Q
Pokrok ZApxdu
Dví světy
KpI A o Euf M užilí
' Školní budova byla stavení úzké
: gadnopatrové ležela jako nějaká
smutná márnice v hluboké úžlabí
mi mezi dvěma vysokými návršími
po nichž táhla se vesnice rozdě
lená touto hlubokou těžko pře
stupnou ' roklí Aby mládež z
obojího dílu vesnice mohla se ve
škole scházeti postavili školu tu
zde dole nic se na to neohlížejíce
2e stojí na věčném močále a že se
stane nezdravou bažinou celé ro
dině učitelově Starý učiteltichý
samotář byl dětmi požehnán Měl
tři chlapce a čtvero děvčat a žil
podle toho staraje se úzkostlivě
aby rodině dal sám jakés takés
vzdělání a aby nemusil udělati ani
krejcaru dluhu Nejstarší dceři
Olze bylo již osmnácte roků
Byla to dívka "předčasně du
ševně vyspělá" jako lidé kteří
-jzáhy vidí nahému životu do tváře
-a při tom v taji mnoho mnoho
přemýšlejí a ona to byla jež stála
dnes jaksi bledá a nervosně vzru
šená na pokraji lesa který počínal
asi sto kroků za školou dodávaje
škole ještě osamělejšího a opuště
nějšího rázu Bylo letní odpole-
dne schylovalo se již k večeru
2ár denní se ponenáblu tlumil ba
zde dole jakoby sluneční paprsky
vůbec nikdy žádné moci nemívaly
'-vládlo příjemné tiché teplo
Olga oblečena byla docela chu
lě a prostě ale přece slušně s
přirozenou noblessou některých
-dívek jimž stačí prosté kartouno
vé šaty a modrá pentlička do vlasů
Hebyla krasavicí — zvláštní ble
dost a síla planoucích očí vyzna
čovala ji a rozlišovala ode všech
děvčat vesských — a bylo patrno
že zde byl zárodek 'měkkých a
kyprých tvarů jimž bránil toliko
' tvrdý chudý a smutný život plný
práce a odříkání aby do plna ne
rozkvetly jako květiny nemající
dostatek slunce Kdyby bylo při
' šlo — ale musilo se to státi záhy
- ba ihned — několik let ba i ně-
kolik měsíců pohodlí a blahobytu
' bylo by i toto tělo rozkypělo v
-nádherné kypré a plné tvary žen
ství budící závist a šílenou touhu
Ale to se nestane nikdy nikdy a
ona počne pozvolna odkvétatineŽ
ještě zcela rozkvete
Bylo to opravdové dostavení
čko jež zde ta mladá dívka vyčká
vala On byl studentem synem
-izimožného rolníka ve statku po-
loženém ' tam nahoře přímo nad
Zlrnlmi a tak mlaHí UAA vídali se
'4sd dětství každodenně Statek
-však vůči Škole zdál se pyšným a
" "pánovitým byť i to nebylo v jeho
úmyslu Hoch právě dnes dokon-
- čil střední školu v blízkém městě
--a vracel se domů s vysvědčením
Celou cestu koval nejrfizuější plá-
roy jaké skládají všickni hoši toho
druhu a toho dne Osou téměř
každého plánu byla ona střed celé
budoucností a odměna za všecky
' -námahy ve studiích o nichž sc
" domníval že jsou hrozná a ne
spravedlivá Ostatně nových stu
dií se už nebál a těšil se na ně i na
Prahu - S Olgou scházeli se zde
- kdykoliv přišel domů na návštěvu
pokaždé vykročil z vrátek dvora a
postál chvíli před statkem Ona
jej uviděla ze školy a on po chvíli
vyšel z doiru tak nevinně jakoby
:- šel ca procházku Dlouhou okli
l Jkou zadem přikradl se až sem na
pokraj lesa kde už čekala Olga
2a žádnou cenu dosud nedovolila
- aby se k ní znal před lidmi Až
dnes doufal to všecko přemůže
i Dsei je již xaužes: sccdvisiýni od
i školní kázně a aaůže pomalu my
sliti již na budoucnost se ženou
~ Pozdravil ji a chvíli jí tiskl ruku
vřele až tesklivě Líce mu plály
-žárem léta i vnitřním rozkypěním
řblaha když jí podával bílou listi-
aiu své vysvědčení
"Bylo to zlé Olgo" mluvil
- jedním dechem "Nevíte co jsem
vystál strachu Obzvláště ten
profesor z dějepisu už jsem vám
o něm vypravoval ten se sápal
v nejvíc Ale všecko dopadlo šťast-
ně Teď jsem hotov svobodný
Tam" mávl rukou směrem k mě--swta
"už nemají moct nade mnou
ipojedu do Prahy I To je krok do
Jivota!"
Hleděl na ni kterak vážně se
dívajíc ba jaksi ironicky se usmí
vajíc poslouchá jeho mladistvé
toŽby a horováni
1 Věděla jsem to' ozvala se po
slixe jakoby přece něco říci oau--ila
"že maturita uděláte"
"Jak jste to věděla! Odkud jste
-iSo mohla věděli?" tázal se borli-
"Ale můj bože lekla váhavě
a jiisi vyhýbavě- "Přece nejste
- aie korli než ti ostatní!" Ale
i — atik iroaicky jakoby
si myslela zcela něco jiného a
myslela si vskutku jak je on ještě
dobrácky naivní a nezkušený——
přece syn z takového statku ne
může propadnouti — o to se jeho
tatík už u pánů profesorů postará!
"Ale proč jste dnes tak smut
ná?" otázal se spozorovav koneč
ně její vážnost a zamlklost druhu
jiného než mlčení tak slavného
okamžiku "Vy Olo se pranic
neradujete A týká se to přece
nás obou! je to velký krok v naší
lásce Teď už se nemusíme scho
vávali spolu tady v lese jakobyste
se za mne styděla!"
"Já se nestydím ne já se ne
stydím' opakovala ona výrazně
"No teď už nejsem studentí
kem teď už mohu k vám choditi
veřejně Jsme už oba velcí —
mám na to právo Myslím že
naši nebudou pranic namítati"
"Tatínek neví o ničem" pravila
určitě "Nezmínila jsem se mu
dosud ani slovem''
"Tedy to udělám za vás já!"
"To má ještě času A což vaši
rodiče?" A zase se tak ironicky
usmívala
"Tatínek jistě svolí" řekl tro
chu tišeji "Maminka ho uprosí
A ne-li co na tom? Nemusí zatím
nic vědět a až vystuduju nebude
mně moci poroučeti Jenom jestli
vy budete čekatit"
"Čekati? Tá? ' A usmála se
hořce
Očekával patrně jinou nadše
nou odpověď proto sebou teď živě
pohnul
"Ale můj bože' zvolal "přece
snad mohu doufati že budete če
kati! Ta léta utekou jako voda —
čtyři nejdéle šest roků!"
"Čtyři šest roků" řekla vážně
prohloubivši hlas "Čtyři šest
roků" opakovala si smutně jako
člověk který schválně bolest vy
hledává
On se polekal jakoby mu zami
halo náhle světlo nějaké bromni-
čky před očima
"Jak to mluvíte divně Olo —
což pak mohu dříve něco podnik
nouti?''
"Ne ne" bránila se ona "Vy
mně nerozumíte Nežádám od vás
i ničeho Ale jenom si vzpomeňte
jaký bývá osud těch které tak
dlouho čekají! Tam ta naše
industrielka! "
"Ale já přece nejsem takový
můj bože!'' horlil on "Myslím
že jste mne za ty měsíce už dost
poznala!"
"Ale teď je vidět že vy mně
nerozumíte! Vy mně nikdy ne
porozumíte aňi potom I Ale
vás se to netýká vy nejste vinen
ničím Takový mužský není ni
kdy vinen To ona měla míti roz
um — její je vina její je trest!"
"Trest — ne jak to divně mlu
víte! — jaký trest? Já vám vůbec
dneska opravdu nerozumím
"No porozumíte brzy no tak —
taková ubohá duše čeká čeká
Rok dvě pět deset roků A dře
ve dne v noci jen aby mu ty pe
níze sehnala Je to tak smutné
já vždycky div nad ní a s ní ne-
pláču Ale říci jí to nesmím —
ono by ji to snad zabilo Takhle
má ubohá aspoň věčnou naději
Nač ji o ni olupovat? Ale nedočká
se nedočká!'1
"Víte vy něco o tom?''
"No vím tatínek byl v Praze
Mluvil s ním navštívil ho Zařeči
bez vyptávání se to nejlíp pozná
Utrácf ty její peníze po hospo-
ví To je kus jejího života — deset
let — ba celý život protože po
tom co bude to všecko bude je
nom živoření mrtvola která ještě
chodí"
Mluvila rychle a rozhorleně že
se všecka zadýchala a když umlk
la ústa se jí ještě nervosně chvěla
Pokusil se klidně se usmáti "U
nás toho přece není potřeba aby
ste vy k vůli mně tak pracovala'1
"Vy jste zámožný to já vím"
A zase se usmívala ironicky
"Ale právě proto právě proto!"
"Ale ale já vás vůbec nechá
pu1' řekl on náhle s plnou váž
nosti "Dosud nikdy jste nebyla
takovou Vždyť toho není přece
potřebí! Ale já vím ty verše ty
vám nemohou z hlavy Ale už
jsem vám přece řekl že za to ne
moha — kniha jsem sám skoro
ani nečetl když jsem vám jí půj
čoval'' "Nečetl to vám věřím" odvě
tila Ola a jakoby jí napadl bujný
žert dala se do neskrotnébo smí
chu "Po nebožtíka učiteli
panenka te mi utrmácí
vy jste to ani nečetL Ale jiný to
musí prožiti to je ten Tozdfl — to
je ten rozdíl I"
"No vy ne vy přece me" brá
ail M jí í
"Já ne to máte pravdu!'' A
pokračovala jakoby náhle někde
v divadle deklamovala "Panen
ka nojc oči v práci i v nocí Šije
měsíc je-li' Já ne to ta druhá
industrielka třebas nebyla učite
lovic Já to nebudu máte pravdu
já to nebudu!"
"Olgo vy jste dnes tak podiv
ná jakobyste měla něco zvláštní
ho za lubem A já přece na to
dnešní setkání se tak těšil!''
Olga utrhla větévku smrčí a jala
se ji prudce rozškubávati
"Eh jděte vy jste dítě" řekla
po chvíli váhavě "Nerozumíte
Životu nerozumíte ještě ničemu''
"Já?" bránil se student "To
se mýlíte - to byste se podivila
co jsem se napřemýšlel"
"Napřcroýšle! — dobrá A co
jste vymyslil? Nenapadlo vás ni
kdy nic?"
"A co pak?''
"No že my dva ku příkladu se
budeme musit rozejiti!"
"Olo to není možná Proč se
mnou tak žertuješ?''
"Jak jsme to prve povídali?
Čekat čekat na milého No a
když čeká! Pak to bývá neště
stím vždycky neštěstím buď jeho
nebo jejím!"
"No jak to když se mají přece
pořád rádi?"
"No tak koukejte: ona čeká a
dočká se"
"No tak vidíte!'"
"A když se dočká potom je
stará a není lépe když se
nedočká? Je mu potom břeme
nem když se dočká! A když se
nedočká — když on ji nechá se
dět jak se říká propásla zatím
nejlepší příležitost — mládí které
se jí už nevrátí To mu oběto
vala" "Pro boha!" zvolal mladík
"Olo to vy tak smýšlíte?1'
"Tedy počítejme! Nemám prav
du? Za pět šest roků co potom?
Když pak bude pozdě?! '
"A což naše láska?'"
"Ani nevím zdali to je opravdu
nějaká láska" řekla ona tiše a
trochu při tom zbledla
"Vy nevíte! Ale já vím! Já vás
budu do smrti milovat!''
"Do smrti! To se to mluví!
Kdybyste věděl co je todo smrti!
Kdybyste znal život!''
"A vy ho znáte Oloí" ptal se
bojácně
"Ach kdybych tak mohla a
směla mluviti! U nás — — a ta
tínek a maminka jsou bodní lidé a
mají se rádi a pro nás by život
obětovali A přece tady jsou
ty knihy romány které nikdo ne
napíše To je taky socialismus a
uikdo o něm neví!'
"Oloi Ale považte co by bylo
z naší lásky!'' A div při tom ne
zaplakaL '
"No mlčte neplačte" konejšila
jej sama cítíc kterak se mu hlas
tetelí "To je divné — já děvče
a musím vás konejšit Musím být
silnější Vy máte dobré srdce —
to vím Proto jsem vás měla ráda
a budu aa vás dosmrti myslet!"
"Proč říkáte 'měla ráda'? Což
pak teď už nemáte?'
"Teď Ach bože kdybyste vě
děl kdybyste věděl co jsem doma
zkusila!"
"Ale vždyť přece je mně váš
tatínek nakloněn Ještě když jsem
k němu do školy chodil měl mne
rád A často jsem s ním mluvil''
"Ano my vás máme všichni
rádi"
Usmál se jako dítě které leh
tají "Ale to nestačí k životu" po
kračovala ona vášnivě jakoby se
bála Že nebude míti dosti sil
"Což jste pranic nepozoroval?"
"No — nic Já jsem pořád v
městě — Musil jščia se učit - Ale
vzpomínal jsem na vás'
"A zatím já '
"A zatím vy " Hleděl na
ni pátravě Teď si jí teprve všiml
jak je bledá a přepadlá "Co se
to vámi děje" zvolal s bolestí
"Jste tak bledá!"
"No nic to zas přejde Nespala
jsem několik nocí Přemýšlela
jsem a modlila se Ale teď nž za
to jsem taky silná!'
' "Silná?! K čemu to?"
"No abych vám to mohla po
kojně říci a pokojně to vykonat
Ale vy to pořád nechápete My
dva se musíme rozejít — na vždy
cky " dodala lúírným hlubo
kým hlasem
'To není pravda Olo to není
možná I" zvolal A dýchal prud
ce jakoby ae dusiL
"Musí to být musí" tvrdila
oaa houževnatí "Tak rozejít
abychom když ae někdy potkáme
byli si cizí Nesmíme si vadit v
životě Nechci vléci s sebou žád
né břemeno žádnou těžkost žád
nou mrtvola jak se povídá v ně
jaká kaixe Abych se mohla směle
podívat do očí vám i každému To
přece mohu — ne?!"
"Olo" řekl on klidně ale byl
bledý jako plátno "Odpovězte
upřímně božskou pravdu! Co to
se mnou děláte! Vy máte jiného!''
Mlčela jenom rty se jí nervosně
chvěly
"Vy neodpovídáte Je to tedy
pravda" zasténal "A já se na
dnešní den tak těšil!"
Cítila zase to jeho sobectví Hlá
dl protože jemu byl dnešní
den svátkem myslil že nemůže a
nesmí býti nikde hoře ani skla
mání "Myslil jsem si vždycky: budu
se učit budu se tak učit abych
byl brzy pánem a všecko vám slo
žil k nohám" zahořoval
"I to je cizí vyčtená fráze''
pomyslila si Ale pravdu v tom
řekl: Až budu "pánem"?
Ptal se tiše: "A kdo to je?"
"Znáte ho přece'' řekla téměř
šeptem "Učitel Rapík Učinil
tatínkovi nabídku'
"A vy?" Visel jí očirra na
rtech
"Já řekla: ano"
"Co jste to udělala!" A oprav
dové slzy zasvitly mu v očích
"Já jsem tady dnes naposled
Vyklouzla jsem potají z domu
Nemám už práva my oba už ne
máme práva chodit sem ale mu
sila jsem přece vám to říci a dáti
vám s bohem"
"A co já si počnu'1 bědoval
"Na mne jste při tom nemyslila!"
' Ach myslela právě naopak
mnoho myslela Vy se potěšíte
Máte před sebou celý svět celý
život Jednou fÍ vzpomeňte že
jsem to s vámi dobře myslela
Víte někdy někdo se také musí
obětovat! A co my děvčata ubo
žátka! A bez peněz! Znáte to
přece — hocha ožeB kdy chceš
holku vdej jak můžeš!"
"Ach bože a co na vás Čeká!''
"No bohu poručeno! Doma
už nemohu déle zůstati Jsem
břemenem cítím to Pak se jim
ulehčí Sestry už všecko zasta
nou Sedm dětí — což pak vy
víte! No vidíte jak jsetu upřímná
všecko vám povím'' dodaia téměř
koketně
"Já z toho budu mít smrt! Ano
smrt si udělám!" horlil on
"Ale bloudku to nesmíte"
mluvila k němu měkce konejšivě
jako matka ku vzdorovitému dítěti
"Musíte mi slíbit rukou dáuím že
budete rozumný Máte přece ro
diče matku otce! Stanete se
mužem budete užitečným vlasti
národu společnosti" dodala táh
lým ironisujícím tonem jemuž
však on nerozuměl a zvolna jen se
usmíval jakoby roztál na slunci
V očích kmitl mu záblesk pýchy a
uspokojení
"A on je dost hodný'' pokra
čovala jisti vě jakoby ée sama
chtěla přemluviti "Starost o mne
mít nemusíte žádnou rozumíte
nikdy! Bude se mi dařit dobře to
vám mohu slíbit"
"Dobře jakpak dobře Já ho
znám! Ale Olo!' vyhrknul
rázem jakoby si na něco vzpo
mněl "Snad by toho vůbec ani
nebylo potřebí! My bvciíom
vám pomohli! Já bych udělal
všecko co jen byste chtěla! Ma
minka je hodná— má vás tak ráda
tak ráda!"
"Zač mne máte?! Vím máte
dobré srdce! Ale něco od vás
brát — to naprosto nejde O tom
už ani slova Nezazlívám vám to
vím že jste to myslil dobře A
teď už jdu S bohem! Buďte
tedy vesel jak jste mně slíbil
Abych já měla taky lehké srdce
A vzpomenout si můžete — ne
často aie někdy přece" -—
Chtěl ji chopili do náruče—
"Ani hubičku na rozloučenou?''
Šeptal třesoucím se hlasem
Vymknula se mu a řekla klidně
a rozhodně: "Teď už to nemůže
být Byl by to hřích Už jsem
dala slovo jinému
"Ani ruku mí nepodáte?"
"To myslíte tak 'po přátelsku?'
Jaký by to mělo smysl — přátel
ství? přece jsme si byli víc--ne?
Teď už opravdu s bohem!
Buďte silen jako já! Pracujte
budu mít radost kdykoli se to o
vás dozvím!''
On si v duchu sliboval čím se
vším stane aby ona měla radost
A v prsou mu rostlo sebevědomí
a nadšení že je už tak učený a že
bude ještě učenější '
Odcházela už beze slova tichý
mi klidnými pevně stavěnými
kroky
Obrátí se ještě? myslil sL Hu
bičku mi pošle? Nebo aipofi mně
rukou pokyne?
Ani se neohlédla Hleděl za
ní jak mizela v zadních vrátkách
Nic Ani pohledu
Jak je silni a velká! myslil si
1 1 1 1 1 1 1 1 1 II 1 1 1 lili II 1 1 1 1 H
Každý
1 !
že k Jlotému vyléčení
vymknutin pohmožCAnin a stuhMI ú 0
není nic lopiíbo než
ST o JAC0B'$ o OEL
Je to to pravé Jistd a spolehlivé
MM-l „„„l „ i um
Aie co zde? Co zde? Mám si
udělat smrt?
Ale jak odcházel zdoumala se
mu prsa nádhernou radostí div se
mu nerozkočila Kráčel přímo do
obecního hostince musí se po
chlubit udělal maturitu je svobo
den bude pánem
Ve škole směrem k polednímu
vrchu jenž tam věčně zacláněl
osvětlilo se do ruda malé okno
jako tetelící se čerstvá krvavá
rána To učitelka industriální již
počínala své noční šití musí
poslati peníze do Prahy panu
studentovi Okno plápolalo a
třáslo se teskně v posledním rů
žovém západu
Z ČESKÝCH VLASTI
NebttpeínA zábava Na návrší
nad starým židovským hřbitovem
v Praze rozpoutala se velmi tuhá
bitva mezi dvěma voji ze Školní
mládeže se skládajícími z nichž
jeden představoval Búry a druhý
Angličany Obě strany vzájemně
na sebe útočily kamením a použí
valy místo kanónů praků Zda
na některé straně byl někdo pora
něn není známo ale zjiitěno jest
že poraněn byl někdo kdo se do
"vojny" vůbec nepletl Byl to
5oletý dělník Karel Čermák který
pod návrším tloukl štěrk Něko
lik "strď' z praků jej zasáhlo a
způsobilo mu krvavé zranění na
obou rukou Boj utichl teprve
tehdy když z nenadání přišlo 10
policistů s dvěma inspektory
Mnoho válčících zachránilo se útě
kem ale sedm jich bylo přece za
drženo na policejní strážnici od
vedeno a po výslechu rodičům
odevzdáno Mír uzavřen byl bez
intervence jiných mocností
Louptíný útok na faře O besti
álním činu na faře v Petrovicích
píše se "K L": V neděli u
března přišel v 9 hodin večer ne
známý Člověk na petrovickou faru
se žádostí aby pan farář Karel
Vimr udělil postřelenému statkáři
Havlíčkovi z blízkých Losin po
slední pomazání Farář tázal se
proč nepřijel pro něho jak jest
obyčejem za špatného počasí od
volávaje se na to že jmenovaný
rolník má svůj vlastní povoz
Neznámý odešel a asi za hodinu
se vrátil znova na faru a pravil
že domácí jeli do Kácova pro lé
kaře ale že příležitost již se hned
vrátí a bude pod Petrovicerai fa
ráře očékávati Farář poslal jej
pro kostelníka hodlaje s tímto
jetí do Losin Poněvadž kostel
ník je starý rozmyslil si to farář
poslal kostelníka zpět a šel s oním
neznámým k raněnému Když
lyli za Petravicemi opustil ne
známý muž faráře s podotknutím
iBiiiliinni
lito
Burlingtonské nádraží
jest krásné a nalézá se na jižnín cípu viaduktu
desáté ulice
Jest prostorné pohodlné pevně stavěné
čisté výtečně provětrávané a pohodlně řízené
Z tohoto nádraží můžete jeti — a sice dobře
jeti — do
Chicaga a na východ
Denver a na západ
Kansas City a na jih
St Louis a jihovýchod
T1CXET OFFICE:
1502 Farmaa Street
TELEFON 3S0
1 1 1 1 II 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 II 1 1 1 1 1 1 1
n m-„iiiH"1"W-M"I"H"K
že musí do Čeština pro závodčího
aby vyšetřil kdo Havlíčka zranil
Farář nepozoruje ani toho nej
menšího čím by neznámý pode
zření vzbudil kráčel bez starosti
sám do Losin Avšak onen člo
věk místo aby šel do Čeština
vrátil se na faru a Žádal hospody
ni aby mu dala oleje a obvaz že
prý to pan farář zapomněl Ho
spodyně marně hledala v kancelá
ři a když odtud vyšla na chodbu
udeřil ji surovec do hlavy holí
Hospodyně hodila na něho lampu
a chvátala do kuchyně Neznámý
padouch běžel za ní zastihl ji na
prahu kuchyně a bil ji na smrt
ulekanou přes hlavu a přes ruce
tou měrou že klesla ubohá k ze
mi a když proud krve řinul se jí
po lících a byla skoro bez vědomí
chtěl na ní peníze Ukázala mu
v kuchyni na stolek v němž bylo
něco málo na denní výdeje Vzal
vše i zimník vyfíal z kapsy dlou
hý nůž a hroze jí pravil že jde
uaproti panu faráři a že jej pro
bodne Zamkl dvéře u domu i u
dvířek venku klíče si vzal a prchl
Hospodyně měla ještě tolik síly
Že skočila zadním oknem z fary a
běžela se ukrýt nejdříve do koste
la a odtud do školy Pan řídící
vzal pušku šel do fary prohledal
vše ale surového ničemu nena
lezl — - Brzo potom přišel lékař z
Kácova vymyl rány zašil je a
ponechal ji v domácím ošetřování
Farář ovšem šel do Losin nadar
mo neboť tam nemocného nebylo
a vrátil se bez pohromy domů
zlé věci tuše Co pachatel tohoto
skutku byl objeven v Praze byv
zatčen pro pokus spáchání jiného
zločinu Je to Jan Kastinger z
Bzeznva u Uher 'Hradiště a pro
zradil se tím že při zatčení byly
u něho nalezeny různé věci jež
na faře v Petrovicích ukradl Jak
u zlosyna nalezené věci tak i on
sám byl farářem nade vši pochyb
nost poznán
Příliš studené počasí snad uŽ
přešlo ale nemůžeme na to počí
tat) ze zmizí s ním téz revmaticke
bolesti Můžeme kteroukoliv do
bou roční jimi postiženi býti však
St Jacob'8 Oel jest lék který je
jistě vyhojí
Ochotníkům a milovníkům
divadla
V knihkupectví Pok Záp jsou k do
stáni vSechny divadelní spisy jel vy
ély tiskem v Čechách a nejou rozebií
ny Úplný seznam vKech kpiů tiilo
e viem na požádání zd&rma V nezná
mu ~jou uvedeny váechny kasy dle
svých názvů a pří katdém je uvedeno
aký kna j kolik jednání a kolik osob
vyžaduje Piite o seznam pod adr
ouí Pokrok Západu
OmalUui Neb
1URLIRGT0II STATION
lOtí aal Mimi Streals
TELEFON SlO