rmFH44 -vrt --! = d
13
j ÓKROK ZÁPADU
Zceslíýťlinilýnfi!
ftt tř"M 1 A Mf % Tf?
JjkucbyliJÍ — iťny
"K-itl f4e lak di4l( (i t
Jsatl ft }1h
Ttn ?lfjr li t a-slf ♦#)
I mela m a-b Mmf#
lem Jieflr-MejH?''
— akc-ncil pari ftiďnt Prahy
voi ďklamovánku 4 hlučné "vý
f lni'" i mladých I atarých lni
lýíh i bovýth hrd-l hřdfbk
aamllo vytopenou alavnostně pi
thnoticf osvětlenou vlfnícf
Slavilf e u pana ok Trejbala
lildřý večer vždycky ji atafo
tkti irdef nl a hlučn 1 1 t jíl dě
dickém houf vnoučat jej oťt
kovat al pfet fo hy I pfee
Jobri kop (dravý jako babí
Takí ttará panímáma buclatá a
Čemnl jako la "boíí Itědrovka"
na stol byla alile veselé mysli a
vzdor tvé -kiáice čilá umě v
Uté jako ř tk víka A proč by
také nebyli Z lětb starých hp
lích 2aQ bylo chvála Iluhu něco
nahoapodafcno lak že se lěch ny
nějlích "arJm hulaných" kletá
na mlynáře trhla dalo přece ně
jak "přtkaíparovat" -—syn byl
lidný upřímný a přičinlivý "py
tel dobroty" a snacha laké "holčí
na jako dobrá hodina" jinak ji
totiž starý Trejbal podnes nepo-
jmenoval než "holčinou" ač mě
la již půl kopy dětí Víděl ji je
Jtě pořád v duchu jak si ji tenkrát
syn přivez na Štědrý večer z iista
jasna polozrnrzlou bledou a upla
kanou ubohého síroteČka jak se
nlalt- rnxhlfJflat nn aiřfniYi ale
ponenáhlu roztávala až docela k
sobí přišla i až se jí ve mlýně tak
zalíbilo Žc se více odtamtud ne
dostala "Ano" potakoval Studentovi
"u nás se netrpí morousství jen
co je pravda Proto ona ta naše
stará rachota k sobe asi tak žen
ské táhne!" prohodil s úsměvem a
hodil šelmovsky okem po staré i
mladé panímámě které také jed
na na druhou vesele mrkly jako
by chtěly říci: Aha už zase dojde
na Tíás!
"Aj ženské Že váš mlýn táhne?
podivili se Študent i mladý i sta
rý pan učitel zároveň
"Jako budník Špačky Co se
nepamatuje pane učiteli jak jsme
TY lf %rs' A nim Yr Clf'rvl s ďr% 1
aa j vi jaa i ajHf n fVTII! nviiat
stořím přišli?"
i "Ba skutečně to bylo známe
t nité" kývá starý učitel a podává
pantátovi šňupec který si ho ve
veselé roztržitosti přicpe do dým
ky věčně shasínající a pořád zapa
lované
"Ale my to neznáme!" ozvali se
mladí hosté tím zvědavěji Čím ví
ce se Ženské pýřily
"No no vždyť to není přece
nic zlého" smál se starý Trejbal
vida jak se ta 'holčina'snacha hle
dí honem vytratit ze světnice
A rozumí se už si zapaloval
znova dýmku se šňupečkem a už
byl v proudu:
"Bylo to tedy o Štědrý večer
flnita Mlat i - r tM Ovn
) uuiai in jř u:kih By II ct x á'
hy který tam jel nakoupili nějaké
tretky ale jako obyčejně pozdr
žel se na dobrém pražském pivě
ai do poslední chvíle Moje sta
rostlivá o jedináčka mazánka jako
vždy pořád abychom poslali pro
něho saně na štaci že je tam ta
ková vánice a zima až šindele pra
ští Já nechtěl" ale ona nedala
jinak Dobrá Konečně tedy
zazvoní saně pod okny my vy
běhneme na zápraží a kýho výra:
co nám to veze? Nějakou bledou
slečinku z Prahy která se choulí
chuděrka jako střízlíček a má upla
kané oči "Vezu vám maminko
hosta" začne honem ten milý
klancit a vyndává tu milou svou
kfehotinku ze saní jako děťátko z
♦ ukftl K{h výř nylfi! ilr
VÍtiiU ji řiifiA g Vít U JM
vřtfiiie "Maminko rnil'
koif silnou poMvku př' 1- tfi k t t"
tAffíf riinj I řntík a iivII m-
ji na pohovku 'fiti fiť
bychom O If-lrí v ti t HnnHí t
' r
Mvkti!" Iřiiti f alf kfniUm na
lí#ffifiM lvř'řífiíi' ko píf' j tl
jko týkora na hj Nu j n i y
pravda huká (nitka ! byla h
přítn ií ni'U a ni fo ji drHui
Sf kdp k ní ii vS h U u litnanfi
pfi4#l a pff# liáifl JI f kub'i
hti fa katÍt híni t- ltt jakit
nfřiiým pi Iru: nrmH iJi ml pro
ni J'ff4 e j( )n p(a j4k jl )
zda li 1 ji b pfť 1(41 a tthné
hlotipoi Nic naplat iuil
jtm ttfll írti! "Slřmf nnil
dolfř"
"Ach ano" povdyi l a avt-ď
la oíí "jla jm Prahy k lilií
cr na vártftcip dj Koího lUandrj
a— nmám nikoho nI ji včí-ra
jem celý di-n al dlouho do noti
muila lít laty pro j dnu paní ~
mínily bl na dn i k hotovy a
brjfpothjby Od toho nevypán( lití
dns přiUo na cr il ale h jn-ni
myslila zrovna že iiuiím iiinřít
Tu mne ale na ItřMÍ ujal d'
tn dobrý pána přemluvil um'
abych l zdi ti vá (mIj olinula
Nechtěla jem to lívou moc f pli
jmout ale když mi to nepřestáva
lo" "Přijala jste" vpadnu chudin
ce do řeči "a jste nám vítána Ja
ko doma jako donu!" skuteč
ně horká rybí polévka ji spravila
děvče rotávalo roztávalo mou
nad tlm ubohým sirotečkeiu byla
celá pryč a nu jen co pravda mě
se také jak náleží líbila a tamhle
tomu klancátovi leprv Zkrátka
kdyŽ se chtěla o boží hod s námi
loučit my ji už nemohli od sebe
pustit tak isme si li všickui oblí
bili já zajel na to po svátcích sám
do Kozího Urandejsa k její tetě a
co dále? Zkrátka: byla ruka v
rukávě a já na výminku!"
"Sláva sláva!" tleskali mladíci
zatím co ve dveřích objevila se
kulatá tvář mladé panímámy jež
jak se samo rozumí byla tomu
kousku svého životopisu naslou
chala zvědavě ve vedlejší světnici
teď ale přistoupila k děděčkovi
zaplácala mu čtveračivě na tvář a
"za to Že nepoví co neví" dala
mu upřímnou hubičku
"No ale to není všechno ještě
nic proti tomu jak jsem já sám k
mojí přišel! Viď stará to byla
teprv švanda
"Eh jdi ty věčný povídáte!"
durdila se tak na oko stará paní
máma phkusujíc vánočku k roso
iičce: "Kdybys dal té hubě raději
pokoj a nekouřil pořád sirky"
Však jaká pomoc Teď chtěli
teprv všichni tu švandu zvědět i
ten starý učitel který se přece na
ni ještě pamatoval a pan otec se
nedal dlouho pobízet
"Znali jste starého Bobka kru-
paře z Prahy? Dej mu Pánbůh
lehké odjočinutí to byl Éprýmov
ný člověk Ale jsou už to fíáká
léta! Tenkráte ještě byla želez
nice u nás novinkou Teprv asi
rok jezdila státní z Vídně do Pra
hy a lidé se na ni chodili dívat z
široka daleka jako na divé zvíře
Staří sc křižovaii nad tím Antikri
stem a prorokovali zkázu světa a
soud boží My mladí ale trávili
celé hodiny v neděli na štaci če
kajíce dychtivě až pojede "ta
Praha" kolem
Nebožtík Bobek v Praze nebvl
už tenkrát ani mladíkem ani ještě
dědkem nýbrž tak jak říkáme v
nejlepších letech k tomu Droro-
- - i
rostlý a kulatý jako melounek ne
boť si rád popřál a měl z Čeho
Ale na tu železnici by si nebvl
sedl za Živý svět Konečně když
už se mu všickni známí pro ieho
bojácnost tuze moc smáli rozhodl
se že si tedy v neděli a celou fa
rním také po té dráze vyjede Se-
ral to tedy všecko protlačil se
celý uhnaný ku kase a: "Co to
bn'1 kotioval ji- nás tSl ♦tu
dy ď vít koso jako kuM-k" K
ř t' mu tf 4 du mnichu fo fa inu
i fit kam thre j I a kť ron iřl
!Miř Nu lo ubohý llohek arit
nvf poinnl! "Káro chci jř I
to lni t ť t ko jut ii o ri kio tun
v # 'i kd mají dobři pivo "
"íi j v Ií !' urjlrplir nul"
kd"si i obecenstva 4 viř
snieje " lak bdf do l'řelouř
aspoft jt jednou uvidím!" Slilo
ho lo houf dvacelníkn - aU flefí
dáno "k)iM loffract nfo koštu-
" Nac pali j do vagArm jako
slarit ky a ubohý Bobek svým
pandýrkem mohl lu jldti prokl'l
If Ut n l vyj li Jak to al- rafa
lo hučel lunt i a htft Ha nu hla
va kobru byl jako na ndlí
kách "D jt mi avalý pokoj ji
lu n-vydrlími vldyť lo ff jako
plašené nfkdf ná převřhnoil a
bude to"
A k lomu to tyranské parno a
la !( rV Zaradoval proto ne
málo kly i lulyHel ImÍ přijd"
Mace kdo dostanou pivo Sesko
čil a rovnou do hostince Víak
otva jc n si tak ovlaŽil čípe k ul
lo voní a ul křičejí: "1 lom ní
honem sedat!" Bílí lly a hop
n- do v au konduktér zabouchne
dvířka--- vsak hrome! "to není
tady" zabčdtije nál ubohý Bobek
"já sedím v jiném voze!" Chce
ven tluče na okno ale nadarmo
lidé se jen zlosti jeho smčjou a la
bláznivá mašina h tf jako bez rot
umu dál
Na nejbližŠÍ štaci vyskočí a hle
dá "svftj vftz" llledávolá~než
aby do toho tisíc milionu už zase
volají "íertia!" a zase ho někam
strkají kam nepatří
To je pěkná mela Co teď? 1
co Nechá to běžet až do Přelou
če tam se všichni shledají a bude
dobře
Ale mezi tím zase jeho začala
hledat jeho žena a dcera a vedlo
se jim zrovna tak: žádná ho nena
šla ale za to každá se dostala sa
ma do cizího vozu a ta ubohá hol
ka dokonce zapomněla kde má
konečně vystoupit přejela Přelouč
a vylezla s plačky u nás! Já byl
zrovna zase nastanici na "čumen
dě" i vidím ji tu stát a naříkat a
volat tatínka a maminku Padla
mi do oka neboť byla tenkrát
děvle jako lusk i jdu k nf a ptám
se čí je? "Bobkovic z Prahy" a
vypravuje mi s usedavým pláčem
celou tu veselou motanici
"Není to krupař Boliek?" ptám
se jí
"Je je!" ona radostně a hledí
na mne až mi to srdcem zatočilo
"Nu tak se utište slečinko"
řku "známe vašeho tatínka a po
šleme vás ve zdraví domů dnes
ale jiŽ musíte zůstat u nás"
Rozumí se že nechtěla když
jsem jí to však vyložil kdo jsem a
co jsem a kolik jsme už láhví Kří
žovnického s jejím pantátou v
Praze pospolu vypili dala si říci
a zůstala u nás nejen do zej tří ale
až se vystřídala psaní mezi mnou
a šťastným Bobkem až jsem mu
totiž podotknul že by mi ji mohl
nechat po celý život a on mne po
zval abych si o tom tedy ústně
promluvili Pak jsme tedy sjeli
spolu do Prahy nasmáli se tam
tomu vydařenému výletu při víně
až nás všechno bolelo a konec
byl — že mi tamhle moje stará u-
vázla na dosmrtí na krkul
Tak vidíte jak Člověk někdy na
světě snadno k Ženě přijde Jen
veselý mlýn a žena se už chytne
do něj sama jako sýkora do "
Však nedomluvil poněvadž paní
máma mu zacpala ubrouskem roz
hovořená ústa zatím co ostatnf
zvedali sklenice na zdravf starého
veselého párku a volali mu upřím
ně: "Mnohá léta!"
Následkem upadnutí můžeme a
ulrfíti bolestné vymknutí není flak
případu Jenž by nebyl odstraněn
Olejem 8v Jakuba Jeni všechny bo
lestl imírnf a ryhují! nikdo nemřl by
a pouiítfm tohoto prostředku odkládá
tl jelikož brzké vyhojení cabezpeěf
f
Jest
vol i k ý rozdíl
íneil řťdiváíiíwi lHiíti li! 4 íiNlá4nfřtl
ifoliMln folf faelivt Nl4 fM mhm ii l4 JM ttimii j-nltHftl-'
kiMi ku kio-vá'il As( t v 4 TmťHt Jl rcj-filí pnmtl íUt a
jd(nf 4t k tttií#Mil jflio J# (: H Ni'f"l tt alt j!'f a i-
Itroditvi--) lffn kleti by fiVltlrJeÍi £á lii4 sicif f v iinUfrt tIi
f?Mli f l'ln4 Miltirl I ill H4i"S U lm lálsf k oUíetif
ot#riitf Př itl I f tti iMrkfiie e l-r(lJ 0!řifm ř4 1 tl
f li4-ti -l(f-ilni t-l tf l t h rdá'- (l -rt-h iHitéUn Ntl
taUed Wi-rstel lak Jkt (lk J- tfift klf i dáleíoi Mika
U thxtoVeiM bflrt t i4 a vjlfJr í J-jl ieid k ifte Miiiido tdf
latl ?í cltliř M oltl-Hfi kletí iteju tk ňuhté řijř vám vlak
frMsfiia itlle Uti Mtkf ♦ fO? V T J"t tnořek jak prudáfatl
d lré iboll laí luo ftektl bycrWn víra o ifiml plnímhn avlatl
naí Obraft m na stránku i!1 a ntil l-tl# l vřorky relovlnl
njrb ai-o-lkA Jel i-Mátám 14 dlaf a fňi
NEBRASKA CLOTHINC CO
nIi Fariiam n
£ f~x f mibt k jiulu stabool Am( nnlMír I
ALkI I nadyinAii iillof odÍ4lulVuřainS I 7CCt
-'í tráveni UIé boleH hlavy yWl I á O"9
Nyyyf foliloll @n7
f g f% g— s xsr 'H řevmallm dnu suché Uin4ni
IVféJ I LtV traní vidy jil? ú'ikuíkl aPlUU
l-xrikl T I ÍVI ěllilukslr Jest vždy ncbe-peéný Za- I mrt n
hV?l I IHfl luJeéoí khfe ujímáni lWleU žl- I U
' 1 !WsJ 1 votj r střcvikh prfljeni vyUÍÍ I gOCt
& v kterých cítit-j bolest nebo stuhlot-t nabudou I
" wValVvť Pružnosti bolentl revnalkk! a neural- I EJOCte
T a gické namoženiny boule otekllny se ítratf I
oo-a:nvifflaictfui w (SiňičjiQoo
g ii M T A řoiíbolí xhorka z naináhiiní z Filisn!ho I
~ I Úk V A pití bdění ze zscpr slaboti nervfl I 2CCt
-r ▼ -í Ale vždy pomohou vyieéné I
w-v w s £T t-s w v kříži na prsou v zádech vůbec I
BULcb 1 1 1feSn'h:J"""! 's"""'m ""'"s 35ct-
PÍDV Jné ebopásniky ikrkavky roupy I -rr4
ViwIV V I často l tasemnlcl a lidského těla vypudí I OÍ)Vl
_ nedávejte prudkých híkťi proti zácpě Lék při- I
I jAlérn jemné chuti a jUtého úrinku bez bolesti na má- I %er4
UfalVt" báni a zl-ích náledku vyteény proll zácpg I
kolice a vHrfim jest 9
57
C-Hi
(žambursko-Amor
i r
: 1'řeplariií ceny
Po parolodích expresních nejrychlejŠÍ jízda přes moře za 5 dní ar h
Z Yorku Z Hamtiurka
do Hamburku: do Mi-w Vorko:
10 purolodích expressních 136 00 13860
„ „ pravidelných U2M t3660
„ „ Union Unie 1-7 00 MW
„ „ Italtiruorské linie 12700
„ „ Paltické linie do Štětina S3700 te htětína 13400
Ohledně přeplavu hlaste se u
HAMBURG - AMERICAN LINE
17 BrHufffayt I ar-ráint irioeay I j
w fark I rf0"sl
'u ulice Oitmlui
rtNvi rth -í ±
akciová paropl spol
f fer Randolpk k LaSalle MlreeU
thtmtw IIHeis