buďte přesvědčena komtesso Ale přibyl jsem do Vídně také z jiného důvodu Tato druhá příčina mne nutí k bloudění světem Nemohu choditi volně po ulici musím se skrývat! ten kdo mne pronásleduje pozná mne v jakémkoli přestrojení" "Vás pronásledují?" ♦'Ano NejbohatSÍ dívka mexi cká dcera mnohonásobného mili onáře Lea Resbartova učinila slib' žffmne přivede na poprav! ště Lea Resbartova zná moje provinění má peníze a styky i nejsem ani jedinou hodinou jist" "Což jste se tak hrozně proti té dámě prohřeřil?" "Byla mou nevěstou a učinil jsem ji slib že nedám císaře za střelit! Slibu tomu jaem nedostál a Lea pronásleduje mne nyní pro smrt císařovu" "Co pravíte? Život císaře Max milíána že byl ve vašich rukou? V rukou pařížského žebriká?'' ♦'Vám komtesso mohu si při znali jsem bývalý mexický gene rál Eskobído Já pomohl jsem Mexiku ku svobodě já jsem tam provedrstátnl převrat A pak se stal ze mne pařížský vagabund" ♦♦Tak se vám odměnili mexičtí hrdinové svobody kteří císařský trůn zvrátili?" Bard sklopil oči a z hluboká si vzdychl Na tuto otázku jsem ani Du puyovi střízlivě neodpověděl To tiž ztratily se peníze z válečné pokladny — mám říci ještě více?" "Rozumím vám- A domnívám se že ona slečna Resbartova bude míti ve Vídni mnoho příznivců nebof císař Maxmilián byl zdejším lidem velice milován Ukryji vás zde v našem paláci a s hrabětem llajóšern budu účtovali sama Oh tato ruka která až dosud dovedla jen blaho působit! bude třímali pevně dýkus níž potupiteli své cti se pomstím!'' "A Dupuy?" — tázal se Bard dívaje se dívce hluboko do očí ♦♦Zabiju-li člověka budu roa rovoá a urnunlm mu ani odpou Metl" "Mohu ledy" o lom ipravitl své ptltela v Patlii?" "O Čem?" u7e budete ca nedlouho v Pa řili komtesso aby kniicti po mohli na svobodu" Zuzana se tam ulila Zápasila v duchu "Ne jcŠtfi ne" odvětila Zuzana s náhlým rozhodnutím sc "dříve musím přijati křest krve'' V- tom vstoupil do salonu ko morník Ohlašoval Leu Resbartovu sou kromnici z Mexika Zuzana a Bard ohlédli se po sobě "Již mne přiitihlal" šeptal Bard komtesse Zuzana obrátila se ke komorní kovi a pravila: "Doveďte slečnu Leu Resbarto vu do přijímacího 6alonu tam přijmu její návštěvu" "Zdá se že dáma ona jest veli ce rozčilena" pravil služebník ♦'Nemůžeme za to jděte a od veďte ji jak jsem nařídila" Sluha odešel "Co teď?" tázal se Bard nepo kojně ♦'Zůstanete zde v mém pokoji zachráním vás na základě naši staré známosti" "Děkuji vám děkuji vám Do vedete li Leu Resbartovou jen je diný den zdrleti zde v paláci bude hrabě HajóŠ zítra na má rách Zabiju ho v souboj!" ♦'Pokusím se abych mexickou dámu u sebe zdržela" Zuzana odešla do přijímacího salonu kdež Lea Resbartova již na ni čekala Mexická milionářka zesílila' po někud za čas uplynulý ale přes to byla posud nápadně krásnou Měla na sobě šedivé cestovní šaty a oa zevnějšku nic neprozra zovalo že jest majitelkou četných milionů "Hledám bídného člověka kom tesso" pravila Lea Resbartova 'Člověka který naplnit zármutkem srdce milionů který povraždil ti sice synů 'Austríe již zápasili k uhájení císaře srdce nejšlechetněj- Éího" "A toho člověka hledáte u mne slečno?" tázala se Zuzana s ja kousi povýšeností "A k tomu ještě v tak pozdní době?" "Stopa vede mne sem a paláco vý personál mne upokojil že la skavost komtessina mně promine a dovolí mně tuto návštěvu" "Stopa vás vedla sem?" "Ano" "Kdo jest ten jejž hlédáte?" ♦'Generál Eskobedo nepravým jménem Alfons Bard" "A ten že měl vstoupili sem do paláceť" "Viděla jsem ho vlastníma oči ma" - ♦'Co by chtěl u nás?" "Nevím komtesso" "A kdybychom ho našli?" "Dala bych ho na základě li- stio jež u sebe chovám ihned zatknout!" "Promluvím se služebnictvem Posaďte se slečno vyptám se hned kdo byl dnes v paláci" Zuzana vyšla ze síně a když po malé chvíli se opět vracela pravi la s nuceným klidem: "Ano pravdu díte slečno muž jménem Bard mne před nějakou chvílí hledal ale mezitím co vás sem vedli odešel zase Bard se slovy že přijde opět ráno- Je li ve vašem zájmu aby byl muž onen zatčen počkejte zde u nás rádi vás v paláci svém vidíme" "Ahr tedy zmizel" pravila Lea Resbartova "Děkuji vám za vy světleni a za vlídné pozvání ale chci ještě dnes zmocniti se tohoto zločince" "A kdybyste ho nestihla?? tá zala se Zuzana a oči se jí zaleskly "Mohu se na vás spolehnout! komtesso?" "S radostí vždyť Bard jest ne- íytfji-g:''" 'I ' - f rnr'- twmn přítelem ml vlasti" pravila Zuza na litivě Trolm vi Udy abyste pto mnt ihned poslala bydlím f hote le "h anfflíckého dvora"" "Vikáli vám slečno " Ira Rcsbattova uklonila se a odměřenou zdvořilosti a úplně upokojena odcházela Zurana vrátila se k Bardovi "Leu Resbartovu jsem nemohla rde eadricti" pravila Zuzana Bardovi s velikou nedočkavosti ji očekávajícímu "Ale přivedla jsem klťčnu z cesty buďte tedy opatr ný neboť Lea Resbartova zdá se býti dámou velice energickou Slí bila jsem ji Že zítra jí pošlu vzkaz do betelu "u aoglú-Uho dvora" až sem přijdete Ovšem — na tento vzkaz může čekali" "Jest ubytována "u anglického dvora"?" tázal se Bard jaksi za myšleně "Slečna mně to aspoS řekla" "Hotel "u anglického dvora" znám byl jsem v nj5m již ubyto ván jsem orientován o všech jeho Částech" "Proč mně to říkáte?" "Něco mně napadlo Buďte s Bohem komtesso spěchám rychle za Leou Resbartovou bude li sa ma v hotelu vyrovnám se s ní" 'Víte co činíte já vás nezdr žuji Zítra máme pohřeb umřela mně 'sestra v klášteře VorŠilek Vrátíte li se vezměte si klíč od této komnaty a zavřete se tady Upozorňuji vás Že Šatník na prá vo v rohu má dvoií zástení tam byste se mohl ukrýti" Alíons Bard spěšně kvapil ulicemi vídenskými Ubíral se řadami domů kvítím a prapory vyzdobenými k Mariahil- íerstrasse kde jest hotel "Angli cký dvůr" Kavárna v hotelu byla ještě ote vřena Vstoupil dovnitř a prohlížel si v novinách onu čásť kde jsou uve dení cizinci do sídelního města přibylí V řadě jmen ubytovaných v ho telu "Anglický dvůr" četl dvě známá jména jedno bylo kněžna Lukrecie Tívolská choť cenerála barona Štěpána Hajduka druhé Lea Resbartova ' "Tak tedy choť Štěpána Haj duka jest také ve Vídni?" bručel si bývalý generál pro sebe "Jistě přibyla z Uher na svatbu princo vu Choť její zde není jak ze se znamu vidím— nejspíše se vyhnul skvělým dvorním slavnostem To by bylo zajímavé shledání teď po tolika letech! Ale lépe bude ne- eetkám-li ses ní vždyť i ji jsem kdysi pronásledoval až na smrti" Bard se zvedl a vyšel dveřmi do dvora vedoucími z kavárny Portýr hotelu dřímal již naklo něn nad číslem anglických novin Bard vstoupil do jeho lože Když se dvéře otevřely procitl portýr uhladit si anglické své licousy a zvědavě pohlédl na noč ního hosta "Přicházím z kavárny mám pro slečnu Kescartovu aiiezue zprávy Povězte mně v kterém Čísle bydlí?" "Slečna vrátila se před krátkou dobou domů a nařídila mně abych k ni pustil jen policejní orgány" "Dobfel Já jsem detektiv Zde jest má legitimace" Bard směle vytáhl starý jízdní lístek lodní z tobolky Ospalému vrátnému to posta čilo "Slečna Lea Resbartova bydlí v prvním poschodí v pokoji číslo a8" pravil vrátný laskavě "Osmadvaceti" šeptal si Bard a tichými kroky spěchal nahoru po schodech těžkým plyšovým ko bercem pokrytých "Leo Resbartova hodina účto vání nadešla — navzdor své přísa ze nepřivedeš Eskobeda na popra- viště! ' pravil si Bard a ohmatal si kapsu má-li u sebe aoglickou dý ku již dostal od proslulého paříž ského zločince ' i é r I i I- i'