' #
1
7
10
I CÍSAŘOVNA ALŽBĚTA
$ Korali oJ Vlléai Borois
Na schody prostřeli nové ko
bérce lustrů auodsl! tylové lá
clony nábytku plátěné povlaky
Kníže Dupuy chtěl le tohoto
večera velice vyznamenat!
Srdce mu Šeptalo le nečiní to
nadarmo!
Ale přes to nikdo li nemyili le
Dupuy nebo Bard snad nebyli ve
dne na Bvých žebráckých stanov!
skách
Dupuy žebral oa ivém mostě
Bard pak pil ve výčepu (u jedno
oké sovy" a udílel rady pařížským
bídníkům
KAPITOLA 41
Na prahu nového Života
Pařížský palác Dupuyúv byl
skvíte osvčtlen
U vrat zářila jasnými paprsky
veliká lampa elektrická
Skvělé ekvipáže ae sjížděli
Ve vratech stál portýr voděný v
bohatou zlatem vyšívanou livrej
v ruce třímal pyšuě velikou bol se
stříbrným knoflíkem
Nahoře v síních palácových byl
Živý ruch a sum
Dupuy i Bard bylí sice odéni
v Černé fraky ale na prsou leskly
se jim četné řady
Všichni kdož v Paříži byli v
popředí života veřejného byli na
dnešní večírek pozváni
Báječné bohatství Dupuyovo
bylo známé po celé říši a pozvaní
rádi přicházeli na jeho večírky
Byl zde veliký počet státníka
ministrů apisovaielftv i umělců
aie z rodiny Levalovy — pro niž
vlasto& byla zábava ona pořádána
— přisel pouze nadporučík Ar
mand Leval a komtessa Zuzana
Hrabě Leval sám se šetrně o
mluvil
Zuzana přiíla ve světle ííalo
yých fiatech Dolcjfií čásť lato a
pás byly ozdobeny tmavějším íija
lovým sametem U krku měla laty
úplně zapouté a jediný klenot
který měla Zuzana na sobě byla
démantová jehlice v podobě srdé
čka Jea jedna věc byla na ní nápad
nou a to že neměla ve vlasech na
ramena jí volně sp ývajících a
uprostřed ve dví rozdělených stuž
ky k barvě šatů se hodící ale
stužky ohnivě červeoé jež vždy
oblibou nosívala
Hlava tato a nápadnými ohni
vými stužkami vzbudila všade vše
obecný obdiv
Za malou chvíli věděli všichni
přltomoí že jest dcerou hrabět
Ltvala bývalého pobočníka Ba
caioa Dupuy byl hrdý oa svůj úspěch
Byl brdý na tože komteaia Zu
zana stala se předmětem všeobec
né pozornosti
Vétšiou večera strávil ve spo
lečnosti hraběte Armaoda který
tni oa okamžik ae od ní nevzdálil
Zuzana sotva vyměnila několik
slov a knížetem Dupuyem ale
těchto několik slov nápadně ji
rozladilo
Byla mrzuta na tváři její neob
jevil se aoí jediný úsměf a daleko
před půlnocí n léhala již oa své
ho bratra aby se vrátili doma
"Co ae ti atalo Že jsi tak mnu
ta?" tázal se Armand Zuzany
"Zde tě všichni bystře pozorují
přičifl ae mož-io-ií abys byla ve
aelejší"
"Nevím co se se mnou děje"
pravila divkí a upřela oči oa lesk
noucí se podlahu "Kníže Dupuy
oslovil mne několika-lhostejnými
slovy stiskl mně ruku a podíval
se mně do očí Pohled knížete
na mne podivuhodně posoyil Du
fievní svět můj se zakalil srdce se
mně svírá jakobych se děsila a
přiznám ae upřímně že toužím po
společnosti knížete Jednou jen
měla jsem podobný pocit v letni
chiti otcové jaký ae mne dnes
imocnit Usmíváš se a ji Čtu
ti v myšlénkách ale nemysli ti le
inid jt to vzklíčeni láaky Mo
je zmučené srdce ani není lísky
ichopoo Pojďme domů Ar
msodc nice ba zde zadusím"
Hrabě Armaod se usmíval a po
kyvnje hlavou pohlížel Zuzsoě do
Očí
"Kníže jest hezký statný mul
mrtvo milých a uhlazených nedi
vil bych ae kdyby došel tvé obli
by — Stalo se jíž mnohým jako
tobě kníže Dupuy má u dam
zvláštní Štěstí Za upřímná slova
tvá chci ti odplstiti rovněž upřím
ným vyjádřením Já vítám tuto
tvou změnu s opravdovou radostí
Kéž by to byla láska jež by nový
svět tvé zarmoucené duši odhalili!
Neboť jest již na čase abyi ns
Westerburga vůbec nemyslila
Pýcha kterou jeho příbuzní k tobě
osvědčují mne již zlobí Kdybych
viděl le kníže Dupuy má na tebe
vliv sám bych byl sprostředkovs
tělem k tomu sby z náklonnosti
povstal sňatek"
"Zabloudil jsi plíliš daleko Ar
mandě to jsem svými slovy nemě
la na mysli Jsem rozčilena a
pobouřena a to je všecko! Do
zítřka rapomeou na vše a budu
tase starou trpitelkou a snilkou''
Mezitím co oba sourozenci spo
lu takto hovořili zavolal si Dupuy
Barda v ústraní s řekl mu:
"Všimnul jsi se dobře knmttssy
Zuzany Levalová?"
"Co bych na ní viděl?"
"Andělskou krásu božskou po
stavu"
''Já jsem již vidli mnoho tako
vých bohyS s sndélskou krásou''
"Na tebe oíjak nepůsobila?1'
"Nikoli Ale ns Ženskou krásu
a dobrotu ae mne oetaž neboť j
jsem pravý vojevůdce a Ženám se
vyhýbám aby se mně nepletly pak
v cestu Věz že sličné ženy jsou
osdrříru nebezpečné zboží!''
"Nemái žádoého srdce Alfonse
Barde! Ale nemáš taká ani očíl
Hleď viz tuto andělskou tvář ne
září jí a čela Čistota nsbeaká? Ne
viděl jsem posud žen takové a
kdybych měl obětovat! cokoli ta
musí býti mou chotí T'
"A co bude s králem pařížské
žebroty?"
"Zmizí beze stopy"
"Pro jedou dívku?"
"Tato dívka jest celým světem
Pro ni může kril pařížakých že
bráka odložití svou masku"
"A co bude s lůzou zastaví ]
tebe tato žena na polovici cesty?
Co bude z velikých ideí kdo pře
vezme Černý prapor?"
"Vedení složil bych klidným
srdcem jre tvé ruce Btrd-
"Ty bys byl schopen opustiti
své přátely a soudruhy?"
"Netai ae Barde -Jem zami
lován v mém srdci vzplanul ten
tokráte plamen pravé láaky a za
Zuzanu obětoval bych i avou spá
su"
"Čífl jak myslíš Já se ti o
budu v cestu stavět Ale měj se
ol pozoru abys nemusil litovsti
planoucí evé lásky"
"Jsi mým přítelem?"
"Dokázal jsem ti to již více
krátě"
"Uíifl mně ještě jednu Isska
voit"
"Jakou?"
"Obklop ae s několika známýrri
a pobavte hraběte Levala hovo
rem Mladý tento muž střeží svou
sestru jako lev Sotva jaem mohl
s komtessou promluvit! a chtěl
bych ií přece moobo říci velmi
mnoho"
"Toť přání velmi nepatrné Bu
de ibned splněno"
llítd oť kvapil
Dupuy tostsl v koutě a tsloli?
ruc díval se pohnutí oa aa
imulilou tvář Ztttaninu
Po malé chvíli obklopilo hrabě
te Armaoda šest kavalírů Mluvili
oa oéhoi vyptávali se ho le hrabě
nestačil sni odpovídat!
Zuisns seděla vedle Armanda
na červená sametové pohovce u
cd! a pohrávala si a vějířem
Hlavu měla skloněnou dívala
ae oa vřjfř a myšlénkami dlela
bůh ví kde
Kníže Dupuy přikvapil k ní a
tiše u ní stanul
"Nudíte se?" ptal se s něžnou
pozorlivostl
Zussna ischvěla se oa celém
těle a pohlédla překvapeně oa kní
žete "Oh kdož by 6e nudil na vašem
večírku kníže!" pravila Zuzanu v
rozmilém zmatku
''Nechtěla byste se projiti sá
lem?" řekl Dupuy nabízeje jí své
rámě
Zuzsna podívala se na bratra
který pohledem jí dal znamení že
může jiti
KnIŽe vedl pak Zuzana pod pa
Ží a 'olnými kroky procházeli se
po Bále
"Od vsčera čekám na tento or
k ano tik komtesso" počal Dupuy
rozhovor
"A proč jste nepřišel?"
"Zdálo se Že paa hrabě Ar
mand upoutal všecku vaši pozor
nost komtesso Nechtěl jsem vás
vyrušovsti"
"Ah Armand jest ke mně velí
ce pozorný"
"Jak se vám líbí můj večírek?"
"Mám zde málo známých"
"Jste smutná: z toho soudím
Že se zde nudíte''
"Nikoli kníže nenudím se"
Zatím došlí ke skupině palem
jimiž byla dvorana vyzdobena
Kníže Dupuy se zastavil
"Dovolte komtesso abych na
několik okamžiků směl pominouti
chladná pravidla dvornosti Ví
dím Že jste vážná že se nebavíte
na líci dlí vám výraz nepokoje
Nepátrám po příčinách toho vše
ho nemám k tomu práva Chci
ám říci jen tolik že jsem vás vi
děl včera na břehu Sekvany a od
té chvíle vře ve mně krev zvlášt
ním žárem "
Hrabě se odmlčel
Rozhlédl se po dvoraně
rychle pokračoval:
"Hosté se na nás dívají musím
se vyjádřiti krátce Miluji vás
komtesso a jsem ochoten podati
vám Bvé srdce svou ruku a své
jmění Chtěl bych vám to říci
planoucími slovy a u vašich no
hou komtesso ale tnepokojená
duše moje nedovede vyčkat! příle
iitosti k tomu Mluvte prosím
vás je srdce vaše volné? Smím
aníti že budete jednou mojí?
Já nepátrám po minulosti oetáži
e je-li rodíoa-Levalorá bohatá
hledím jen na jedno: na vás Zu
zanol"
Kníže se odmlčel
Zuzana zbledla
"Kníže vy mne uvádíte do roz
paků" koktala po chvíli "Slova
vaše přinesla mně nesmírné pře
kvapení Mé srdce jest plné žalu
a beznadějné lásky Otec můj si
přeje abych nebyla nešťastnou
abych přes odpor svých příbuz
oých i rodiny svého vyvolence
byla šťastnou Vy kníže byste
byt také v mém kruhu nešťasten
Ml duše je sklíčená jsem ku vše
mu na světě lhostejnou že
jsem přišls k tomuto večeru uči
nila jsem jen k vůli otci který vás
nechtěl urazili Mysl t že srdce
takové jako jest mé dovedlo by
vám poskytnout! patřičnou blaže
oost?" —
"Beznadějná láska jest jako
mrtvola do rakve vložená Jest
určena svému osudu zetlení a po
létech zbude z ní jen hrstka pope
le 1 má duše byla do včerejška
sklíčeoal A ještě více nežli sklíče
nal Nenáviděl jsem svět a zapří
sáhli Jsem se proti němu vlrro
J i obklopuje blalrnost tunhot
a láska Většina mých přátel jel
td vidíte ve skvělých šatech a st
lády na prsou jsou nepřátelé spo
lečnosti Z tr-hoto kruhu odloudi
a povznese mne jediné valí alovr
k oněm vznešeným pocitům jeř
kdvsi na počátku mích mužných
Irt ovládaly clou mojí bytost
Dli Zuzano ncoJpurujte mne otf
sebencčifite mne na věky ncšťaM
nýml"
Zurana se nepokojně rozhlížela
Hudba hrála na protěiSím kon
ci sálu tančila veselá společnost
vslčlk
Hrabě Armand pak octl se u
malého stolečku a pánové kteří
ho obklopovali nenucené hráli v
karty
Zuzana naklonila se ke knížeti
s tiše mu Šeptala:
"Nevím budeme li se moci zde
ještě sttkati Vězte kníže Že jste
na mne neobvčemě půnobil Snaž
te se přiliti ke mně blíž buďte mi
dobrým přítelem přemluvte mého
otce abychom zůstali v Paříži
Hekla bych vám ráda ano A teď
mne rychle doveďte na mé místo
bratr můt již pátravě na nás poblí
ží Pojďme knlžel
Zuzaniny líce jen jen hořely
Dupuy planoucím zrakem pohlí
Žel na sličnou komtessu
Dech jeho byl žhavý v fiadrech
mu vřelo
"Zuzanko! Zde má ruka Pří
sahám vám Že otce vašebo si na
kloním A pak si vzpomeBtr
komtessoco jste mně doe9 řekla'
' Chci vás milovati budu vás
milovati kníže Dupuy!" odtušila
dívka Šeptem a oči její tmavě
modré jako fialky zaleskly se
zvláštním Žárem
Dupuy obešel pak sál se Zuza
nou a zavedl ji opět k Armandovi
Kníže kvapil do svého salonku
Zazvonil rychle oa sluhu na
Murra a dal mu tento rozkaz: -
"Pospěš si do velké dvorany a
pozvi mně pata Alfonse Barda
Kekní mu že a ním musím pro
mluvit! o věci neodkladné"
Murr lstivě pohlédl na svého
pána a důvěrným hlasem mu řekl:
"Pili isme h panem Bardem to
lik rumu že celý svět se nám zdál
křivým Pan Bard zapomněl do
0 m
cela i své jméno! Ale já jsem dob
ře viděl! Jeto hezké dítě "
Při posledních slovech si mlaskl
jazykem
"Koho jsi viděl?"
"Pana knížete Dupuye s kom
tessou Zuzanou Levalovou pod
palmami Gratulují vám k volbě "
Dupuy ukázal na dvéře a odbyl
ho docela i zabručenou hrubosti
O něco později vstoupil do sa
lonu Alfons Bard
Bylo na oěm patrno že mnoho
pjl přes to však stál dobře na no
hon
Bard uměl pítil
"Co jest zamilovaná dušičko?"
tázal se Bard
"Mluvil jsem b ní" odvětil knf
Že rozčileně "Zuzana bude mojí
předpokládaje že jsi obratný"
"Čeho zase Žádáš ode mne?"
"Musíš trochu obelhat! braběie
Levala Cíl posvěcuje prostředky
Nebesa ti tento hřích odpustí"
"Kdybych měl jenom tento
hřích 1" odpověděl Bard a z hlu
b ka si vzdychl
"Přijel jsi z Budapešti "
"Kdy?!'
"Včera ráno"
"Dobrá Rozumím"
"Vyhledáš hraběte Levala"
"A?"
"A řekneš mu že jsi mluvil a
mladým knížetem Westerburgem
Namluvíš mu že miluje Šíleně Zu
zanu a že nedbá na hrozby avých
příbuzných jen aby on mu avou
přízefl uchoval"
' Nic více? Dobrá Dupuystaoe
se vše''
"Oba věrní přátelé stiskli si ru
ce a pak zase kvapili nazpět d3 bí
oě kde se hosté bavili
KAPITOLA at
U rlfaáiktho tancltt
Alfons KirJ konal věrni svou
povinnost
Docházel denně k hraběti Le
valovl a vypravoval tolik o látce
Wrttcrburgově že hrabě Leval
éplně se vlil do tvricnl Burdova
Hrdě řekl své choti le i přes
fl vůli provede svů plán
Pojednou Uard přestal dochá
zeli k LevalovOm
Za to "bídníci" měli nyní časté
důležité porsdy
Nutili svého krák aby konečně
kromě řečí také skutkem dokázal
své smýšlení
A uložili mu hrozný Čin
čin nesmyslný odporný hnus
ný stejně jako všecku jejich počí
nání vůbec
Noviny byly plny zpráv o za
snoubení korunního prince Ru
dolfa se Štěpánkou
V Brusselu chystaly se velkole
pé slavnosti pařížská šlechta vše
cka odjížděla do hlavního města
belgického aby byla účastna této
vzácné slavnosti
Také kníže Dupuy Bard a hra
bě Leval společně se odebrali dn
Brusselu
Dupuy a Bard ubývali se v ho
telu kdežto hrabě Leval použil
pohostinství jistého svého přítele
Dupuy a Bard podle instrukcí i
ťařížc přinesených hned vstoupili
ve vyjednávání se stoupenci svých
zásad v Brusselu
Tito pak ibned souhlasili s Du
puyem
Jednalo se o to aby spáchán
byl atentát
Atentát na dvorní vlak který
před princem Rudolfem měl při—
jfcti
K okázalým slavnostem brussel-
skýffi byly vypraveny dva dvorní
vlaky A tyto oba vlaky se opět
měly vrátit! - '
V prvém přijel průvod koruoní-
ho prince čelní hodnostáři říšští a
členové vynikající Šlechty princ
pak teprve v druhém vlaku se
svou suitou následoval
A na prvý vlak hodnostářů ra
kouských měl býti učiněn na zpá
teční cestě atentát
"Bídníci" chtěli činem svým-
rozšířili hrůzu po celém světě na
v l- — J I —
iř-nirft ironii vbik nemen v umvnu
sáhnout) v
V Brusselu byl také král žebrá
ků jehož slova považovali ostatní
nepřátelé _ poctivé společnosti za
rozkazy
V Brusselu poradili Dupuyovi
krály pařížské luzy a "červenému
tygru" Q nťjlépe bude způsobit!
vyhozením několika kolejí v ri
gadském tunelu "malé" neštěstí
První dvorní vlak vyjede asi
dva nebo tři dni před vlakem
princovým z Brusselu a pojede
skrze tunel rígadský
Dupuyovi byl celkem tento plán
úplně lhostejným
Nejraději by Be jíž úplně odtrhl
od těchto soudruhů ale dal dříve
slovo Bardovi a tomu chtěl do
stáli Také — aniž by o tom věděl —
podlehl úplně vůli opilého Barda
Cekali íeo na den kdy onen
prvof vlak z Brusselu vyjede
Jenomže brusselská policie po
zorovala b velikou pozorností
tento vyvrhel lidstva který ae
spikl proti společenským řádům
Pozorovala cizince a vlaky při
jíždějící i odjíždějící z hotel dá
vala si předkládati přesné výkazy
cizinců a kontrola vůbec byla
vzorná
Dupuy a Bard Be ještě ani neo
hřáli v Brusselu když oa policii
bylo již zoámo že do města při
byli tři nebezpeční cizinci Také
hraběte Levala k nim počítali ač
hrabě— jak víme— přijel do Bral
selu jenom proto aby se na oká
zalé a velmi vzácné slavnosti po-díval-
"Nejlépe by bylo předvésti ja
všecky tři!" nařídil policejní ředí-
tel
I A byli by je tút předvedlíkdy
