1
Odplutu
isk-tni
kifetl sani !' y#il#koJ
jat ve MlitN pokjt a?#4H
t I taj! ftg-!ítfl !♦
I Mtef"# f film al fcHt4
4t pfi# MfcriM ssifeefela' a
a#iift4 fiaamf laelel
a!iay ! irl uk 4lr
jeď iMut 4tMU
iM same l as-M#l's4 lpb
fcivtry Jssl niVlti jí e4
V ulta ♦ pfh S { aé
ts fa i n r iif M
rif rr in ti
e4"l kal I ř"f j
AMt#l !# #r li4'4 jl p!M
tsl Mffmtl aeMf mtt4 J
fcrVi~"Msf R #tf Jma-
4 id lyN j#-:i asimlsa pa
aáť'4 ftAÍ(H d hr'Jifm
jl l1'f ' al tf ťfl t)f
II fo J i Jřtm víasiaf sek
ffftataf Sňal bylo JI éVafcýfít
i píi4?ý m kyl Ijiiiama ftiM"
liž Ti!m a tel 4 to arka fsia
hlk'llf jí S A"!
vili I Ml kýt iMlssm !'#
taeuým a hInln SA-ky
itljiS al je "i mu tri ty
E-ťíi!at4 J4í I4
i ieb ř'jf"
d p m avLtf lekaeým Ismi re
Sflho edšlda ?ř Vtlml I
4nM ji a ví#ta vriM # JJ( Sa
tiUUv i jí fisf ut:l al d
(Jr vateill' '} a l lak la
akava le piíli!a ) t"tt í"
tm aadfjt ie fjr6lrí jrjl i
Vilm ifhil m luiio
hfi!í kdjr fftthra )bo lf 41 í"
trolatft Vilmu nelíM ffekff
etm dojmotlm 1eřn (k j"
sortjfe ! t totech Jjíe!i po?í
iri ! póuhi idToHIopt jro
liodíl oj4t jko loMUi Cbcete
&4 t mní rsbudit J4rlÍTolo'
dcřkroU ívoo Miu nd lí
lina pro KUroa po nim t%k tI
latotjíU?" 'M4m přlřino V nri% Tiltn
proito#rde?n "hluhil nid
Tilriijlt mim pohnntko nei lcf
sa uni"
U lín ▼ iiaal tóno 5 nemohla
krýtí jak velice m ulekl clor
Yilmioýcbj "proí jíte mi dříve
ceřekla I mého Sunmlitva zná-
Uir ujemnám a nim jte wpoje
cil Jakoa to mile hlubokou
iwhnotkař Pořinára vskatka
Urlit í"
"Kdybych jej nla" odpovi-
díla Vilma a tamyalila to oea
konSivii víty
"Vy jtte tajoplna a nabiníte
-mLJirSayr ikádlila ji aletna v
patrném rotíiloo! { vy hOitedy
oetnáte majíc pfoc tolik vilr6
přííiny touliti po tíro Vyavět
lete mi to aica shjna avídavo-
"Vyavíilfm! 8nad týle oceníte
ilechetnébo tobo muío snad lot
dete jej vice milovat at avfte
cróŽ to n6m tórfítra r Vilma
aaoíceným pohledem avým aetka
la m a nichl&vtm tvédavf m okem
aíeřniným a okamiití opuDtíla
oadřj p4v8 fféwt
Víoo jemrtvitř K l'Ím!l
g-
i —ii- "ií - i
elovecb těohlrn labodlaavé
trak ál Ao duBb Viiminy a' dfr
ka dRijě tbleďi — nebylo mcai
oběma třeba ni otázky ni od po-
vedi porotumř!y í nihlo a tr
caly obS ntamlřitelci títt [os
bouřila tepny i řivy slořriiayj ja
koby ae byl krutf jad krvi jejl
rualil chopila a roztrhla co ji
nejblll lelelo dupla nuboa
(rádce aasvonila ca aluiobnici
nevidouc co řiof i
MZposdili co ta ebeel f Nevot
lala jaem tě!" aakřikla alulko
jel kvapně přiběhla vydechnout
jejl rockaa Konečně opanovala
ae ilectietni d4ma poněkud a ve
lilelnky obrátila ae k Vilmě
lovy : MNuie konečně mi po
věate jaké jate tníia dobrodru!
atvl ae ženichem m{ra!"
-Dubrodrulítví'" vakřikla Vil
ma viplanouc hcěvom a Bludem
nenasývejte jménem Uk niakým
fldiloat jeili památka je mi po
vitnou tin jejl po tři léta denně
ai připomínám a obdivem a vděí
ott Věate tedy ie ilethetný
taui nctiJil #e viaatclbo Debea
peleoatvf odvtfil m vkrořil na
rocpokaaf led a brdinaky mla Jy
v8j iivot Daaadil by vyrval hro-
ald amrtl cbadého oepatrnlbo
trr jeho! Beaaal jenl proH
neměl výaaaasi at aijmo a jehol
ítthěfii j I dy f ťlí 'tl ( i aj(
al iiíftf al i J 4 H fl''í a
Miive tttštK tn 4 I íftlj
a ř ř4)i —
1thj 1 fif f i-ila!a
(ti f ]% 4a lM
"Itit fan li 4itW
yit4 m4 ay k al'a4 mietCa
"tf val a kM I4 ml !♦'
t6lil hyfh Hí k
aoMm kloennii a Mf4l'il j
4 -a:4 ifx v Jjil
řfvf V"t #4l ttířf tt tmh
Imaylahaft'l41k4r
ial#l 4l ír
m ata4 4if f p-fcl
M th4jiftwi j 1 4mvtraj
"vy !t m aaMaeia jtk Hkat
4lnrti #m j lamltlf 44
i4r( m ]{ aMit aaAva ř"
Jí# lamttl y J I"
4 txf4t la Vilma -tllyf ml
pravil le Ivr4 m1) aami
př'U My l mt a''iw(
flak dřaM fi tf ta m4
Uíie ]'4 4''a
i raky phjmm htt aj
V!íf l'Mf j1ftl f t
r# j#j iftíi4 iftit# j#hi
ří íjl!#"jh pibll( tytiw
it J-lnf jen 4m4r na jh l
mt Iin4 (vir a al v 4laa4 rhvlll
ottvf vin r In 4 trtlhn
a a ! f ak -řjrf'nři
t#"f aalf il í1m I
a Ji r jo- iíffii la fifan#
Tjťí n'!itrSy aejvrirběi'! k
a!Sfn '"
Mit'd p a'ri4 jl9 -lala ja
kohy i jijfíb i5rka avrbtěia
niMbat ajit -ak horlivé avolaí :
"Kíl byrh to Jií jamatovala j
ak jt# trynl pivědíía! Tak
pr4tf tak bych ma to lekla —
bylo by to roakoM tklivé uvili
ai by na taiiai4- poL-blebo
válo"
filovo to bodlo Vilma v ardce
— l?aatJy mf!Iela aejavě-
tjJÍ vroucnontl jejl poulit k di
vadelnímu clektu jimi měl lenit b
ejl snová byt ©ulepen by tlm ji
třji uvrhl ae v riirui tbladné li
ebomatnicat Myilénka ta co
bleak proiela hlavou Vilmlnou a
litovala le byla ďmlíela Ta
matujte aie drahá nlcfno" od
mlouvala této "le nemám jistoty
byl li dobrodincem mým akutecně
paa Koveadkf l Nesdělil mi avé-
bo jména a poubá to náhoda ie
jméno to r obratnosti mé připoji
lo ae k jeho památce"
"Náhoda bývá klamná toť pra
vda!" odvětila aletna "ale nema-
bu pochybovat le to byl on no
boť vál popia vylili! pravou po
dobiznu mébo Stanislava"
"MDj popíaf divila ae Vilma
"jak! mohla jaem jej popaat za-
pomněvii dávno na joho podo
ba f" f- r f~rt fTf ' f' ' j
"NřokU jste le jest pyion f
Ifeládaía jate bych zjaanila jeho
celo rozzářila jeho pohled i za
iimuiiloa tvtř na níi nikdy neni
'é#mSvu £bráv4 jíVnf ónraěv ale
jea jizlivý — pobrdlivýl"
"Jest to on !" zvolala Vilma a
vnitřním přesvědčením "pozná
vám jej valoveeii valkh"
MNeiocbybuji !v avědíila aloí
na "není ai třeba byato pro li-
bezcnl mé dříve iei viděla
avtla-lif lemá čtrný dlouhý
ttuiWííO jako noc blodou tvář
vysoký Itíhlý vzríat a' íco ta
jemného celém zjevo V
"Ao toť vířná febo podobal"
vzkřikla Vilma jejím nitro na
okamlik známá milá jakáa podo
ba m zobrazila rozplývajíc ae
vlak ▼ neurčitý jen obrja jakroi
laji chtélaV paměti své ustálit a
blila na ni pohlédnout v zrcadlo
dula avé cbtěla-li pravda říci
musila alecně vyznat : "Přete
vlak a jiatotou nevím jaká byla
jebo postava a jaká jeho tvář —
dopřejte ml jen jediný naň pot
hled"
"Dobře tedy vy zde zastanete
tak dlouho al Stanislav přijde"
pravila slečna přemítajíc o novém
útoku na ardce lenichovo "ve
vedlejším pokfgi chci jej uvítat a
překvapit výCitkoule předa mnou
nejkrásněji! avé akotky akrývá —
myslím ie salabodí ni rýíitka
taková Moino také ie váa zas
volám nebude-lí mým výpravo
váním dosti dojat taková scéna
zajisté bude mi novou zárukou
jeho něinosti V
Vilma neodpověděla ani slo
vem a slečna zabrána v příjemné
své zámysly nevlimla ai jt vlea
nevlimla ai ani zničujícího pohle
du v těmi zatmělo ae opovrieol
tak hluboké a bolestné la byl by
búdon býval pyínébo Stanislava
Scéna tedy chtěla bezcitná la ko-
e! ~ U UkHiM ai
1 lila jak4m ayfiva a# ti i
4 frllřývsjl aAf'Mí a#- j
Vilmou #t4 i4y sír f A tmaim]
kali frt 4 a4'f'l
ftftf f4 tm AMl1m měl saal
ftňf f ar ! ht #ak'iH k
flfjplw lil I h'imM ft%fw
l4ko Viimt fc'Jifa'a 4vfaf
tri a'fl!( Um Tkf tHit
ý Sft aal M tf -řfsj l'jf
tím al iaa mtm mdofsaýfv
f MMtf sv ftf ř I'am4
Uj I # v raJí(raí a f rnfiťwt a
k fy a##iil4 s!a tt fca bí
k4 dívky HIM m )iaf Jsl-4
#itwm aa-Hjl #a l M 14
tn i J:uf a#mlla a Kf4
jí se t-f I okiiml ktfn rsa t
fia 4ila4 afvii4ra'a m k dl
viř ! spatři cist lkiti0no-i
tfářsaal jrávé lak Ma a f"
kryt kf jk byla AtftsUsa
Isi j viařim la aa Ub fy I
vyvafivajlo l'ilbaé t d ll atl
eaaa v jr aptsi aWal
a4irl m K aakmiU sratf la l
fcoasM las r ai vit f Isk ar?i4
i i stáleji sk slila f ť a-y
la křif4 raofni lf if brf It
éaa ay !maé ťt }! sa kcl
fol Mfty # fc4 laíi I ba
trannl ka i jl r4)l f ir% a
vnitřním ví lt U f fs"i!' iv
la tt f r sar4mý Jl 4 kř diftee
ai é lf 1 ř'f!ý "dffký a
postaty hvj(klj aatila v
Ikoffm svým dillm avií ( sb
kfsna a výmysia viaHriim V
{itk9utm rc'ilsl tíliv'a
chvilt J měla j( 14 Iskiiii lu t-f
lultlt kal 14 adolenl bolm
stUI v nativajHm lrn le valné
jll vsřer s# byla)# dotklo se
pllmo neHfkojnéhi jjllio sr lee
Koacřr4 sas'ebla kvapn4 mul
sk4 kroky na pře-lslal vikřikaall
A účasti ao — lenkh vstoepil do
vedlojllbo pukoj
Steina vítala jej nejplepjatějlím
lifhiMCLlm a pani Netřebovi tak
stralnými barvami liia stek ne
větín za jeho nepřítomnosti le
nebylo diva zamlcef-li aa álasem
a soustrastí dobře tak říml ne
boť i kdyby byl chtěl promluvit
slečna i pani Nelřebová neunav
noa výmluvností evou nebyly by
ho připustily k alova krátké je
ho odpovědi brly áplně přchlu
feny výkřiky obou dám a Vilma
Dcmobla hlasu jeho rozeznat mc
zi ostatními Přitiskla borouci
tvář tia sklo kde krajková opo
na ceiá dvéře pokrývajíoí nejlcp
It prQLIed poskytovala v polo
šeru nemohla rozetnatl tvář že
nichovu lč jeho postava jel co
stín jun sejí jevila opomínala ji
mocně na zjev neznámého po
bouřené mysli avé nemohla jil
déle zapírat lo to byl on
Konečně osadila jej slečna ve
dle sobe na pohovka a nyní chtě
la ae sproatit dobře nastudované
avé řeči jel počínala slovy
"Zvěděla jsem za vzdálenosti va
ši ie předa ranou skrýváte tajem
ství Pro! nechcete bych ae ob
divovala vaší ilechetnostivclko
duinemu vaieroo hrdinství?" Let
aotva io vypravováni avé o ne
iťastném alarct započala musila
taanoac ostat vy vola vit jinou
scéna nei zamfftela Icnich její
uchvácen náhlým dojmutím vy
skočil jakoby střela jnj byla za-
tíhla a v nej vytlím r zčiloní jal
ae prudkými kroky obcházet po1
pokoji slečna poznávala že
marno bylo dále mluvit — nesly
lei ji ba sdálo ae le na přítom
nost jejl zcela zapomněl Neur
čitou obavou zděknz přikročila
k němu a 6 zkoste o o otázkou :
"Co váa tak náhle rozčililo 1 Po
hněvala sem vás upomínkou anad
nemilou 7 Acb odpusťte mi ne
viděla jaem
"A lija ten atařecř" promluvil
hlasem vězně jenl očekává biď
výrok amrti buď avobody a bla
ha "Ano lije !" odpovídala slečna
chvějíc ae
"A má dcero ř"
— "Ano !" —
"A — vnučko V
—"Már
Nastal okamlik hlubokého ti
cha — jako po vyřknuti rozsudku
beznadějného
"Proí ala jste uk pobouřen ?
V aa chvějete !" bojácně zpyto
vala alečna přemáhajío vlastni
svoo hrůzo
-Víte odkud přicházím l" zně
la Odpověd
ByI Jata na avýcb panetch"
odtolila "a neklame-ii mi vlečko
tady naposled v Hostivíci'
"Hoetivice oeol jll panstvím
Baýar
"isk lí" tlil ki !
kiia elřj4l i rrlN lak fsď
k m V
iliiffa si vtiaifrtn —
minii ff
rilí sk Js jlisý-w řis
1 á i 11 I tmi J„~Mf'
imff: f aftf j "fc 1I 1
adt alej s# lit iii k tf"kf [
— íMa aama "
%it la hf síla mrtvlMi dli!!
allM f fr a bjv! isf
th i fml tlit ♦414 II
I Aha rVeisie'ova li!afí
r } a aviil Vilma sj-4tři!a ikt
lvsřa saie'a S4 auplf k
ik U avl mail al II4#
k' Jjiic f h al f klafwllfi wl
fl dls4 !♦ Iisíi lrl1 m!4
y thk ebř4iay k J44 al!
4t i !
Je4 Kn "kilky kr 4sa
ý"v lt T ktf' bl 4dh im4
svlkt pssl Vtř#bov4—t kil
Jfl4 iksUt illa fIN' l ssl(!
al Jjl ďsra
"Vli# l aa Ilrtsuvifl v lípli
jvil kfbka řl as4 a I (
dntdMka patlal jl plsll
sd roky tf!a lam visaa al"M
4l(skl Jmsw1 — líía" PylaJ
ml vypakl f pli'
"Vliu' tli jak drskfn -tl'
v4n diti to" kBI Ía j-j pl
}í{tt bovi "fttm miikja a tfm
vsi h Ut aj slila j4m li [
sřjl J I táiatil t4 pra U'Kti — "
Mi kil if t hr b té vkitk
sp'ivl dlt4 inlť a tiým
V lcbm b loval Hiulif
"kťl by iy ko4lij#l jwptMf
otetlevj- byly ab)tky n4 kr-s
né Lilr !"
Col tilíter vakřikla la Aa
gata přumolena riejhrosnljlíml
d-jmy í
Čni f)emáte v rokou ámrtnl
lift!" dollila pant Netfshová
"Čobo tedy aa strachujete ř"
"A vy jste matkou!" rozkřikl
sa on zuřiv bolem
"A vy jste otcem ř" odpovídala
a hněvem "není dosti na tom
le tlil dítě vale kámen náhrobní
vy jeltě voláte : kél by bylo
mrtvo 1 jako byste ae bál Ie by
jritě rnoblo ubolátko povstat
Přejte pak mu klidu nevyvolí
vejto stínu jebo z brobu"
"A jakl pak li dítě mé není
mrtvo ani sevřeno náhrobkem ř"
tajemně a bolestně namítal
"Máto joltě málo d&kaz& Ie
mrtvo jest t" a udivením domlou
yala mu pani Netřebová "vldyť
pravil jste sám ie otevřel jste
hrobko a uzřel jebo prach — "
"Ne not Mé dítě lijel Mi
Lila lije I" hořekoval nekastný
otoč v zoulalém bolu jemoi nikdo
rozoměti nemohl
"Pro boha na nebi i" volala
pani "col akutečně iíllto f Col
máta viděni — pronásleduje váa
snad vaiebo dítěte stín f O přej
te mu poklidu v tiché jebo brob
co"
Nikdo krom Augusty nezašlo
cbl v okamicnl tom alabé zakle
páni na dvéře pověrčivá hrflza
sáhla na ni rukou ledovou ie
zbledla co pěna kdyi dvéřo zti
cha ao otevřely a náhlým prQvas
nem svíčka uhasla i matka js
jí ňi Stanislav v rozčileni svém
toho ai ncpovSimli jen její zraky
vyd&ioně utkvěly na dvéřích
"Nemluvte o stínech !" zádum
čivě a valně odpovídal Ilovvnský
aiaré pani "mluvím pravdu ač
děsnou ač anad iílíra Ú jak
bych ncíílcl zvěděv teprv dnes
ie la hrobka ton nápis ty amu
tečné odznaky ten úmrtní list
jsoo lei podvod a klam — la po
chovali cizí dítě za mé a moje
Lila ie ztracena opollěna bídná
avétem těká anad hladem umírá
snad v nejhnusnějiím kala neřo
sli bledne snad o cizích dvéří le
brá neb llvána potřebou zoufalou
sousta ai krade ba snad dcera
má dospívá v tvora nejzavrioněj
lího kletého — pak li jil nezhy
nula útrapami a bídou I A ji
kterou era oplakával co anděle
uzřím anad kdys co zbloudilou
neiťaftnici od níi a olklivostí aa
odvrátím nepoznávaje v n( avého
dítěte — ó to jest brozné to jest
peklo v prsou Kél bys bylo
mrtvo ly obohé obobé drahé mé
dítě!"
V tom Aatfusta prudce vstala a
a zírajíc a brfizou ko dvéřím
svolala děsným hlasem i "Vlemo
hoocf hole I"
Matka I SUnialav pohlédli
kam jim napiatoa rukoo kázala a
oněměli soatřlvle aiev neoleki
l váný dveřmi byla vkročila kro-
kn 4t'k ivliým Uiklk fcři4
dlf la 14o4 Klým iibw Jl
f hiim Ur ar 1ffa4 sa fcmt
f )# řa# taďfe tjý
♦a' l ramsflii fslkl Um
al ttl d lifsly lf élí jj( la}sm
alM vlisamv ftil fHf'y4
fffrsí ae ipanif af# a afi?a U
a v lí aa 4ev aak aa dít
sjyi!sk4 f rak tf
tkl„1 M htm t uf - dífliftS
Míl řfia !' i it Un h a dl-
(4 m'-MI tit aaf k ani i f H-
'tl lak 4 fksala f Hljb
ff%fhf — fit4 jk KliHM t
t - ai-fcř" aaal JJstaiv4 lSa
f fíffl arakiwU hf elf fa pf
I ly k tf klff a vl)aí'fv al
k-f ka ksil-M-h p4trl
tlditky jsi e4 lahfar fctrs
la A:t44 ayvti ials rK!s I
a'f#ta'Kl j v lk tlrv fcf la
l)l Jsfci 4ťf
' matko io kKlr U f
1'lar ltala Asku d l a'
aakrUsfi 'ji ř ý iř a#b
jiufr
-7 li ( la r táia! t ftasUaf
jaa třlsf -vlljf )( jl as
asala f
"AUlt Ifiř —
bliUvif přU4afcfap
s4 pfursla j m4tka U i kř
r J ivlme s prsv iy K l jt
4 b'l V
-fl básiW S- pti r-rt J f ií 1
l i s oi4 Vilm 1 ji4 d mS s-t
nrs'í a' jll po dvá(4 k
dhir l'ví 11 itltfÁiko
sr 'mi{Mi !! ci
-Vilíme!' prolila pani Na-jf-lnifl
"i#i i va-ifka stsiíbo
Hř lliíky Vilma Jt J-ltJ o ni
b:Hn} jak pak II tíkají T
'Mlanka!"
"Kolik jali ltr tiial ftta-
níslav jamu 1 pani Netfebovi dl
alednl iatujM)va!a poblsd n dl
tě neboť Atitfafe byla istím
tnova avltlo roiliala
"()m let mi Jest" odpověděla
Lidunka
"Osm let r vzdechl ai 8lani
slav "jako Lile T Nelťastný
mul obrátil ao k Augusti jakoby
v přetílkém bolu svém hledal
aspoň pohlelu soucitného lusnul
vlak neboť slečna vytřeltěně zi
raia a něho na Lidunka a a dív
ky nah nedbajíc rozličných zna
mení Jimil ji matka k opatrnosti
napomínala "Z li ao le posud
zjev toho dítěte vás děsí a podiv
no ie totél dítě kdysi bolestně
na Lilu mě opomenulo ač jsrra
neviděl mu v tvář leč vy 1 Vy
Lily jste neznala I Jak připadla
jste na mytlonku Ie dívka ta—'
"Ta tvář! Ta tvář!' bezděč
ně odpovídala Augusta nemohouc
se aprostit záhadného dojmu
"Pojď pak bifle dívko I" vlíd
ně pravil Stanislav k Lidunce a
ona poslechla paní Netlebová
vlak násilně tábla jí ku dvéřím
za nimil Vilma ležela bezduchá
"Zůstali o mne!" pravil Stanislav
dojat vzhledem dítěte a chopil se
jeho ručky ' '
"Pusťte Ji ona jil ncmDio ao
dočkat tety I" usilovala pani Ne
třebová
Men chvilko 1" namítal Stani-
alav "díte to mě zajimá"
Pani musila mu povolit nechtě-
la-li pozornost jebo delálm odpo
rem dvoj násobni dráždit :
i "Nul copak a Lidunkou za
mýiiílo ř Jsem zvědava!" proho
dila a nuceným rozmarem
' Stanislav obvili mlčky na div
ku ae zahloděi pak náblo zbledl
"Jeat mně poněkud podobna"
pravil obrácen k Augustě "nyní
pochopuji valí myilénku Po
divná to náhoda!"
"Náhoda? To nont moino!"
svolala Aogoxta "jen pohleďte
do zrcadla a pak na dítě I To
není pouhá náhoda !"
"Bláhovi eo počíná! r zakři
kla ji pani Netřebová "Jaká to
zpozdilost pomáhat svému nellě
sti !" dodala leptem
Stanislav ďže Lidunka za ru
ko stoupil a ní před zrcadlo a po
zvedl avětlo nad hlavou svou i
mi — neoyio aivu ze trislo ae
mo f ruce kdy! po dlouhou ně-
l_ _l ř _ _ tm a
mou coviu v zimnicnem roze
chvěni zíral na pravdomluvné
sklo kde tajeplným kouzlem tvář
jeho dvakrát se obrážela před
tuchyplni poblilol naft Lidunčin
udivený zrak Jejl ullechtilá éls
sem zbledlá tvář vedla tváře je
bo Kaldý rys ka! lá linie kal
dý alln opětoval no i in atcj
of výraa ustrnulí dovrlil t okam
liko tom nápadnoa jich podob
nost musllř koneční SUnialav
věřit vida nepochopitelnému a
a divni opřelo ae vzbouřené srdce
)M Ui hkm thím tt imntfm
fc ll $p"t ftal# I dl(4 Mmlnl
##f ř"ii av la af os
la #ia#ř' atat a
k'asi afid(aý
MtviHt — amln isad 14 lali
hi!" lifla ítfaeke aa
n fvř4i( tlav4 iraky t
phi tf
A blilrimakar
"Asi Ji aia4i'
('♦ atak fi tffttttt al I f
fkř'
)4 lyta ave i-if fslmi t ht la a
M h aii fihy mf#ia" en M
a4 n tf iv Ul Jiil
Jak l — iv1j dl) jí mimi M
ffcyla JtS ďřa ř Kllf di'4j
fti lhm l-siot pim I — aNf j
i v lastem jlfoli!" '
Afcsdsý ri piaiiiial dí(4 t
ařiU afxaé a4ft-ivl li d I l kiv4
l a St iaj#stí a"i4 1
f 4fs4 iM flalbo a-lolat
"Tin fe mna Meliku aalea
ilsa"
yřk í
tUUhU dJI'ial#k vil
arsvf l ba pnmnel bt
bl4 ly#ft f#ll Jfsi4 ap í
Itlsa vypravovala a prav Jív r
l asHaa t
-Kly a jak ll aalaif I r
b'la viimn aa ♦! !" t M
vyliim Kaall výrl JI Rtea
Í4t
"Xi-s' crf ! v sbíia asi- i
4'nn i!faivia a mioviín a !
prý j I í-ms !(
"T' Jt ml v'i í
v i'sti1 mil a f civ p-i ii( nál
ri a-iři! i as 4tl nirfil
'f ►m-iba ini st lit f pra t
Id diVB h- "A pf řf - I
lo m'ilťi !" mluvil k '! am#
mu a pfiťknov Li lanka jvn '
k pri'( svým jakoby )nv j
nfMtijňl cbtil obfsjísčit sihtnf
dl sa da prázna v hlubokém s i
mvllrhl I!
9
"Co le molnoj' anrorým bia
m svolsía pani Netřebová "1
vale dill s nrtvýrh vstalo ř Ne
roubojte se zdravému rozumí
neurálsjte nás nesmyslným btnuz
nlním — vy Jste Klenec!"
"Ne nef přízvokem nábléh
přesvědčeni mluvit Stanislav
"nomolno by lo byl klam — lot
ona to mos( být ona
"Mé tuleni" zvolala Augusta
"Jste oba očarováni " horlila (
— "l svaaaa s uiiuv vin
"jaká tuleni ? Jaká molnoat í
Mluvíte ze and — - ří snad mně se
rdi o dřllnské vaši báchorce
Jaksmělnol" 1
lll I 111 _ '
odpovilal Stanislav "byť to byii1
on prázný klam — vám byl byj
směšným ř Vlak není nonl to
báchorka — cit i rozum mi to I
praví Kdo pohlédne na dívko š
tu a zapře le to dítě mé 1 1" I
"A kdo to dokáže V soptila pa-V
nl Netřebová "chci d&kas — jeti
dBkaz má platnost 1" %
"Matko Jen ae vipamatuj !" í
napomínala ji Augusta "či nenif
jediný pohled nezvratném důka
zem ?"
"Jun dál ty bláhová nsmyel
ná 1" popuzena kárala Ji matka
"jen ly přivedlae jej na ohavnot
tu myilénku ! a vy pane hlaat
sejon k dítěti avémtt — moinr
ie řskatka just vaše 1 Vlak pří
vo na vošo jmono na dědictví p-
vaší choti má bohudíky jen Lili
— a ta jest mrtva"
"A bohudíky — dědička n
není mrtva!" zahřměl Stanisíu
a opovržením ledovým zníčujícln
a Železnou pěstí uchopil ruku jej
jil po dítěti vztáhla cbtějíc mu j
vyrvat pani zbledla a bolos
vzkřikla 1
"Důkazy! Dflkazy 1" sípěla bt
docbu
"Kdo smí pochybovat o pravd
slov mích f Vy vy pn ebee
mě vyslýchat jako lháře t
1
chcete soudcem být mezi mnou
mým dítětem fjlalivě odpovíd
mul vztýčiv ae před ní a pýchc
sdrcujícf tak lo I energické dl
mě hnilo -se sevřelo jakoby t
hanby na ni so svalila nemob'
promluvit a jen z oči Jejích sa
lela jedovatá nenávist na otce
dílětum
"Stanislave porozumějte pa
nám ("jemným a prosebným hl
aera ozvala aa Augusta "nezf
zlota matce ie nemfiže ověřjt l
i mně posud jest oepochopitelr
Srdce mé jest přesvědčono la
li krktnA ítíll litut " J
slovech těch položila a llč
ní lnou I roka na akráfi Liiuř
no — jak šlechetné to aebezapj
ní 1 -A vlak — jakédUvodyi
te jakou jistoto le to vskn
Lna r Co pravil jste dřívá o i " I
vodo o vyměněném dítěti Vf f
lukr'M J
I
i
m