Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Jan. 21, 1903)
o Poustevník na skále svatojanské Román z pobřeží od Emilie Flygaré Carlénové PŘELOŽIL HUGO KOSTERKA v@IÍL III© Pokmtoránl Stange-Jan stojící u kormidla bezpochyby zaslechl teato výkřik m cit:' ani jtik te její ruce křečo vitě zachytly jeto lata snažíce s obrátiti jeho pozornost Ale buďsi nevěnoval již v tomto stavu úplné ho duševního rozrušeni sluchu jejímu volini a nevífmal si jejího cukáni aneb se domníval že to vSe vyvolíno bylo pouze hrozným divadlem které měli před očima Zatím však přiblížil se člun k temaému bodu který se ostrému zraku Elviřinu brzo proměnil v hlavu manžela nesmírně zbožQo váného Znova vykřikla nešťastnice pro nikavě že její zvuk mísící se do vířivého dasotu orkánu později rozléhal se nejednou s trapnou jistotou v uších které nyní zahlu šilo zoufalství a děs tupostí Bylo to přivě v okamžiku kdy Halvar naposled zmizel v tůni a kdy též Volnoplavec plul mimo Georga A co Karolus zhluboka zavzdy cbnul co znova nabýval moci nad svou rozrušenou duší zavzněla v jeho otevřeném sluchu ona děsná slova pronesená s ohnivým zápa lem s bouřlivou touhou: "Georgu Georgu beze mne nikoliv!" A když se oba mužové udiveně obrátili zahlédli kmitnouti se šat Elviřin: objevilť se na hřbetu o brovské vlny Poněkud dále v zadu zahlédli Georga ale jeho nepravidelné pohyby rukama dávaly zřejmě na jevo že tělesné síly zápasí posled ní boj se smrtí V poctivém a srdečném nitru Kir-! niívřél se nrúništ ilá- pení stejně hluboká jako ona pohlcující Georga a jeho mladou manželku Nemusil kommandovati by se veslovalo k závětří anebo dávati rozkaz o fakovém ráhnu: oba chlapíci si rozuměli dobře a ma névr byl okamžitě proveden Jako mořský pták prorážel Vol noplavec vzduch a po pul minutě byl otočen Karoljs všecek bled stál na přídě a chystal se nadhoditi lano Bude dosti obratný aby je správně nadhodil? Bude míti Georg do3ti sil aby je zachytil? Ó jak nyní proklínal Karolus své promeškáni které jsouc beze všeho výsledku bylo by ho bezmála přimělo zapomenouti hlavní úkol nebezpečné vyjížďky! Měly by proto ještě jiné dva životy přijití na zmar v tento velký den obětní? Než co se stalo nebylo lze změniti — zbývalo jen vynasnažit se a napraviti co se ještě napra viti dalo Karolus nabýval zmužilosti když viděl jak Georg s nově pro buzenou silou a s nadlidskou ná mahou dosáhl a zachytil svou El viruženu která nejen dobrovolně nýbrž i nadšeně dala přednost smrti s ním než životu bez něho Jednou rukou zachytil ji Georg pevně kol těla kdežto druhou ae snažil sám udržet! aad vodou j Ale zápas s vlnami nebyl nyní možný: každí vlaa hnala ho í s břemenem blíž a blíž ke skalám "Otoč nyní a drž se směrem k návětří co možná nejvíce tak tak!" Tímto otočením nabyl člun zvětšeué rychlosti Karolus zachytil pevnou rukou kruh lana a po vřelé modlitbě k Bohu vrhl lano do moře Povzdech nesmírného objemu proskočil jeho rtomaa po té hned hluboké: "Chvála Bohu" Púkus se zdařil: Georg zachytil se lana a nyní byl Karolus jist ucuof věděl že čeho se tonoucí chytí musí býti násilím vyrváno z jeho ruky i když tato smrtí již ztrnula Opatrně zahájil Karolus přita hování Uosad viděl Georga se vztyče nou hlavou nad vodou ale když byl blízko u člunu kleslo lano kolmo do vody — a nebylo nyní pozorovat! nijakého pohybu Zoufale chopil se Karolus jed nou rukou upevněného lana vy klonil se polovici těla z člunu a tak se mu konečně podařilo za chytit! Georga za límec Vynalo žením veškeré mužné sily mnoho násobné v této hrozné chvíli stalo se takřka nemožné možným V několika okamžicích leželi oba manželé na palubě Volno plavce S rozhodností kterou by nyní nebylo nic změnilo ovinul Karo lus okamžitě Kol pasa obou lano které po té upevnil kol stěžně aby se mu oba zmítáním lodi ne převrhli do moře "Obávám se že už je konec s ním ba i s ní!" vzdychl Stange Jas a chopil se rukojeti kormidla "Sami jsme s velikou námahou přepluli úskalí" Karolus uvolnil jemně ruce El viřinykteré byla křečovitě sevřela kol krku svého miláčka jakož i Georgovu ruku která byla tak pevně ovinuta kol pasu Elviřina Že ji bylo lze jen s námahou od dělili Při tom pozoroval Karolus s radostí neobyčejnou že ruka není ztrnulá neboť když jt uvolnil tu padla sice nehybně nazpět avšak mohl ji ohýbati sem a tam KdyŽ byl Karolus provedl vše co jeho znalost a zkušenost v ta kovém případě mu napovídala obrátil se k Stange-Janovis těmito slovy proslovenými podivným hlasem v němž splýval nejtrpčí zármutek s trucblou radostí: "Georg nabude zcela jistě vě domí zemdlel jen toliko uoa veností Ale tuhle ubohá paní víš Jane s ní už je asi konec Jak podivuhodný jiou cesty boží: kdyby byla zůstala doma byla by objata někým jiným než smrtí '' "Nikoliv neboť Kdyby nebyla přítomna nebylo by mužstvo tam dole postrádalo svého kapitána: kdyby totiž nebyla na nás volala byli bychom bo hledali před sebou a nikoliv za sebou" odpověděl Stange-Jan stejně rozechvěn "Ale kdybychom si hleděli více toho koho bylo lze zachránit)' místo civěti na ty které už nebylo zachrániti lze seděli by nyní oba živí a zdraví zde jako třebas ty a já Věř mně Karoie tento den přisel mně draze: je mně jakoby smrt tohoto anděla božího měla mne jednou těžce tlačiti ve svě domí neboť jsem slyšel jak volala předposledně a na tento výkřik nikdy nezapomenu a cítím dosud jak mne tahala za kabát — ale tenkrát jakobycb nebyl ani při smyslech!" Stange Jan ukazoval při tom s výmluvným posufikem na Munks karen Karolus neodpovídal Sám též potřeboval útěchy a skláněl se hluboko nad mladou ženou jejíž ztrnulé srdce ještě před nedávnem úzkostlivě bušilo Toto ohnivé srdce toto srdce plné plamenů našlo nyní osvěženi v smrti — a tato smrt byla jí mi lá neboť našla ji v obětí toho který pro ni znamenal všechno Na opálené tváři námořníkově chvěla se velká hořká slza když se jeho rty dotekly mramorově bílé ruky Jeho nitro vzdychalo k tomu který vidí nejen schopnost provésti dobrý úmysl nýbrž též dobrý úmysl sám A nyní povstal Karolus vzmužen silou modlitby "Suď nás Bože podle svého milosrdenství! Nyní nesmíme za pomínali na žijícího pro mrtvou" A přes tuto tak brzo odkvetlou a vybledlou růži mladou sličnou Elviru roztáhl Karolus plachtu: pro případ že by se Georg vzpa matoval měla oaa prozatím býti ukryta jeho zrakům Tak přiblížil se Volnoplavec k Svatojanské skále Na můstku stál samotář Ony tři hodiny učinily ho nej méně o tři léta starším Zármutek byl bez bědování ale jaký byl bylo lze vycíiiii z jeho očí Jak se zdálo tušil už kdo leží pod plachtou a takřka šeptem zněl jeho hlas když se ptal: "Je i on mrtev?" Také po toanto dni nastal ve čer večer smyslů myšlének a vy jasněných smyslů Jak hrozným však mnohdy bývá toto navrácení z omámení v život a ve skutečnost toto poneoáhlu se vyjasňující světlo osvětlující všechny temné body stahuje a posléze nemilosrdně strhne blaho dárný závoj utajující naši ubohost vlastním našim zrakům! Tento závoj nesmekl se s očí ztroskotaného námořníka Před několika dny byl ještě tak bohat že pokládal své poklady za -nezměrný Kolébal se tenkrát na své krásné lodi domů z cest které mu přinesly zisk a požehnáníjebo obratné mužstvo mělo býti jeden jak druhý účastno štěstí pánova A nebylo ono štěstí velkým? Nebyl očekáván manželkou kterou zbožňoval a od které byl rovněž zbožňován! Nebyl očekáván u s mívajícím se děckem věrným objetí otcovu! Nebyl očekáván jako pán na Helgenasuo který bo láska připravila a který mu láska znovu darovala: O byl bohat! A pouze velmi malý kus cesty mu zbýval aby dosáhl cíle Tato pouze krátká cesta stačila však oloupitt ho skoro o všechno: o manželku o loď o stěstío klid čtrnáct obratnýchstatných lod níků zabyiulo s Elvirou-Kornelii — pěti vdov pěti sirotků blzy budou ho páliti na srdci Ne toto procitnuti nebylo bia hé Smrt proti němu byla by rozkoší Chtěl následovati svou Elviru chtěl následovat své věrné muž stvo — ale tu sklánělase nad jeho posteli hlava se sněhobílými vlasy pozorujícího bo párem očí hovo řící řečí kttrč odolali nemohl Na jeho rtech z jeho vzdýchá jícího srdce zachvěla Bedvě slova: "Musím žít A velký jasný měsíc vzhlédl noční tmou do komůrky Nicolint py kdež oblíbený břečťan této dosud rozkládal své větévky po bílých záclonách Avšak té se zlatými krásnými vlasy zde nebylo — než na její posteli odpočívalo nyní jiné bílé Ženské tělo kol jehož sněhobílých tviří a krásné šíje vinuly se havra ni vlasy v bohatých vlnách Nebyla zde však ona sama Na kolenou u její postele klečel auž kterého za živa vášnivě mi lovala Ach kdyby s nebe viděla ono hrozné zoufalství onen vytřeštěný zrak který jak se zdálo nechtěl nicméně musil pochopili všechno hrozné soužení a děsnou jistotu kdyby to viděla běžela by z ne beské blaženosti nazpět na zem aby ho potěšila A co jeho rty co jeho srdce Šeptalo neslyšel nikdo Na světě existují zármutky kte-f réž neznají slz ani slov DVANÁCTÉ OBDOBÍ- Svatojanská skála XX Co smrt a zármutek vrážejí dýky do ubohého lidského srdce otáčí se las lhostejně kol své osy Dvakrát zuřily zimní bouře kol děsného Munkskaru Nastávalo pomalu nové léto drubé kteréž klenulo své modré vlny nad mí stem kamž Elvira přišla přivítat manžela Krásný ohnivý milostný sen Elviřin nezmizel ani když byla zachycena studenými vlnami Ska geraku: mezi nimi našla svého Georga Z jeho objeti vzala s sebou svůj krásný sen do nebe a tam mohla jej udržovati a chránili ode všech neklidných myšlének obklopujících jej na zem! Zemí láska nemohly by jí nikdy později dát vše Čeho si přála Byla však milována byla po strádána jako málokterá žena na světě Ale její prudké planoucí a roz toužené srdce patřilo k oněm která by tisíckrát raději chtěla žiti jeden rok nesmírné blaženosti než třicet toliko obvyklého pozem ského blaha Elvira nechtěla ani slyšet o klidném štěstí: láska měla býti každý den novým opojením sice ji za lásku nepokládala Jaké opojení však trvá věčně? Kolikrát pronesla přání aby mohla zemřít v době kdy byla tak nesmírně milována? Nyní sejí toho dostalo: mohla zemříti v jeho objetí zemřít jak se domnívala s ním — už jí nezbývalo žádné přáni Život dal jí vše láska vše smrt vše A nyní dřímala Elvira v hrobce svých předků a po jejím boku dítě její lásky: toto přežilo ji pouze o několik měsíců A když se všechno událo když jedna naděje za druhou byla po hřbena tu padl i starý dub který přes sedmnáct let věrně srostl s Helgenasem Snad nebyla ztráta jeho mladé velmi jím ctěné vládkyaě jediným zármutkem dotknuvším se nejtrp čeji srdce Igneliova Páska pověry tčšué přimknutá k očím staříkovým byla nemilosrdně strže na: uloupené kostela! kameny které byly u něho příčinou tolikeré kormutlivé chvíle našly ovšem klid avšak zlepšilo se tím něco bylo by kdy úplnější zmařen! všeho štěstí nastalo neř jaké se právě nyní uskutečoilo: poslední dcera starého rodu zemřela — první ratolest nového brzo ji ná sledovala! Co mu nyní zbývalo když byl zbaven i své dívoé domněnky z dětství se datující ř JNic — nic mimo nadějí že přijde tam kde se každá hádanka rozluští Spokojeaě uložil starý Ignelius hlavu k věčnému odpočinku a jeho poslední prosbou na světě bylo aby nemusil dlouho Čekati na svého mileného starého pána První zimu na obrovském pře vratu svého neštěstí ztrávil Georg střídavě u otce na Svatojanské skále opětně zasmušilé anebo na Helgenasu kdež tiskna mladistvé ho synka těsně k srdci vzýval Boha aby brzo mobl následovati milovanou a nesmírně postráda nou ženu kteráž davši mu vše dala mu naposled i život Bůh však neslyšel těchto pro seb Když však andílek kterého mu ponechala podával mu napo sled ruce na rozloučenou když i starý věrný Ignelius odešel ne mohl Georg déle meškat! na Hel genasu dal s Bohem oněm stě nám uprostřed nichž jeho otec trpěl s vzdychala uprostřed nichž on dosáhl vrcholu svého štěstí avšak nyní musil vzdychat! a trá piti se tědovati a toužiťi bez útě chy bez naděje Odevzdav správu Helgenasu Henningovi vrátil se na Svatojan skou skálu kdež po boku otcově trávil mdle dny vzdychaje po jaře kdy se chtěl vydati na cesty a zkoašeti nevěrné vlny Duch Letslerův dal po poslední kruté porážce úplně s Bohem světu a jeho rozkošem Mdle otáčel se jeho pohled po každém zapadajícím večerním slunci a v jeho očích bylo lze čisti němou modlitbu: Kéž je tento den mým posledními Ale život jeho byl tuhý Tělesné síly Letslerovy nebyly ještě zcela vyčerpány často hovořil s Georgem o El viře neboť bylo jeho přesvědče ním že čím čerstvěji rána vykrvá cí tím dřív se vyléčí A Georg poslouchal ho jak s oživeným obličejem a paprskem bývaléhe zápalu popisuje každý jednotlivý den onoho týdne který ona ztrávila na Svatojanské skále: všechny jejich rozmluvy všechna milostivá slova kterými se zmiňo vala o překvapeních a o tom ja kou radost připraví svému manželu a při všem tom nesmlčel co se peslední noci událo A za tohoto vypravování které oduŠevfiovalo zármutek vyhasína jící síly Georgovy míjel den za dnem týden za týdnem Konečně nastalo jaro Tenkráte dýchal mladý námoř ník pryně vzduch hlásající mu nový život Chtěl se znova oddati činnosti nikoliv proto aby zapomněl — oh ne vzpomínka byla mu nyní největším nejdražším jediným bo hatstvím — nýbrž aby se uhájil před vlivem zmalátnělosti překo návající jeho bytost a znechucující mu svět který mu daroval mnoho aby mu to zrovna tak brzo odňal! Pouze několik kapek útěchy padlo do trpkého kalichu smutku této zimy: bylyť to slzy radosti a blahořečení nešťastných vdov a sirotků po námořnících za to že jim dal to jediné to nejvyŠŠÍ co jim dáti mohl malý kapitál u snadSujícf jim slušný a bestarost- ný život Georg navštívil je v jejich by tech a projevil srdečnou soustrast upřímný zármutek nad jejich trá pením a jeho vlídná slova jeho laskavý bias oblažily je velmi A skřivan zpíval plachta za plachtou se hnala co třpytivé vlnky tančily kol lodí Nastávala doba zahájeni cesty "Otče ach otče neumři než přijedu" řekl Georg ve chvíli loučení "Nebu li míti ani této naděje nebudu míti ničehoničeho není hrozné nemíti Žádné na děje!" I "Buď silný můj drahý synu a Bůh tě nepřipraví o to poslední! Poznávám v nitru že se ještě jednou spolu sejdeme" Vyjednáváni o krásnou loď jskož i její výzbroj a opatření mužstvem uvedlo Georgovu u mdlenou duševní sílu zase v ruch a když se procházel po palubě své nové lodi poznával zřejmě jak dutb chce se vzpřímili a se třásli se sebe hrubní prach který ho dlouho tísnil a tlačil Za své horlivé činnosti nebude cítili zármutek tak zžiravě jako když žil pouze ve snění Večer předé dnem kdy měl vy plouti z přístavu napadlo mu když se procházel po Mastbuggu aby se ještě jednou podíval na malý domek v němž žili starý korouhevni lodník a jeho žena Rebecka veselé a šťastné man želstvi Blahé i smutné vzpomínky ve draly se do jeho nitra Ach jak se lišil den kdy poprvé se svými zavazadly zastavil se před vraty tohoto domku od dnešního dne Jak ostře odrážela e lehká bezstarostnost mladíkova od trpké zkušenosti muže! Myšlénky Georgovy dostaly jiný směr když spozoroval mladé ho statného muže přecházeli sem tam před domkem a pozorovati střídavě podobu boha Marta na starém klounu kteráž už od dob staříka Stormboma zdobila vchod a zase malou předsíňku která byla sice hezká avšak ani vzdá leně tak vyzdobena jako byla za nebožky paní Rebeky v době umě lých figur Poprvé za sedm měsíců pocítil Georg pocit podobný nejspíše zvědavosti: nemohl pochopili nicméně rád by se dověděl kdo se zajímá o tento domekkterý mu dříve byl mil? a je až dosud Georg nevědil ovšem komu domek ten nyní patří V pokojíku který sám obýval visely v okně bílé záclony nikoliv však příliš vysoko a on nebyl si nyní vědomnevykouzlil-li zrakový klam nyní podobu která se tam ustavičně kol Diho vznášela anebo byly-li to tytéž zlatoplavé vlasy vykukující mezi záclonou známé mu od dřívějška Nezahlédl však obličeje Co spatřil připomnělo mu onu na kterou sice nezaporrnil ale jejíž podobu za hrozného svého zá rmutku v nitru ucelili s! nemohl Zrovna padl jeho zrak na vy šňořeného muíe V obličeji tohoto zračila se zřejmá netrpělivost Avšak na jednou se jeho tvář rozjasnila: v předsíni objevila ae Sna Této mladé dámy Georg dosud neviděl Ačkoliv měla také plavé vlasy nepodobala se té na kterou vzpomněl Nei ajkdo nyní nepřichází — její plavé vlasy pamatuje si příliš dobře: byly to ony jež viděl v okně Navštívila jeho bývalý byt! Georg před pokládal že Fanny bo neviděla a nepoznala z velké vzdá lenosti Sám též postrádal veškeré odvahy přivítat! ji po takjvé dlouhé době v cizí společnosti Couvl rychle nazpět za zeď jiného domu Nyní kráčeli všichni tři po ulici Dvakrát ohlédla se Fanny Její tváře byly bledší než když ji Georg viděl posledně ale umělá veselost kteri tenkráte oživovala její rysy neobjevovala se nyní aniž bylo lze pozorovati na její tváři nějakou zasmuŠilostnějakou stopu zármutku naopak na jejím sličném obličeji rozkládal se mír ný oduševnělý klid upřímný klid srdce i mysli a jemné růže tváři měly půvabnou svěžest A rty bujely červené jako"nejčerveeějš( korále" "Když jsem ji posledně viděl" říkal si v duchu Georg "neviděl jsem ji vlastně dobře Jak jsem se ostatně mohl dívati na někoho jiného než na anděla kterého jaktěživ nespatřím Nevěděl jsem jak je Fanny hezká!' A nyní jal se uvažovati o okol nosti proč ona ztrávila zimu v Goteborgu a nikoliv na Strandu? Nepamatoval se glyiel-li příčinu toho Avšak jeho horké tváře prozra zovaly že uhodl příčinu která přiměla Faany aby v té době ne meškala na blízku Svatojanské skály Když všickoi tři zmizeli vešel sám do malého domku Ale na prahu musil se též ohlédnouti "Kdo je onen mladý muž? Ne slyšel nřeo povídati o nápadníku v Goteborgu? Ó že by ona byla zasnoubena nyní — právě nyní když'' Rázně se pře rušil - V pokojíčku v němž za dřívější doby stařík Stormbom sedával mezi hromadami plachtovioy s rektiňkatorem a bambusovým 01 lem seděl nyní obuvník mezi hro madou kožf kopyt a dratví "Ach — svatyně korouhevního lodníka je změněna v dílců obuv nickou Než takový je běh syěta!" Georg nemohl potlačiti po vzdech Žádal aby se směl podívali do druhého pokojíku což mu bylo bez veliých vytáček dovoleno když byl připomenul že je příte lem bývalého majjtele domku Mistr poznamenal pouze že poctivý korouhevni lodník měl asi mnoho přátel neboť právě před chvílí byly prý tu dvě mladé dámy Georg podíval se oejprv do pa rádního pokoje Rebecky který jak bylo pozorovati byl ve zvláštní vážnosti u nové majitelky A milé příjemné dojmy vlnily se jeho uitrém když místy zahlédl nábytek zděděný po úctyhodné ženě Nyní vstoupil bez společnosti — neboť domácí byla zaměstnána — do bývalého svého pokojíčku Zde bylo všechno změněno: nikde nebylo stopy po bývalé uspořádanosti Přes to však byla to tatáž místnost tytéž čalouny totéž okno u něhož častěji stál a díval se za stařenou když ona s košíkem v ruce šla na trh a tam jsou přec dvéře do gardero by kdež byl Sem prvý den u mlstěn "Ach Seme" — vzdychal Ge org — "s tebou měl jsem ztratit můj ubohý milý Seme!" Georg nemohl odolati aby ne otevřel dvéře které snad před chvílí "někdo jiný" otevřel Ano bylo to skutečně pravda — neboť hned na prahu ležel jemný bílý kapesník V jednom cípu bylo cos zavázáno A na druhém byla vyšitá písmena F H Když Georg zaslechl majitelku domu otevírati dvéře z předsíně zastrčil svůj nález do kapsy Když po té přišel na palubu a osamotněl ve své kajutě rozvinul onen kapesník patřící Fanny Zavázaným předmětem byla malá hedvábná tobolka obsahující jen složený nezapečetěný dopis s adressou: Panu G H W Dlouho potěžkával Georg toto p3an( v ruce Pokrstovinl bud 7Mrtp trl rTlV Zfehntr juaviiiui firvunci i iont ij jwuw dranim oíIto! lr K ln'-Jret No Kuorř ítLiť-us i pro _ í ohdriu II idarnia lír n S-Uoe Lil Vil Areo íu ťblUdellibta t% ooooooooooooooooopoooooooo I leveiwy léky o o o o 2 Severův © Balsám o pro plíce 5 lek pro O q kašlu nastuzení chraptivo- Jf 8ti zánřtu průdušek a plic 2 chřipce aaskrtu bolestem v O krku a všem chorobám plic O Cena 25 80 centfl Severův Olejsv Gothardag o vždy uleví bolesti revma- q tismus ' neuralgii otoky vymknutiny dnu přemoze- O ní a všechny záněty O Cena BO centů O O O o o o o o o Severův Krvečistitel o o o o o o o O vyléčí všechny krevní a kožní nemoce křtíce vředy O g nádory růži slaný tok zvětšené žlázy g § a všechny syfilistické nemoce q A OBNA 0LOO O o Severův § životní g Balsam Q upravuje zažívání rovzbu- q zuje chuť k jídlu přemáhá ff záqiu bolesti hlavy a všech- 2 tm slalosť Hodí se zvláště O pro lidi staré a slabé 5? Cena 78 ceut& O Severův Silite ledvin a jater přivádí tyto orgány k pra videlné prácí líčí překrvení krvavé močení písek řezav~ ku zánět ledvin žloutenku a katarrh mechyre Cena 76c a $ 128 O o o o o o o o s 5 &afeÍíl o aasasassBnxMvsn"Ba První český hudební závod České tahací harmoniky Veškeré dechové a smyčcové nástroje a všechny příslušnosti k nim Cenn íky zasílám zdarma Jednatel firmy: V F Červený a Synové z Hradce Králové hotovitelů světoznámých hudebních nástrojů Louis Viták 204 Wabash Ave Chicago III sroiíz sni iin -VYRÁBÍ- v sudech i lahvích a po celém západě rozesýlá výtečný ležák L E Frick l M Do ifVei:{:obchodnícI a lmportéřlO IÍBCO"TIISr a LIKZÉRťr Vitaircl'jrui7 L KIrscht Sr Frici erbetz Tel 544&- 1001 Farna nl Omaha Fred Krug Brewing Co OMAHA NEBRASKA N tri tní vzorný pivovar" "Vatí nejlapěl draJx ležAJtu Vyro-m fea&déxau av' ±&né 3ae nepí46í KAŠE ZÍSiDTt Nejlrpíí materiál a aejlcsí tečka leká doredoMt — i Toliká peěllTMt a ebchadni opatrnost NAŠE SNAHAl UpokoIU ebeceastve NAŠE ODME5A Mále se lictiujícl obchod Dopisy so ochotné vyřizují dle přání Mata Bro& Brew' g Co Stetřl a spolelilřv-i sládci -VVaří a lahvnjí výborné plvo-- Teleíon 19 OMAHA NEBE Pro stůl Ti kdož dovedou ocenili výborný stolní nápoj oblíbí si zajisté naše "GOLD TOP" lahvové pivo Jest lehké perlici se a řízné a jako jest zdravé jest i chutné Vyrobeno jest z nejlepšího chmele vybrané ho ječmene a čisté vody — neníť v něm ani jediné přísa dy jež by byla Škodlivá neb nezdravá Není to laciné pivo v nižádném smyslu ale jest to jedno z nejlepších a ti kteříž je jednou okusili stali se řádnými našimi zákazníky Dodává se v bednách a sice v lahvích kvarto vých neb paintových Objednejte si u svého obchod nik aneb telefonem — Tel Omaha 1542 So Omaba 8 JETTER EREflKG CO TaTÍ a MT0 TíťtflÉ SÍTO SOUTH OMAHA NEB Pokrok Západu nejlacinéjší týdenník na západépouze $100 rocné